Hrajte domino!

Videli jste uz nekdy zurive hrace domina? Taky si myslite, ze domino je hra poklidna? To jsem si myslela taky, do te doby nez jsme v sobotu vecer dorazili do male vesnicky pobliz Caceres. Nic velkeho - jeden bar, albergue postaveny z daru nemeckych poutniku, kam jsme byli slavnoste uvedeni, jeden kostel, jedna silnice. Ale vecer - to jste nevideli a spis ani neslyseli. Uz asi tak od sesti vecer se v baru seslo par mistnaku a vytahli domino, ze zacatku to vypadalo nevinne, pravidla jasna jako facka a jde se do toho. Tak tady se ty nestastne kosticky neprikladaji normalne na stul, tady se jima mlati asi jako u nas kartama a misto "voko bere" se tady hulaka "to je jednicka, nevidis hombre, jednicka". Navic jak jsme si stihli vsimnout kosticky maji v sobe takovy kovovy spunt a diky tomu je ten randal jeste vetsi :) nicmene se tu hraje asi o velke prachy a kdo s tim vic mlati je vetsi machr. Dle naseho skromneho odhadu hrali za vecer asi tak 100 her, proste moc, protoze i kdyz jsme sli spat, tak nam jeste do spani znelo "to je jednicka, nevidis hombre, to je jednicka" a cela hospoda jim k tomu fandila :)

Jana

Vola Hervas (29-31/3/2006)

Tak se na konci prvniho mesice putovani hlasime z podhorskeho mestecka okresniho formatu - Hervas. Kdo hleda na mape - najde nas na sever od Plasencie, na jih od Salamanky, na zapad od Banos de Montemayor - tak tady v podhuri krasnych zasnezenych hor jsme si doslova a do pismene udelali mensi hvezdicovy zajezd. Bydlime na nadrazi - rodinne prislusniky a vsechny ostatni ujistuji, ze je to luxusni nadrazni budova, ktera po sve prestavbe na Albergue dostala dokonce cenu za design architektury. Tady se neda jinak nez odpocivat, spatne se to popisuje, ale tady vam opravdu splni to co vam na ocich uvidi, majitel je proste zlaticko a rano dostane k snidani jeste spanelske speciality - churros. Na baru se obsluhujete sami, varite si sami, pouzivate skvelou kuchyn - jenom skoda ze na vikend musime pryc, uvazovali jsme chvili nad tim, ze bychom se v pondeli zase vratili a zustali tu treba pul roku, ale asi vyrazime zase na Camino.... my jsme z nej totiz pred par dny utekli.

To Martin takhle rano uznal, ze je prima, ze Camino vede 10km podel silnice do Banos de Montemayor, ale tam ze fakt dneska nepujdeme a jdeme jinam, sice po silnici, ale min kilometru ... a tak jsme v Hervasu :) ... Spravne tusite, ze cesta z Hervas do Banos je delsi a horsi... no ale co se da delat :( Nicmene Hervas je uzasne mestecko, naprosto bez skrupuli muzu tvrdit, ze by se vam tu libilo - dvouapultisicovky na dosah, vsude kolem hory, dalnice daleko, vsude kolem kastanove lesy, a udoli plne tresni a hrusni - ted momentalne kvetoucich... no parada. A maly exkurs do historie - Hervas byval hrdym okresnim mesteckem i se zeleznici - ta uz tu dnes bohuzel neni, po zrusene trati se da jit daleko a v mistnim muzeu zeleznice shlednete vystavbu, vyuziti a louceni se zeleznym orem - dojemne. Ta zeleznice je dulezite, protoze nedaleko od Hervasu je prusmyk, kde se stretavaji dva mistni regiony - Extremadura a Kastilie y Leon. No a jak je to takove mile zapomenute mestecko, ma bajecnou zidovskou ctvrt, pry nejzachovalejsi v ramci Spanelska - tak pro zajemce o zidovskou historii muzeme dodat, ze mistni tisk mluvi o tom, ze bude zprovoznena Ruta de Juderia - povede mesty se zidovskymi pamatkami.

