Horni Egypt - Asuan

Vecer na nadrazi ceka na vlak do Asuanu hromada lidi. Jeden sympatak se tvari lehce zmatene, tak se ho ptam, zda nechce nejak pomoct - a tak jsem se seznamil s Ricardem z Costa Ricy. Zbytek vecera uz stravime kecanim o cestach, Kostarice, Cechach atd. Ricardo je rad, ze zas muze pouzit svoji materstinu, protoze je v Egypte uz dva mesice a spanelsky se tu moc nemluvi. Ve vlaku se k nam pripoji jeste skupinka 3 devcat z Brazilie, takze to vypada na nasledujici dny na opravdu veselou spolecnost. Vubec mam dojem, ze se diky spanelstine dobre seznamuje... a druhou vyhodou je, ze nam Arabove spanelsky nerozumeji, takze vyrovnavame jejich vyhodu - totiz ze my zase nerozumime arabsky.

Do Asuanu prijizdime brzy rano a vydavame se na pruzkum trziste. Je to pekny trh plny koreni, tradicniho obleceni (gelabije - takova dlouha roucha pro chlapy), satku, sal, vyrobku z medi, hulek, a kdoviceho jeste. Trhovci se predhaneji, smlouva se, nase Brazilky prozivaji prvni nakupni orgie (a nikoli posledni) a my s Ricardem se tim dobre bavime. Trhovci nam nabizeji tisice velbloudu za nase divky. Skoda, kdyby tak nabidli arabske kone, to by uz stalo za uvahu. Takhle si radej nechavame devcata. O nekolik ulic dal uz je i mistni trh pro mistni, kde se da dobre poridit ovoce a obleceni, samozrejme za zlomek cen z trhu pro turisty.

Pri jizde do Asuanu jsem trochu pochopil, proc Zapadni poust (ta na zapad od Nilu) nebyla az do pulky 20. stoleti prozkoumana... je proste moc velka i na to, aby ji presly karavany. Oproti poustim, ktere jsem videl v Peru nebo Bolivii, je tato uplne mrtva a desiva... jen pisek, vubec zadna zelen, navic uplna placka kde se obzor ztraci spis v prachu zvirenem vetrem nez v dali. V porovnani s modrou vodou Nilu a zelenymi policky na jeho brezich je to obrovsky kontrast zivota a pustiny. Uplne chapu, ze kazda karavana, ktera prisla do urodneho udoli Nilu z pouste, musela pusobit tajuplne jako zjeveni.

Na Nilu se v hornim Egypte prohaneji tradicni plachetnice - feluky. Maji velkou trojuhelnikovou latinskou plachtu a diky po tisice let vylepsovanemu designu jsou vazne svizne i pri nejmirnejsim vanku. Vozime se po Nilu, v polich se v cukrove trtine vali tu a tam oslik nebo velbloud a na ostrovech navstevujeme nubijskou vesnicku. Nubijci driv bydleli v udoli Nilu dal na jih, ale po stavbe Asuanske prehrady bylo cele udoli v delce nekolika set kilometru zaplaveno, a tak odesli do Egypta. Maji skvelou muziku, ktera se hraje po svete (krome Egypta) a vubec jsou to sympataci (asi proto, ze nas otravuji mnohem mene nez Egyptane).

Vecer narazim v trzisti u kramu s korenim na kluka, co si chce procvicit spanelstinu, tak u nich v kramu stravim nekolik hodin a kecame o vsem moznem. Koreni maji skvele, takove vune a chute v Evrope opravdu nekoupime... navic ceny jsou tu mnohem nizsi, coz ale neznamena, ze nemuzete nakoupit i draze. Docela se bavim tim, jak obratne prodavaji koreni vyprave nemeckych turistu... Skutecnou cenu vam samozrejme v Egypte nikdo nikde nerekne, takze musite postupne zjistovat systemem pokus-omyl. Pokud vam nekde odmitnou prodat i kdyz prihodite, dostali jste se pravdepodobne k rozumne cene.