23. května 2006

Cyklista je kral

Jedno se Francii uprit neda - cyklistika. Cykliste jsou vsude... na silnickach, po kopcich, splhaji se do kopcu a zase je sjizdeji. Rozstrkani po cele sirce silnice, vsak cyklista je zde kralem cest. Nikoli pocestny - ba ani auto. Auta sporadane cekaji ve fronte za cyklisty, az se uvoli jim pujcit kousek silnice. Maly zazrak. Francouzi, kteri jsou jinak dost hrozni ridici, zde pribrzdi a sporadane jedou, aby cysklistum nezkrivili ani vlasek.

A tak jsme pujcili kola a razem se prozitek z placate Francie zmenil. Uz nam nevadi vsudypritomny asfalt (neb Francouzi opravdu prasfaltuji kazdou cestu, co se da), nevadi nam krajina plna policek a ani ta auta uz nejsou tak hrozna. Cyklista ma vzdy prednost. Za to, co si dovolim na kole na zdejsich cestach, bych u nas lezel uz nekde v nemocnici se zlomeninami uplne vseho :)

Projeli jsme barevnou Provence, obdivovali se barevnym dolum na okr vymodelovanym do fantastickych tvaru. Navstivili muzeum vyvrtek na vino (vedeli jste, ze se korkove spunty pouzivaji ani ne 300 let?) a koukali na obrovska policka levandule...

Cyklistice zdar, obzvlast ve Francii! Martin.

17. května 2006

Carcassonne

Znate hru Carcassonne? Takovou tu, kde se z malych dlazdicek stavi velke tajuplne mesto plne vezi, hradeb, kosteliku a krivolakych ulicek? A mysleli jste si, ze ta hra je trochu moc pohadkova a ve skutecnosti to mestecko nemuze vypadat tak kouzelne?

Chyba lavky - kdyz se vam jihofrancouzsky Carcassonne objevi pred ocima, chvili si je protirate a myslite si, ze je to jen nejaka filmova kulisa. Pak zapadnete do jeho ulicek a neprestanete se divit az do te doby, nez mestecko zase opustite a vratite se zpet do reality bezne Francie... zakouti strida zakouti, pak se objevi malicka katedrala, pak zase veze a dvojite opevneni.



Tady jsme nefotili, nechali jsme to na profesionalech, protoze zachytit dusi tohoto mista chce spoustu casu... a tak prikladame fotogafii cizi, lec misto vystihujici.

Martin.

Na navsteve u pana Syrare

Po prejezdu Pyreneji jsme se vydali do parku Cevennes - to je obdoba nasi Vysociny. (Ona totiz jinak je Francie docela placka, kde se vsude pestuje vino, jen na hranicich s okolnimi staty maji hory.)

Pohoricko je kouzelne, cele z vapence, takove nahorni plosiny vysoke ctyri az sest set metru rozrezane hlubokymi kanony rek. Reky jsou ciste a shora zelene a nad nimi se tyci obovitanske skaly. Zeme byla v sedesatych letech prohlasena vladou za neobyvatelnou a nasazeli sem borovice. Nastesti ne vsude :)

Nahore vedro k nevydrzeni, dole v kanonech celkem prijemne. Pro nohy makacka, stale nahoru dolu po skalkach, ale vyhledy stoji za to.

Konecne jsme take pronikli do srdce francouzske kultury - hned druhy den nas pri prejezdu z jedne vesnicky do jine pidivesnicky nabral mily pan Syrar. Napul Katalanec, napul Bask, zijici tak ruzne po cele Evrope. Cely zivot se zabyva mlekem a syry, no a ted zrovna ze jede na malou fiestu do hor do malicke tovarny na syr, jestli pry nechceme s nim :)

V tovarnicce nam nasadili kosmonautske oblecky (samy igelit a rouska na oblicej, abychom jim to tam nezaneradili), a pak uz jsme jen obdivovali, jak se vsechny ty Rokforty a dalsi syry vyrabeji. Na zaver ochutnavka vsech moznych druhu, obed a vyjizdka po krajine, abychom si to take trochu uzili. K tomu vypraveni o historii, srovnavani Spanelska a Francie (pod nas predchozi prispevek by se podepsal)... Tyhle typy lidi mam rad, ostatne jak pan moudre poznamenal - vsak co, takhle se prece delaji vztahy, ne? Trochu se pozname, ja vam to tu ukazu, popovidame si, vymenime adresy a kdovi, az budu ja zase u vas, tak se potkame znovu a vy zas udelate neco pro me...