Tak mavame z Hervasu, Jana.

Zemí Notingú - Tierra de los Notinges (25-28/3/2006)

Tak mozna jsme videli Notinga.

Putovali jsme po Extremadure asi 3 dny s jednim poutnikem ze Svycarska. Chodil pomalu, my take. Vyrazel drive, vecer jsme se vzdycky potkali v albergue. Prohodili spolu par slov a sli spat. Ctvrty den nam s vaznou tvari oznamil, ze nasledujicich 40 km krajinou pojede radeji autobusem. Cekala nas krasna krajina, podle pruvodce Caminem jedna z nejhezcich casti. Po zvidavem dotazu, proc tedy, odvetil s neproniknutelnim vyrazem: Protoze "tzér is Noting".

A tak jsme se do zeme Notingú vydali sami. Nachazi se kousek za Cáceres, tahne se asi 50 km. Nikde zadne lidske staveni. Zato krasne dubove lesy. Nektere duby jsou korkove - do poloviny pasu svlecene. Jako u doktora :) Na zemi zelena travicka a vsude spousta potucku. Mezi stromy se vali obrovske kameny - zkameneli trpaslici. Tady se musely vsechny ty megality stavet snadno. Mezi kameny miliony kytek, bile, zlute, az oci prechazeji. Kraj pro skritky. V potocich se vali zelvy. Pokud je stihnete videt - kdyz prichazite k jezirku, slysite jen zblunkani, jak skacou do vody. Pak uz jen zvedave vykukuji jejich hlavicky. Vecer k tomu vsemu zacnou zpivat tisice zab a ze sloupu elektrickeho vedeni vam k tomu klapou zobakem capi.

A kde byli ti Notingove? Nevime. Ale zas tak nebezpecni nebyli. Do dalsiho mesta jsme dosli v poradku, jen poutnika ze Svycar uz jsme nepotkali.

Martin

Mimochodem pro priznivce rimskeho imperiara - vetsina Camina v teto oblasti vede po takzvane Calzada romana, vedla ze Sevilly do Astorgy a dneska je prakticky cela vyznacena, da se jit i jenom po ni, ale to pak musite prelezat vsechny ty ploty a lezt vsem do zahrad. Kazdopane milniku je kolem cesty spousta, stejne jako starych mostu apod.

Jana

Kulinarsky koutek 1.

Rekli jsme si, ze je potreba sirit dobre know how z cest. Nas prvni kandidat do kucharky je "Pan Catalán" - katalansky rohlik.

Tradicni katalanska snidane. Opecte dobre 2 pulky bagetky. Udelejte do bagetky zarezy nozem. Polejte bagetku letosnim ci lonskym olivovym olejem. Sledujte v dopolednim slunci, jak se temne zlaty olej zvolna vsakuje do krupave bagetky. Privonte. Potrete tlustou vrstvou vychlazene rajcatove pasty (nebo nakrajenymi rajcaty). Servirujte v tradicni snidanovy cas - tj. mezi desatou a jedenactou. Zapijejte cerstvym dzusem z pomerancu a kavou.

Tak dobrou chut!

Spanelska dieta

Tak kdepak knedliky a zeli pratele. To tu neznaji. Ale zato vam vsude nalozi vrchovate misy salatu (ensalada mixta) plne zeleniny. Pokud ovsem do zeleniny pocitate i tunaka v jakemkoli (ale ne malem) mnozstvi. Ryba totiz neni maso, jak vi kazdy Spanel, ale ovoce. Proto si musime obcas davat pozor, aby to morske ovoce v taliri neprevladlo - ani jeden nemame radi boj s chapadly a prisavkami vsech moznych potvurek na taliri. Takze zakladnim pokrmem na nasich cestach se stava ensalada.

