Mirime na Kavkaz

Nekolikeri kamaradi se nam v posledni dobe vratili z Gruzie a vsichni si pochvalovali, ze je to mila zeme. Tak se nam zachtelo podivat se na to vlastnima ocima. Poridili jsme tedy letenky a hura do Tbilisi... Let s tureckymi aeroliniemi probehl velmi prijemne, vsichni se smali, nikdo nikomu nerozumel, ale pristani se vydarilo a Istanbul nas privital i pres probihajici ramadan privetive. Nasledujici nocni let nas zanechal na miniletisti v Tbilisi, odkud v noci nic nejezdi, takze nezbylo, nez se trochu prospat na sedackach v priletove hale. Celou dobu jsme obdivovali jednoho pana, ktery se dokazal pres operatka mezi sedackami nalamat na nekoli sedacek vedle sebe... asi jogin nebo co.

Postupne zjistujeme, ze: gruzinska abeceda je sice velice zdobna, ale necitelna (vice na http://en.wikipedia.org/wiki/Georgian_alphabet); ze Gruzinci jsou mili, ale postradaji sebemensiho obchodniho ducha, takze k jakekoli aktivite je musite dosti nutit; a pak ta pozitivni zprava - skoro vsichni mluvi rusky, takze se domluvime :-)

Tbilisi je takove zaprasene mestecko s jeste osoupanejsim starym mestem a trochu nalestenou hlavni tridou ze sovetskych casu. Nad mestem se tyci 20metrova hlinikova socha matky Gruzie s poharem vina a mecem, vedle ni zricenina hradu s krasnym kostelem uvnitr plnym barevnych fresek, a naproti jako znameni rozmachu mohutna sklenena budova mistniho milialdare. S tim, jak Gruzinci postradaji smysl pro obchod, je spjato i to, ze je pomerne tezke objevit hostel, i kdyz znate presnou adresu - vnucuji se otazky jako "opravdu je za timhle rezavym plotem vedle rozbiteho domu neco, co by mel byt nejlepsi hostel siroko daleko?" Ale mistni na ulici pritakaji a tak vnikame dovnitr... a opravdu, mistni babuska si privydelava ubytovanim cestovatelu. Uvnitr je docela zivo.

Potkavame Honzu a Honzu a spolecne nas provazeji zakladnimi gruzinskymi specialitami - chacapuri (placka se syrem uvnitr podavana v nezmernem mnozstvi, ktera vas zahlti a zaplni od hlavy k pate :-)) a kvas (mirne alkoholicka kofola vyrobena zkvasenim chleba). Diky obema Honzum pronikame velmi rychle do taje mistni dopravy tj. metra a marsrutek.

V noci zazivame romanticke chvile v mistnim metru, jez je osvetleno uvnitr poulicnimi lampami jak z minuleho stoleti a to cekani na zastavkach dodava mimoradne romantickou atmosferu :) Pozn. JO: mne to spis vzdycky prislo spis mirne truchlive... zive si predstavte potemnele metro Narodni trida, dlouhe schody dolu a misto normalniho svetla tam jsou lampy jako na pohreb. Dole sedi babuska v budce a kontroluje jestli se schody nezasekly... cely den. Prezdivali jsme je "Gaspaza Eskalatorovna".

M & J