Alaverdi

Cestu zpet do Tbilisi si zpestrujeme zastavkou v Debet kanonu, ktery je prosluly peknym panorametem tovarny na med v Alaverdi, a dale pak Unesco kostely postavenymi v 10. a 12. stoleti v horach nad dnesni tovarnou. Jednim z nich je Hagpat a druhy se jmenuje Sanahin.

No ale vezmete to od zacatku, po ranni rozvicce pri hledani mista s kavou a necim malym k snidani ve Vanadzoru - nutno poznamenat, ze neuspesne, jsme se s chlebem a vodou v naruci procvicili v malem armenskem smlouvani s taxikari (tj. Martin smlouva, taxikar prikyvuje a rika cislice, Martin nadhazuje jinou castku a taxikar s ni souhlasi, nacez Martin rika, ze tady stoji smlouvani za nic a neni to zadna zabava) a tak nasedame a jedeme hlubokym udolim reky Debet vstric novym zazitkum.

Taxikar jede opravdu pomalu, opravdu jsme to usmlouvali a tak je cesta takrikajic vyhlidkova :) dojizdime pomalu ale jiste do Alaverdi, u kourici tovarny mijime stary Tamarin most (10. stoleti), kde ctyri lvi (dnes uz znacne omseli) cekaji na svoji zivotni prilezitost, aby obzivli az kolem nich pujde opravdovy muz. Martin to zkusi odpoledne spolu se svedskym atase United Nations a take se nic nestalo, takze stale cekaji :)

Nase cesta ale dale pokracuje do Sanahinu a tak po cca hodine jizdy jsme u mechem zarostleho kostelika, u ktereho konecne posnidame chleb a vodu a loupacek, ukoristeny cestou. Posnida s nami i mistni stene, ktere nas pak cca 30 minut doprovazi, my ho slavnostne adoptujeme akorat nevime jak ho provest pres hranice, tak ho nakonec ve vesnici nechavame svemu osudu a radime mu, kudy k nam, kdyby se mu chtelo pryc z Armenie. Po dostatecne obhlidce kostela a castecne obhlidce kraje a hrbitova, vyrazime hledat opet ranni kavu, ted jiz skoro poledni, a opet ji nenachazime, misto ni vsak nachazime doprovod mistniho ucitele v lidusce, ktery nas doprovodi, az ke kabinkove lanovce, ktera nas sveze zpet do hlubokeho udoli mestecka Alaverdi.

Prakticky se asi 10 minut vznasite vysoko nad tovarnou, takze mate dostatek casu se pokochat krasnym industrialnim krajem. A pak marsrutkou do druheho kostelu Hagpat. Ten je na kopci nad tovarnou a z nej krasne videt do udoli, ktere je cele pokryto sedou mlhou a nahore je krasne slunce.

Kostel a klaster Hagpat - je dalsi z Unesco pamatek Armenie, a ten stoji opravdu za to, na krasnem miste, komplex starych staveb, ambitu, cirkevni skoly, kostela a hrobek, vsechno oznaceno starymi khachkpary - krizi krasne vyrezavanymi z mistniho ruzoveho tufu, nejstarsi je zde z 12. stoleti. Prohlizime, kochame a fotime, a pak uz jenom cekame hodinu a pul v mistni restauraci na marshrutku zpatky do mesta. Konecne mistni vyborna kava, hned je na svete lip, cigarkem privolame odvoz a za chvili uz dalsim taxikem vyficime zpatky do Vanadzoru. Kde po celoodpolednim objevovani kras kamennych krizu nas ceka popijeni s mistnimi kamenickymi mistry.

Jana