Jak jste asi pochopili, slovo vegetarian povazuje kazdy Spanel za urazku. Bezmase jidlo (az na uvedeny salat s tunakem) zde neexistuje. Zato si muzete pochutnat na vybornych susenych suncickach z Iberskych vepriku. To jsou takova roztomila cerna prasatka, ktera vidite volne pobihat po trave v ridkych dubovych lesich. Sbiraji tu dobroucke zaludy. A kdyz je vysbiraji, pastevci je zase zazenou do dalsiho duboveho lesiku, a prasatka tlousnou a kulati se... Tak az budete ve Spanelsku, nezapomente na tradicni Jamón - moc dobra vec. Bohuzel k tomu vsemu vzdycky dostanete misu sic vybornych, ale stale stejnych hranolek. Po mesici spanelskych menú del día nebo polevek ze sacku jsme byli opravdu radi, ze se v jednom albergue dalo varit v poradne kuchyni a oslavilili jsme to vlastnorucnimi spagetami.

Olej, olej a zase olej. To je zaklinadlo zdejsi jizni kuchyne. Olivy rostou vsude, olej se leje do vseho. Jen do piva a do vina ne. Ale do chlebu, bagetek, salatu, bramburek, vsude... a jde nam k duhu. Lecim se ze zavislosti. Zacinam pocitat, na kolik nas prijde poslat barel kvalitniho oleje do Cech. U nas je desne drahy. A tady si muzete vybrat i rocnik.

Zdejsi kuchyne se propaguje na kazdem rohu slovy Dieta Mediterránea. Olejem preteka. Cim mensi a zapadlejsi mestecko, tim lepe se o vas postaraji - jako u maminky - a nedovoli vam odejit. Rozhodne ne bez moucniku (asi 5 variant) a kavicky. Ne drive, nez v 11 vecer. A neodejdete. Odkulite se. Tak si dejte pozor. Jit tu na veceri chce celeho cloveka a trenovany zaludek.

¡Qué aproveche! Hasta la vista, Martin.

El Camino del Sur

Tak muzu hrde prohlasit, ze ke dnesnimu dni za sebou mame cca 350 km peskochuze, takze nam uz zbyva jenom nejakych 700, coz uz se v zasade da :) Pro ty, co nevi, co Camino znamena, tak je to vlastne takovy trek nebo pout od mesta k mestu, lemovany pamatkami - vetsinou, protoze zalezi na tom, odkud vase Camino vychazi. Podle stare krestanske tradice se ma jit z domova (nadsencum muzeme rici, ze je vyznaceno jak od Berouna - vede pres Cham a dale na jih, tak z Brna - vede pres italske Benatky a pak na zapad). Vetsinou se ale chodi Camino jen po Francii a Spanelsku.

No a jak to asi tak vypada? Prakticky je to takova pekna stopovaci hra, na kterou potrebujete Credencial - papirovou skladanku, kam vam ve mestech a tak ruzne davaji razitka, mapu - tu dostane ve vsech turistickych centrech (jedinou vyjimkou je asi Andalusie - pro ne je Camino trochu nezajimave - je to krestanska cesta a ta se do zeme s arabskou historii moc nehodi, nicmene zde existuje neco jako Ruta del Califato, ktera vede z Granady do Cordoby a v zasade se s Caminem shoduji). Pak potrebujete neco na sebe a neco do sebe - ale to koupite cestou, kazda mistni hospoda vam po vetsinu dne nabidne nejake bocadillo alias sendvic.