Syru zdar, tomu z male tovarnicky ztracene v horach zvlast :) Martin.

Kulturni sok Spanelsko-Fracouzsky

Tak jsme si prozili kulturni sok na miste, kde jsme ho opravdu necekali - na prejezdu ze Spanelska do Francie :) Cekali bychom ho kdekoli na vychode, ale v srdci EU? To nas prekvapilo...

Nektere veci clovek oceni, az mu zacnou mu chybet. Je to tak vzdycky a az po prejezdu do Francie jsme si uvedomili, co vsechno pro nas zivot ve Spanelsku znamenal. Rozdily jsou propastne a prvni ctyri dny se nam nechtelo verit, ze je Francie pokladana za civilizovanou zemi. Ani se nedivim Spanelum, se kterymi jsme po ceste mluvili, ze rikali, ze by ve Francii nikdy zit nechteli.

Nebudeme srovnavat s zitim v Cechach, to by byla uplne jina kapitola. Ale jak vychazi srovnani Spanelsko-Francie?

Mesta

Spanele ziji doslova na ulici. Jsou to lide otevreni, temer kazdy vas ve obchode pozdravi a na neco se opta, pro usmev nejdou daleko. Zebricek hodnot se je jasny: zdravi a pratele, do kterych pocitaji i vsechny sousedy na ulici. V kazdem meste, i te nejmensi vesnicce v Pyrenejich, jsme na na namestich vidali kvalitni detska hriste. Houpacky, prolezacky, lanove prekazky, site... a vse vydrzelo i nasi vahu. Neznicene, nepomalovane. A kazde odpoledne, at bylo, jak bylo, se namesticka behem siesty zaplnila lidmi. Deti vybehly ze skoly, rodice z prace a sli si hrat. Ze deti behaji a kopou balon po celem namesti? Nevadi - kolemjdouci je pripadne usmerni a balon jim kopnou zpet. Nebo jdou nekoho pohoupat na houpace. A vsude sedi lide a povidaji si spolu. Namesti jsou pro lidi, coz take znamena, ze vsude je nejaka pitna voda, vsude jsou lavicky a jsou tu i dostupne zachodky. Tady byla radost se ve meste posadit a kochat se, jen tak - tou radosti, kterou maji ze zivota.

Francouzi ziji ponejvice v autech. Mesta a namesti, vse pro auta. Pak pro cyklisty a uplne nakonec zbyvaji chudaci chodci. Typicke namesti tu vypada tak, ze podel domu se da chodit, i kdyz se co chvili prerazite o nejake zabradlicko proti parkujicim autum; uprostred namesti je kruhovy objezd osazeny kytkami; kolem jezdi auta a ve zbytku prostoru je parkoviste. Na nem auto na autu. Po chodniku se obcas prozene nejaky Francouz na motorce. V rohu namesti je prostor pro venceni psu - ohradka 2 krat 3 metry. A na zbytku prostoru, mezi zabradlicky proti autum, se vali binec. Mno. Lavicky jsme nasli jen na jednom namesti. Vodu? Jedna byla ve vodotrysku uprostred kruhace - tim padem nedostupna, druha v kasne - oznacena cedulkou "nepitna". Je smutny pohled na starsi lidi, jak sedi na jedine lavicce v rohu namesti s vyhledem na kruhovy objezd a parkujici motorky. A jeste smutnejsi na deti, poflakujici se v bandach po meste a hledajici nejakou zabavu. Nejuspesnejsi hrackou byla kasna se spinavou vodou.

Tak nevim, nespociva civilizovanost i v tom, jaky prostor dame k ziti lidem a jak se chovame ke svym detem? Ve Spanelsku bych sve deti vychovaval rad...

Cistota pul zdravi - spina cele!

