Zemí Notingú - Tierra de los Notinges (25-28/3/2006)

Tak mozna jsme videli Notinga.

Putovali jsme po Extremadure asi 3 dny s jednim poutnikem ze Svycarska. Chodil pomalu, my take. Vyrazel drive, vecer jsme se vzdycky potkali v albergue. Prohodili spolu par slov a sli spat. Ctvrty den nam s vaznou tvari oznamil, ze nasledujicich 40 km krajinou pojede radeji autobusem. Cekala nas krasna krajina, podle pruvodce Caminem jedna z nejhezcich casti. Po zvidavem dotazu, proc tedy, odvetil s neproniknutelnim vyrazem: Protoze "tzér is Noting".

A tak jsme se do zeme Notingú vydali sami. Nachazi se kousek za Cáceres, tahne se asi 50 km. Nikde zadne lidske staveni. Zato krasne dubove lesy. Nektere duby jsou korkove - do poloviny pasu svlecene. Jako u doktora :) Na zemi zelena travicka a vsude spousta potucku. Mezi stromy se vali obrovske kameny - zkameneli trpaslici. Tady se musely vsechny ty megality stavet snadno. Mezi kameny miliony kytek, bile, zlute, az oci prechazeji. Kraj pro skritky. V potocich se vali zelvy. Pokud je stihnete videt - kdyz prichazite k jezirku, slysite jen zblunkani, jak skacou do vody. Pak uz jen zvedave vykukuji jejich hlavicky. Vecer k tomu vsemu zacnou zpivat tisice zab a ze sloupu elektrickeho vedeni vam k tomu klapou zobakem capi.

A kde byli ti Notingove? Nevime. Ale zas tak nebezpecni nebyli. Do dalsiho mesta jsme dosli v poradku, jen poutnika ze Svycar uz jsme nepotkali.

Martin

Mimochodem pro priznivce rimskeho imperiara - vetsina Camina v teto oblasti vede po takzvane Calzada romana, vedla ze Sevilly do Astorgy a dneska je prakticky cela vyznacena, da se jit i jenom po ni, ale to pak musite prelezat vsechny ty ploty a lezt vsem do zahrad. Kazdopane milniku je kolem cesty spousta, stejne jako starych mostu apod.

Jana