Denni rezim poutniku. Rano vstanete v nejakem albergue (je nekolik typu - privatni, kde vam nekdy i prsi do postele, nekdy je to zalezitost obce - to jsou pak prestavene stare budovy, nekdy spite v kobkach mistniho klastera - mistni bodri knezi vas radi uvidi na spolecne veceri, nekdy spite na mistni radnici v zasedacce na zinenkach). Nebo taky muzete spat pod olivou - ale to moc poutniku nedela. No a pak se jde tech dvacet ci tricet kilometru krajinou - mijite mistni pametihodnosti, slezate mistni hory, podivujete se krasam sveta nebo jdete treba taky po silnici - zalezi na kraji a tradici. Cestou ochutnate mistni dobroty a vecer s ostanimi poutniky jste v albergu a susite spolecne nad jednim topenim ponozky, protoze cely den lilo jako z konve :) A v noci vsichni funi, chrapou a vydavaji spoustu roztodivnych zvuku, aby rano zase s usmevem vstali a vydali se o dalsich x kilometru dal - tak to je camino se vsim vsudy. A jazyky, kterymi se tu domluvite? Spanelstina - ta predevsim. Pro ostatni poutniky take nemcina a francouzstina a obcas anglictina :)

Ale v zasade - kazda spravna pout meri jen 30 cm - a vede z hlavy do srdce. To ostatni jsou jen kulisy.

Jana a Martin

Mérida - mesto Rimanu, archeologu a capu

Vitejte v hlavnim meste casti rimske rise - zvane Lusitanie, pokud jste si jako ja mysleli, ze Lusitanie lezela hluboko na vychode, tak jste se stejne jako ja mylili. Lusitanie byla jednou ze zapadnich provincii a lezela primo v dnesni Extremadure. A jmeno Merida je prosta zkomolenina nazvu Augusta Emerita. Rimane tu vladli asi 600 let a za tu dobu tu milym Spanelum nechali spoustu pamatek. Takze zatimco Andalusie je hrda na svoje arabske pamatky a predky, Extremadura se pysni bezpoctem rimskych pamatek a proste kdekoliv tady kopnete do zeme, tak na vas doslova a do pismene vypadne kus historie.

Takze jdete do sklepa s tim, ze vyskladnite ty stare pomerance... a na zemi objevite rimskou mozaiku. Rychle ji zahrnete nejakym svinstvem, protoze kdyby vam na to prisli, tak sem zacnou chodit turiste, a mate po sklepe. Reknete si, ze rozsirite koupelnu, a vypadne na vas zazdeny rimsky sloup, co sem vhodne misto cihel pouzil vas sporivy dedecek. A zase - kdyby to uvidel soused, co je archeolog, tak je to prusvih.

Opravdu - Merida je Rimanu plna. Divadlo, stadion, arena, kilometr dlouhy most pres reku, nejakych 8 kilometru akvaduktu (muzu to tak nechat?)... myslim, ze se tu v te dobe nemuselo zit spatne. Akorat dnes, kdyz chcete postavit neco noveho, musite budovu umistit na vysoke sloupy (stavite vlastne od 1. patra vys), aby pod budouvou mohli nerusene smejdit archeologove. Jedine capum je to uplne jedno - ti vyuzivaji vsechny ty stare sloupy na sva hnizda a vesele si klapaji zobakem.

Jana a Martin

Jazykova vlozka, aneb jaro je tady

Tak jsme si mysleli, ze umime spanelsky... ale uznejte.

Andalusie - jdete cely den krajem a tesite se na ty tri reky, ktere maji lezet v udolich pred vami. Prejdete tri hluboka vyprahla udoli - a nic. Uz jsme je videli, ptame se? Ano, v tom poslednim udoli byla dole mala kaluz a asi na delce tri set metru tam rostla zelenejsi trava. Uprostred blata. A jestli si dobre vzpominam, v tom udoli predtim bylo taky nejake bahniste :) Tak to je prosim vyznam slova el río (reka) v Andalusii.

