Armenska hranice

A prisel cas dat vale Gruzii a vydat se dale na jih do hor Jizniho Kavkazu - do Armenie. Zpravy, co jsme na cestach slyseli, byly velmi rozporuplne (od tam nejezdete, Gruzie je mnohem lepsi az po uplny opak), takze nezbyva, nez se na to podivat, ohmatat, ochutnat a procestovat sami. Jak jinak :)

Jelikoz vsechny marsrutky jsou jiz po ranu pryc, obsadime i s kluky z Belgie jednoho mistniho taxika a s mistim taxikarskym bossem vyrazime smer Jerevan. Pan je az nejak moc vtipny a furt nam vyklada, jak nas "osvobodil" v 68. a zaroven si stezuje na to, jak je ted "okupuje" Rusko. Nejak nemam chut mu vysvetlovat, ze by ta pojmenovani v obou pripadech mohl klidne prohodit, mam dojem, ze by nas vylozil uprostred te nadherne, ale ponekud puste prirody nahornich planin Armenie.

Hranice je poklidna - vybavuje se mi scena z filmu Tri veterani a celnik s cigaretami s velbloudem. Na hranici postava par kluku s ceskymi samopaly a co deset minutek je odbaveno jedno auto. Prace musi vydrzet na cely den... asi po hodince prichazime na radu a prichazi pan velitel - sympaticky usmevavy pan, co nas hned bere k sobe do budky a jako jeden z mala nezacina diskusi tim, kdy byl v Cechach. Porizujeme viza do Armenie, pan to pak kamsi prepisuje, proste poklidny urednicky den. Nejvetsi radost panu urednikovi udelalo, ze mesic i rok konci na devitku, tak to pri psani do viza radosne komentuje: "vosjemnact - devet - devet". To je hned radosti!

Silnice se razem zlepsuje a uz uhanime po opravene armenske ceste... vsude kolem nadherne hory, louky, vyhledy do daleka a na nekterych kopcich uz ted snih... tady se nam urcite bude libit!

Martin