Spanele ziji na ulici a v barech hazeji zbytky na zem. Trochu v tom slapete. Nicmene rano nebo v noci se ulice umyvaji vodou a rano nenajdete na ulici ani papirek. Vsude kostatka a metari, a vsude, v celem Spanelsku, odpadkove kose po ctyrech - plasty, papir, sklo, ostatni. Jednoznacne popsano, s podekovanim. Je fakt tezky hodit ten odpad do blbyho kose, citil bych se jako idiot. Kdyz jde po ulici clovek se psem (kde ho taky jinde vencit), pejsek udela bobecek, pan ho zabali do igelitu a hodi do kose. Na zachodcich je papir, sviti novotou i v tom nejzapadlejsim lokale, je tam mydlo a zda se, ze je pravidelne cisti. V kazdym albergue byl ve sprchach kybl a hadr na utreni toho, co po sobe nadelate - vzdyt kdo by to kradl, ne? Stoji to 3 euro a je to tu na uklid pro vsechny...

Francouzi ziji vic v autech a protoze pro ne uz ve mestech neni misto... Citim se trochu jako nekde na vychode, kdyz se i ve velkych mestech musim vyhybat hovinkum na chodniku. Mezi zabradlicky se vali bordel, jak by se tam taky metar dostal, ze? Trideny odpad - no jak kde... nejaky kontejner se najde, ale... A zachodky? Janina posledni zkusenost z internet-kafe rika - vyjdete z mistnosti s modernimi pocitaci na dvorek, kde je spousta suti, najdete maly hajzlik, jehoz dvere nejdou zavrit. Mozna trpaslik by se vesel, my ne. Kartac na hajzlik nehledejte, stejne tak ani papir. Kdyz hledate takove to umyvadelko, najdete ho pod nanosem prachu a v nem - kostricka holuba. Voda tece z hadice, umyli jsme i holoube. Myslel bych si, ze mela smulu, ale kdyz jsem sel na hajzlik v normalnim baru, vypadalo to stejne. Chybel jen holub.

Nevim, ale pro me je civilizovanost i o tom, zda se mam kde ... a mam si kde umyt ruce. Prozatim na me dela Francie dojem, ze vznik vonavek a plisnovych syru v teto zemi neni nahodny. Ale jsou asi zdravi :)

Mensiny

Ve Spanelsku me fascinovalo, jake kroky udelali smerem k hendikepovanym mensinam. Nikdo se nedivi tomu, ze vsude prodavaji nevidomi loterii - je to prece jejich prace. Co zaujalo me, je ze na spouste vyrobku je nyni napis i v Braillove pismu. Vozickaru je v ulicich plno, proc by take ne, kdyz muzou projet. Ve vsech hostelech pro mlade jsme potkavali po celem Spanelsku zajezdy hednikepovanych - telesne i dusevne. Jezdi na vylety. Chvili si clovek musi zvykat, ale pak mu prijde normalni, ze s nimi vecerite a snidate.

Ve Francii jsem rad, ze vidim - jinak bych se na ulici prerazil po prvnich 5 metrech. Nebo do neceho slapl nebo by me nekdo sejmul. Taky tu nevidomeho nepotkate. Stejne tak vozickare - v pruvodci je koneckoncu zminka, ze Francie neni na hendikepovane prilis pripravena. Ono mezi nami - ve vetsine hostelu tu totiz neni vytah vime? Zajezd jsme zatim nepotkali, ale vrta mi hlavou - kde se vsichni postizeni schovavaji? Ze by jich tu bylo mene? Pochybuju...

Spanelsku drzim palce a tise obdivuju...

Prace slechti!

Ve Spanelsku me zaujalo, ze nakonec vsechno nejak funguje. Lide se domluvi a neco udelaji. Nejak uz necekaji, ze to bude resit nekdo za ne. Neni autobusove spojeni? Autobus se koupi, stat neco prihodi a jezdi se - ridi mistni lidi. Vsude vidite, ze neco provozuje Mancomunidad - neco jako obcanske sdruzeni u nas. V Galicii dokonce vsude prodavaji tricka s napisem Nunca Mais - to znamena Nikdy vic. Ten slogan se vztahuje k tomu, jak po havarii tankeru v roce 2003 cekali, az neco udela vlada. Po par tydnech vzali holinky, kartace a sli cistit sami - a jsou na svou praci hrdi. A beda, kdyby nekdo chtel neco nicit... oni jsou dost horkokrevni :) Kdyz neni prace pro lidi - v Hervasu jsme videli particku nezamestnanych pani - uklizi ulice. Nafasovaly pracovni obleceni, kostata a zametaji. U toho si povidaji, pak zajdou na kafe. Nikdo nad nimi neohrnuje nos, delaji prece uzitecnou praci pro vsechny...