Extremadura - kraj podle nazvu drsnejsi. Vime, ze nas na dnesnim useku cekaji nejake potoky, ale komentarum o brodeni z pruvodce se zkusene smejeme. Ale co to? Potoky (tady sirsi nez ría v Andalusii) jsou i na mistech zcela neplanovanych. Navic prsi... Stoupaci kameny pro snazsi prechod ricek v koryte sice jsou, ale na cele sirce jsou asi pul metru pod vodou. A aby to bylo slozitejsi, tak ten uzsi kousek reky je ohraniceny ostnatym dratem nejakeho militantniho zemedelce. (Ostnaty drat je tu jako stavebni material vubec popularni.)

Tak nevim - znamenaji ta slova v kazdem kraji neco jineho, nebo je to tim, ze prichazi jaro?

Do Galicie jsme jeste nedosli, ale podle zprav tam ted slovo río znaci vetsinu zeme. Tak uvidime, mozna koupime neopreny.

Martin a Jana

Córdoba a la Mezquita

Po nekolikadennim putovani cestou Camino Mozarabe z Granady jsme olivovymi haji dospeli do mestecka Cordoba. Drive hlavni a prepychove mesto arabskeho kalifatu, dnes provincni mestecko bez valneho vyznamu. Dalo by se rict, ze tu radili barbari. Pred jejich vpadem bylo ve meste kolem 50 nemocnic, 900 verejnych lazni, 80 000 obchodu, 250 000 obytnych domu. K tomu fungujici cesty, kanalizace... to vse v letech, kdy Semik skakal pres Vltavu a uhanel k Neumetelum.

Po barbarskem vpadu tu nic z toho nezustalo. Jen ta slavna mesita - la Mezquita. Ovsem i ta dostala zabrat. Domy, lazne, nemocnice zbourat, zidovske mesto a radeji vubec vsechny cizaky vyhnat a do mesity umistit - kostel.

Cordoba je mesto, kde dejiny psali vitezove - ostatne jako vsude. Tady to byli Reyes Catolicos - krestansti kralove, behem reconquisty. Jen te mesity je skoda - dnes uz v ni zadny buh nebydli. Zbyde jen pocit podivneho smutku, ze jste o neco prisli.

No a my jdeme zase dal!

Martin a Jana

Olivy

Olivy, olivy a zase olivy - to je asi klasicky povzdech vsech nespanelu. Zkratka a dobre - jsou vsude, kam se podivate. No jen si to vezmete: snidate bagetu politou olivovym olejem s rajcatovou mnankou (v kave oliva nastesti neni, ani v cukru ji nenajdete). Vyjdete ven z kavarny, vedro jako na jihu, a hle... kde najdete stin - pod olivou :) Jak mile reknete si. Vydate se na vandr, mapa vesti - krajina mila, trochu zelena - a hle: jdete kilometr, dva a rikate si, no dobre, olivove haje, koukni tahle je pekna a tahle je lepsi. Po deseti kilometrech olivovym hajem, kde cesta vede rovne a pruvodce veli "keep straight on" zjistite, ze jine stromy zde asi nerostou a vsechny olivy vam zacnou tak jako mirne lezt na nervy. Po dvaceti kilometrech v olivach objimate kazdou planou mandlon a vdecite mistnim plantaznikum za to, ze ji tady nechali :) A po celodennim pochodu spite kde? No pod olivou, treti zleva v padesatitisici rade. A mesic vam k tomu sviti skrze listi a vitr sumi ve vetvich.

Ve finale v samem rozruseni a rozcileni po trech dnech dojdete do mesta zvaneho Baena - kupodivu centru olivoveho prumyslu. Hned na zacatku mesta se skvi elektrarna jak od Capka a v muzeu olivoveho oleje vam reknou, ze tahle elektrarna jede take na olivy a zivi cele mestecko...

V tuto chvili se bud zblaznite nebo se stanete uprimnym vyznavacem olivoveho oleje, myjete se v nem, lecite se jim a k snidani uz bezpecne rozeznavate lonsky a letosni olivovy olej....zkratka a dobre, kam se hrabe vino...olivy! Pane to je vynalez!

