Stepanavan a limit kostelu dosazen, ahoj Hayastane!

Dnesni den byl v Armenii posledni, v noci vyrazime vlakem zpet do Gruzie (dojede-li; jeden den jede vzdycky do Jerevanu a druhy den zpatky do Tbilisi). Rano jsme se vydali do Stepanvanu - mestecka prosluleho mistnim komunistickym vudcem Stepanem (Leninuv a Stalinuv kamarad, zel v Armenii revoluce nesla tak lehko a zastrelili ho i s jeho revolucnimi kamarady). Chladne podzimni rano travime v trafice u babusky prodavajici kavu a pirohy - opet si pripadam tak trochu jak ve vecernicku Jen pockej :) Za chvili se objevi i ridic marsrutky a vzhuru do hor!

Krajina se po prujedu do sousedniho udoli opet jak mavnutim kouzelneho proutku promenuje - vsude siroka zelena udoli, hory porostle barevnymi podzimnimi lesy, kone a kravy... idealni na vandr na koni. Od Stepavanu vede hluboka souteska s rekou a nad ni je jedno z byvalych hlavnich mest/hradu Armenii - pevnost Lori Berd. Na to, ze to staveli v 9. stoleti, slusne vybavene - meli tam i ustredni topeni, dodnes o tom svedci zachovale keramicke trubky ve zdech. Pevnost sama z dalky nepusobi nijak monumentalne - reka je totiz zarizla v soutesce, ktera na prvni pohled neni mezi loukami videt, dokud k ni neprijdete. Takze az tesne u pevnosti postavene v placce zjistite, ze se k ni ze tri stran neda dostat jinak nez pres 60 m hlubokou prurvu. Pekne si to vymysleli. Take je pry Tamerlan dobyl jen diky tomu, ze se obranci jednoho vecera strasne opili (aspon tak pravi povest, cemuz se tu da uverit docela snadno).

Dneskem zda se mi muj osobni limit kostelu (a ze jsou tu vsechny chramy a tak velmi krasne a prastare) na nejblizsi dobu vycerpan... ale na priste se sem urcite vratime - na vandr, na motorce nebo tak nejak. A Nahorni Karabach jsme nestihli - a tam se da teprve skvele vandrovat!

Takze merci Hayastane (Armenie)!

Martin