Francie je proslula svymi stavkami a svobodou projevu. Ale nikde ve Spanelsku jsme nevideli bandicky mladych flakacu jako tady i na malem meste. Znate je z Prahy Hlavniho nadrazi, trochu spinavi, se psy a lahvi levneho vina, a pracovat - proc? Akorat se tu od nekud nekam dostat je problem. Ale s tim konstatovanim se tu zda se konci. Vsude jsou zakazove cedulky - to je soukrome, nevstupovat. Neparkovat. Atd. Az na to, ze ty zakazy nikdo nedodrzuje, ono to snad ani nejde. Tak co, volnost, rovnost, bratrstvi?

Tak snad jen ty syry, ty tu maji lepsi :) Syr a dobre jidlo - zaklad civilizace? No nevim...

Martin.

13. května 2006

Posledni ze Spanelska

Tahle hudba nam vzdy vlila radost do zil: www.huecco.es.

Tak si to uzijte, MaJa.

6. května 2006

Kuzelky po Aragonsku

"Horolezci, horolezkyne, horolezcata nelezte na skalu co je hodne vysoka..." tak presne to jsme si zapeli, kdyz jsme po hodinovem pachteni se vypachtili nahoru na nejvyssi z kuzelek. Po mnoha mrazivych nocich jsme se totiz rozhodli prozkoumat dalsi cast severniho Spanelska... Jak pravil pruvodce - Pyreneje jsou plne zelenych udoli, oblast pod nimi je pro zmenu sucha jako troud... takze jsme zamirili do sucha a horka.

Jeden by nerekl, jak se krajina rapidne zmeni behem necelych sto kilometru. Nicmene zpet ke kuzelkam - spanelsky Los Mallos de Riglos je skupinka zvlastnich skal v pomerne dost vyprahle krajine. Kdyz jsme se o nich nekde zminili, tak se mistni zasnili se slovy "hmmm, bonitos, superbonitos"... no a taky to tak bylo.

Jasny strucny popis: z krajiny kde nic tu nic, se najednou objevi nekolik skal kuzeloviteho typu. Jsou cervene a maji asi tak 300 m (na vysku). Kdyz se k nim tak blizite z vlakove zastavky na znameni, tak mate docela dlouho pocit, ze se vam to jen zda a ze to proste neni... jak poznamenal Martas "tohle mozek proste nebere". A kdyz dojdete pod ne, tak zjistite ze za a) Martin ma pravdu :) b) to male bile - jsou obrovska hnizda mistnich supu lvich (buitres leonidas - to pro ornitology :)) a za c) to uplne malickate na slabounkych provazkach jako nitky - to jsou lezci vseho pohlavi a vseho typu a vsech narodnosti.

Rano si to ke skalam prihrkala bandicka spanelskych lezcu, zjevne zacatecnici neb sebou meli instruktora - ten se jasne poznal - mel helmickou cervenou, bandicka zacatecniku pak helmicku bilou, dost na sebe hulakali po tech skalach a my jsme je asi tak hodinu pozorovali. Ja ciste ze zajmu, zda bude nejaka akce, abych mohla zazpivat tu pisnicku do konce, "ze spadnou do pisku" - nestalo se, vsichni lezli nahoru, potvory. A Martin tise hledel a litoval instruktora, ktery vzdycky neco vylez a pak dalsich pulhodiny cekal nez se k nemu dosrsa bandicka zacatecniku a tak furt dokolecka az nahoru....proste pruda. A vedle nich - balet na skalach. Dvojice zelene a zlute tricko, v pohudce dosli pod skalku (tu 300 metrovou), nazuli lezeci backurky a linymi pohyby hodnymi baletnich mistru se vydali vzhuru. Co noha ruku mine byli za chvili v pulce, radost pohledet. A instruktor v cervene helmicce mohl jen tise zavidet. My tez...

Jana a Martin

PS. Ja teda ne, pod Los Mallos budu tak leda varit jidla a ne se srsat nahoru na nejakych provazkach. Jana.