Jidlem to nekonci... nemyslete. Oliva, to je: zakladni jednotka prostoru (cely svet je rozdelen na ctverce vytycene olivami), sampon a mydlo v jednom, nafta pro elektrarnu, drevo na nabytek, olej na sviceni. Zaklad vsem lidovych bajek, proz i poezie, namet k umeleckemu ztvarneni v mozaikach i obrazech, a diskuzni tema lepsi nez dnesni pocasi.

¡Viva la oliva!

PS: Nebojte, neni to tak zle. Zatim se tu nevyvesuji z oken praporky s olivami.

MaJa

Granada: staricky Albaycín a reseni bytove situace po Gítansku

Granada neni samozrejme jen sultanuv barevny palac se zblunkajicimi rybnicky a vodou tekouci vsude, kde si ji dokazete predstavit. Zapomneli jsme na ten druhy kopec naproti.

Albaycín, to je tajuplne stare arabske mestecko, plne spletitych ulicek. Nikdy nevite, kde se najdete - zato bezpecne poznate, ze tenhle vonavy obchudek s marockymi lucernickami, arabskym pecivem, barevnymi koberci a kdovicim jeste mijite uz poctvrte. A obchudku je tu pozehnane. Tajemny svet vuni, barev a arabske kuchyne. Nastesti pro nas! Neb Spanele samozrejme veceri pred osmou vecer nedelaji... ale nasi mili Arabove nas vzdy zachranili.

Kousek za Albaycínem (jiz tehdy luxusni ctvrt, neco jako Stare mesto v Praze) zili Gítanos - u nas bychom rekli Cikani. Co delat - hypoteky nebyly, cihly drahe, mamo, kde budeme bydlet? I vzniklo Sacromonte - kouzelna ctvrt domecky vydlabanych do skaly. Cihel netreba, staci lopata a krumpac. A vznikaji krasne bytecky s mnoha mistnostmi, hezky ve svahu s krasnym vyhledem na al-Hambru. A dnes? Nory se stavaji luxusnimi obydlimi - a lide se sem stehuji.

Obe ctvrti na obzoru pekne ramuji zasnezene vrcholky Sierry Nevady, ktere nam byly spelecniky jeste nekolik dni daleko za mestem...

Martin

Granada: palac al-Hambra a zahrady sultanovy

Recept na predstavu mesta nesouciho nazev Granada: vezmi hrad, takovy stredni, arabsky, nemusi byt moc velky, ale musi byt z cervenych cihel - to aby se mohlo jmenovat al-Hambra, hrad postav na jeden z kopcu v krajine a zvol ten pravy :) ten levy budes potrebovat na mestecko. Kdyz uz mas hrad, tak mu pojmenuj veze a brany, prima, uprostred hradu udelej velkou plochu a na ni umisti zahrady, pomerancovniky, bazeny se splouchajici vodou a vubec vsechno co se da pouzit k odpocinku. Pak do hradu pridej neco malo obytnych mistnosti, asi tak 50, situuj je tak aby v kazdem byl bazen se splouchajici nebo strikajici vodou, neco malo pomerancovniku a vubec veci poskytujici stin ci vuni jsou vitany. Nezapomen dodelat klimatizaci a topeni (pro pripad prave jizni zimy), do mistnosti vhanej ruzne parmefovany vzduch...to uz necham na tve predstavovisti. A vyzdoba - no tak si jako priklad vezmi nejakou krajku a vytesej ji do kamene, tak aby stale zustala prusvitnou krajkou, pokud se ti nelibi bila barva, tak ji proste nabarvi dle vlastniho gusta (cervena, modra, zelena, zluta - jak chces), cast vyzdoby udelej ve stylu krapnikovych jeskynich, ale ty krapniky ty jsou jemnoucke, sotva narostle a jeden jako druhy - i to zase muzes nabarvit. Tak to bychom meli obytne mistnosti. Ale proc byt troskarem, jeste je potrebat udelat neco malo zahrad - Generalife - zahrady sultanovy...tak a zase se dame do prace, na kopci za hradem, tak aby to nebylo daleko od bydleni, vytvor neco malo terasovych zahrad, krome bezpoctu vzacnych drevin, jsou nezbytne bazeny a vsude tekouci voda - dela dobre sluchu a pocitu chladu v parnych dnech. Odtud musi byt dobre videt, tak nezapomen na velke promenady a okna otevrena do prirody....no a to bychom meli Generalife. A nezapomen na zpev ptaku :)

