Madrid, aneb opet v Evrope

Let probehl v klidu, jen me pobavilo, ze jihoamericane si na zachodku v letadle zridili vlastni igelitovy pytlik na pouzity papir, jak jsou zvykli z domova, protoze se bali, aby se letadlo papirem hozenym do misy neucpalo (jojo, leteckou katastrofu muze zpusobit leccos). Zvyk je zelezna kosile - ja ted take na WC marne hledam, kam ten papir hodit... pak si vzdy vzpomenu, ze jsem doma, a sup s nim do misy.

Zarazeji me ruzne veci... chystam se prejit pres silnici v madridskem zivem provozu a nahle - auto zastavi tesne prede mnou. Co asi chce? Az po chvili pochopim, ze mi dava prednost... Auta stavi na cervenou... V autech jezdi jen 4-5 lidi a pouzivaji bezpecnostni pasy... Divne... Nikdo nenosi tradicni odevy...

Nastesti jsme ve Spanelsku, takze nektere dobre zvyklosti jsou zachovany: lide jsou na ulicich a nespechaji, deti si hraji venku s rodici, neni problem se kdekoli posadit a najist ci napit, kdyz si neco objednate v restauraci, donesou vam navic zdarma i dzban vody a neco maleho k jidlu, lide se na sebe nemraci...

Stravime v Madridu dve noci (presunuli nam let na o den pozdeji) u prijemneho anglicana Mikea, druhou noc u nej probiha oslava konce skolniho roku se vsemi jeho kamarady uciteli anglictiny a spanelstiny... vrcholem vecirku je spolecne zpivani s kytarou ze zpevniku Beatles, kde jsou i jejich pisnicky, o kterych nikdy nikdo neslysel (ani Mike, a to je jejich fanousek).