Mlzne hory

Zajimalo by me, co znamena v puvodnim vyznamu jmeno vesnice Roncesvalles. V ni jsme zacali nas prvni pyrenejsky vylet. Hory jsou tu jeste nizke, plne barevnych luk, malych lesiku rozprostrenych po hrebenech a vapencovych soutesek. Moc z toho jsme ale nevideli.

Prijizdime pozde vecer, 10 km pred Roncesvalles se obloha zatahuje, na celnim skle autobusu se objevuji huste kapky a viditelnost kolem se snizuje na 50 ... 30 ... 20 ... 15 metru. Na 15 metrech zustavame. Stavime nasi bivakovaci plachtu a uz podruhe (poprve na planine Urbasa) se sami sebe ptame, zda by prece jen nebylo lepsi mit stan. Spanek se meni v nocni hlidku. Ve svetle baterky smutne pozoruji mikroskopicke kapicky vody, jez misto toho, aby sebou slusne placly nahore do plachty a stekly dolu jako kazdy normalni dest, vesele pluji v poryvech horskeho vetru vodorovne tropikem. A ulpivaji na spacacich, obleceni, batozich, na vsem. Podruhe vytahujeme zachranarskou folii. Ted uz zbyva jen modlit se, nebo sproste nadavat :)

Rano sestupujeme zpet do Roncesvalles a mistni nam sdeluji, ze je to zde normalni. Nikdo nevi proc. K nazvu vesnice jsem ve slovniku jsem nasel jen: ronce = podkurovani. Tak nevim.

O kus dal na vychod je jiz slunce, louky, kytky, hory... slava! A tak vzhuru na vychod. Ale zda se, ze mlha si nas oblibila, a tak vecer zase sestupuje a obaluje nas a vse kolem. Dalsi den se uz ani nenamahala vystoupit, a tak hrebeny mistnich kopcu prochazime v tajuplne atmosfere. Lesy a hory duchu. Na zemi tisice horcu, sem-tam z mlhy zvoni ztracena ovce. Mistni bezcestny les nas ale odrazi a zaciname chapat slova pani z turistickych informaci, ze bychom se tu mohli i ztratit.

Ale neztratili :) Ale zato poridili pod horami novy byt: 1+0, 2,8 metru ctverecniho v optimisticke oranzove barve. Prvni noc byla hrozna, ale nyni jiz v mikroskopickem stanu zkusene zaujimame nejruznejsi joginske pozice na specialne vymyslene na oblekani, baleni, vareni, spani atd. A kapicky mlhy zanechavame jejich osudu venku.

Martin