Jana

Spanelsky ozdravny koutek

Uz je to tady, od Noveho roku Spanelsko spolu s Italii vstoupilo do rodiny zemi, ktere zakazuji koureni v restauracich. Byli jsme hodne zvedavi, jak to v tak zakourene zemi bude prosazovano.

Vysledek asi nikoho neprekvapi - Spanele o zakazu vedi. A tim to take temer konci. Krome jedne drobnosti: Na 99 % vsech restauraci se ted objevily nove cedulky. Hned vedle tech s oteviraci dobou a "Tahnout/Tlacit". A na nich lakonicke "Zde se kouri".

Takze vse pri starem, o zadnou cast kultury nebudeme ochuzeni :)

Las Alpujarras

Las Alpujarras - kraj propastnych udoli a malebnych mikromestecek s horskou drahou na zaver

Mame za sebou prvni vylet... zajeli jsme si do hor Las Alpujarras v jizni casti pohori Sierra Nevada. Hory nas privitaly prekvapivym chladem - v noci mrzlo, a tak z planovaneho spani venku nakonec seslo a jeste radi jsme vyhledali utulne hostely. Ne, ze by tam bylo nejak tepleji, ale alespon se na zemi netvoril led a dal se tam ohrat caj. Spolu s nami hory navstivila i mensi chripka, ktera s nami nejprve putovala dva dny po hrebenech, aby nas pak treti den zalehla v posteli a donutila si trochu odpocinout. Takze mame velke pokroky ve spanelstine: lekce "Nakupujeme v lekarne" a "Jsme nemocni".

Hory jsou ale nadherne - doba ledova je nezastihla, a tak udoli nejsou uhlazena jako v Alpach, ale jsou hluboka a ostre zariznuta... proste jinak nez prudce nahoru ci dolu se tu chodit neda. Do toho vseho na prudkych svazich rostou kvetouci mandlone a cyprise, zemedelci tu maji terasovita policka jako nekde v Asii a nad tim vsim zasnezene vrcholky. Vsechno je pospojovano spoustou vodnich kanalu, ktere zajistuji zavlazovani. Iluzi Asie dotvari budhisticky klaster Osel Ling na nejvyssim kopecku. Takze takovy malebny mix prirody jizni Ameriky, policek z Asie a kultury ze Spanelska a severni Afriky...

Na zaver nas cekal bonus - jizda zpet do Granady. Pri jizde s ostrilenym zavodnim ridicem naseho autobusu jsem si musel vzpomenout na navstevu videnskeho Pratru a jejich horske drahy. Tak tahle horska draha byla dlouha asi 40 km, prevyseni bylo nekolik kilometru, zatacek, zhoupnuti, mostu nepocitane, k tomu vyhledy do kilometrovych hlubin. Jizda trvala asi 3 hodiny a to vsechno mate za 7 Euro na osobu. Kam se hrabe Viden :) Jana, ktera si do te doby myslela, ze se ji v autobuse spatne nedela, si to uz nemysli. Vycumlala vsechny bonbony, co jsme meli, a jeji pekna spalena barva od slunicka se zmenila na zelenou.

