Byl pozdni vecer, 1. Maj...

Prvomajove dny jsme oslavili ve Valle Aragon v Pyrenejich. Po predchozich mlznych horach to byl balzam na dusi - pres den slunce a vyhledy do daleka, v noci zase kosa jak v psirne a mesic nad hlavou.

Jaro tu ma sve kouzlo. V udolich stekaji tisice potucku z tajicich snehu. Vsude to zurci a sumi, vodopadu se nedopocitate. Na zemi se brodite v loukach plnych milionu petrklicu, narcisu a divokych horcu. Po stranich se rozpustile honi svisti a kamzici.

Vyse v udoli ale jeste lezi hromady snehu a v noci mrzne, takze jsme pri zdolavani kopce nemajice macky, cepin ani hulky, museli zaradit mensi lezeckou vlozku po nezasnezene skale. Ale to nas nezastavilo a nahoru k jezerum (stale pod snehem) jsme se dostali. A dolu jsme sjizdeli zasnezene svahy po zadku na igelitovych pytlich. Svisti nam k tomu vesele piskali a mistnaci uznale hlavami pokyvovali.

Tak se zda, ze jaro prekonava hory a miri dale na sever! Martin.