Je tu maj!

A je to tu. Pro ty, kdo si jeste nevsimli. Zacina mesic, kdy:

- divkam po filipojakubske noci opet zacnou dorustat ohorele vlasy
- se seje konopi
- se liba pod tresni
- alergikum zacina sezona (tady uz zacala driv)
- bude svatek matek, tak nezapomente poprat, holomci

Mejte se krasne a vsem matkam (jak deti, tak blaznivych napadu) vse nej!

Jana a Martin

Byl pozdni vecer, 1. Maj...

Prvomajove dny jsme oslavili ve Valle Aragon v Pyrenejich. Po predchozich mlznych horach to byl balzam na dusi - pres den slunce a vyhledy do daleka, v noci zase kosa jak v psirne a mesic nad hlavou.

Jaro tu ma sve kouzlo. V udolich stekaji tisice potucku z tajicich snehu. Vsude to zurci a sumi, vodopadu se nedopocitate. Na zemi se brodite v loukach plnych milionu petrklicu, narcisu a divokych horcu. Po stranich se rozpustile honi svisti a kamzici.

Vyse v udoli ale jeste lezi hromady snehu a v noci mrzne, takze jsme pri zdolavani kopce nemajice macky, cepin ani hulky, museli zaradit mensi lezeckou vlozku po nezasnezene skale. Ale to nas nezastavilo a nahoru k jezerum (stale pod snehem) jsme se dostali. A dolu jsme sjizdeli zasnezene svahy po zadku na igelitovych pytlich. Svisti nam k tomu vesele piskali a mistnaci uznale hlavami pokyvovali.

Tak se zda, ze jaro prekonava hory a miri dale na sever! Martin.

Mlzne hory

Zajimalo by me, co znamena v puvodnim vyznamu jmeno vesnice Roncesvalles. V ni jsme zacali nas prvni pyrenejsky vylet. Hory jsou tu jeste nizke, plne barevnych luk, malych lesiku rozprostrenych po hrebenech a vapencovych soutesek. Moc z toho jsme ale nevideli.

Prijizdime pozde vecer, 10 km pred Roncesvalles se obloha zatahuje, na celnim skle autobusu se objevuji huste kapky a viditelnost kolem se snizuje na 50 ... 30 ... 20 ... 15 metru. Na 15 metrech zustavame. Stavime nasi bivakovaci plachtu a uz podruhe (poprve na planine Urbasa) se sami sebe ptame, zda by prece jen nebylo lepsi mit stan. Spanek se meni v nocni hlidku. Ve svetle baterky smutne pozoruji mikroskopicke kapicky vody, jez misto toho, aby sebou slusne placly nahore do plachty a stekly dolu jako kazdy normalni dest, vesele pluji v poryvech horskeho vetru vodorovne tropikem. A ulpivaji na spacacich, obleceni, batozich, na vsem. Podruhe vytahujeme zachranarskou folii. Ted uz zbyva jen modlit se, nebo sproste nadavat :)

Rano sestupujeme zpet do Roncesvalles a mistni nam sdeluji, ze je to zde normalni. Nikdo nevi proc. K nazvu vesnice jsem ve slovniku jsem nasel jen: ronce = podkurovani. Tak nevim.

O kus dal na vychod je jiz slunce, louky, kytky, hory... slava! A tak vzhuru na vychod. Ale zda se, ze mlha si nas oblibila, a tak vecer zase sestupuje a obaluje nas a vse kolem. Dalsi den se uz ani nenamahala vystoupit, a tak hrebeny mistnich kopcu prochazime v tajuplne atmosfere. Lesy a hory duchu. Na zemi tisice horcu, sem-tam z mlhy zvoni ztracena ovce. Mistni bezcestny les nas ale odrazi a zaciname chapat slova pani z turistickych informaci, ze bychom se tu mohli i ztratit.

Ale neztratili :) Ale zato poridili pod horami novy byt: 1+0, 2,8 metru ctverecniho v optimisticke oranzove barve. Prvni noc byla hrozna, ale nyni jiz v mikroskopickem stanu zkusene zaujimame nejruznejsi joginske pozice na specialne vymyslene na oblekani, baleni, vareni, spani atd. A kapicky mlhy zanechavame jejich osudu venku.

Martin