MaJa

Ctvrtek - El día de Gaudí

Ctvrtek probehl ve znameni Gaudího pamatek. Zacali jsme pekne od te nejvyssi - Sagrada Familia je obrovsky kostel, ktery Gaudi sam stavel asi 40 let. Pak ho srazila tramvaj a stavba zustala rozestavena. Za revoluce si pak pacholci spalili originalni Gaudiho plany, takze dnes jeho pokracovatele stavi sice v jeho duchu, ale jiz podle sve fantazie. Nicmene i tak dilo pusobi prekvapive dobre.

Gaudi nam posunul hranice toho, jak se divat na gotiku - odpichl se sice od jejich oblouku a kleneb, ale v jeho podani pripominaji spis propletene vetve stromu a mohutne kmeny. Po strechach se povaluji roztodivna zvirata a na vezich roste roztodivne ovoce. Nadhera. Vylezete si na vez asi 100 metru nad zem a koukate, jak se v te vysce pokracuje ve stavbe kostela... mezi horicimi ohni (byla zima - fouka a je jen asi 15 stupnu) dnesni stavitele odlevaji nove dily skladacky z betonu a sazi z toho oblouky.

A dalsi Gaudi... nekolik obytnych domu, same bajecne vychytavky a netradicni mistnosti. Vsechno jakoby prirodni, pravy uhel budete hledat marne. Parc Güel - zase jedno z monumentalnich dilek, na ktere bohuzel nevysly penize. Puvodni rozpocet byl na park s sedesati domy, no nicmene postavily se jen dva... ale zato stoji za to. Pohadka Nekonecny pribeh hadra...

Gaudí je tu zkratka pojem, a jiste pravem. Neco jako nas Santini, ale ten sazel vsude jen ty kostely, kdezto Gaudi se rozmachl stetcem trochu jinak a nahazel sem i ty veci k beznemu uzivani... Ale dovedu si predstavit i nejake to nabozenske procesi. Podobne jako budhisticti mnisi obchazeji sve chramy by tady krestane tapkali nahoru a dolu vsemi temi prolezackami Sagrada Familie, mezi vezickami, priserami, skrytymi chodbami... Obcas by nekdo nekam spadl a byl prohlasen za svateho. Zatim se na tom pracuje.

Jsem zvedavy, kdy to vsechno dostavi...

M.

¡Hola de Barcelona!

Streda, je nas tam treba...

Dorazili jsme po 12 hodinovem presunu Evropou (z Vidne do Barcelony, oklikou pres Berlin - nechapu v cem tkvi lacinost tech letenek, kdyz jsme vyuzili tolik dopravnich prostredku) do Barcelony. Po pocatecnim bloudenim mistnimi dopravnimi podzemnimi i nadzemnimi prostredky jsme nakonec trefili nas hostel a spokojene se ubytovali, hura slava. Stali jsme se soucasti socialniho projektu - nas hostel je v arealu handicapovanych lidi a ti se v ramci svych moznosti ve spolupraci s "normalnimi" staraji, vladne tu neskutecna pohoda, jeste vetsi nez je ve Spanelsku zvykem.

Co se tyce prohlidky mesta, tak vcera nam padla za obet goticka ctvrt se vsema katedralama, ktere tu jsou co krok, no a taky jsme si nenechali ujit Ramblu a mistni trh ....vsude lahudky az oci prechazeji :) a zaludek skomira hlady :) Jako obvykle, nejproflaknutejsi pamatky uz prilis ducha nemaji, ale zapadle katedraly, ktere turiste nevyhledavaji, stale jeste neco skryvaji. A to je dobre.

Lido, Hanco, Miso a Martine - vsem mockrat diky za svacu.....zajistila nam obidek po oba dva dny....ty rizecky a ty braunies...nechcete to posilat casteji? Ginem jsme oslavili prijezd do Barcelony...hmm, taky dobry napad....mate 1* za starani, jestli se takhle bude ten Martin mit cely pulrok, tak mu budu zavidet!!!!

Jana.