Jerevan

Uplne mimo plan jsme dojeli do Armenie a cestou z Gruzie v armenskem Gyumri vysadili z taxiku nase dva belgicke kamarady a zanechali je jejich destivemu osudu. Sami pak s panem s taxikarem vyjeli vstric armenskym zazitkum. Cestou nas zastavili policiste, v Armenii plati zjevne nove dopravni pravidlo o povinnosti poutat se bezpecnostnim pasem behem jizdy a policiste to striktne kontroluji, no a nas pan taxikar se rozhodl, ze na ne vyzraje. Asi 100krat behem cesty si prehazoval pres sebe pas, zkratka tak, aby to vypadalo, ze je pripoutany, a hned jak jsme projeli kolem policistu, tak ho zase opovrzlive sundal, no a pak se mu nevyplatilo. Policiste vypadali ze zacatku neuprosne, vypadalo to na peknou pokutu a my jim s Martinem fandili, protoze by byla zaslouzena, ale taxikar to nakonec ukecal :( No a myslite, ze si ho nakonec zapnul... no nezapnul...

V Jerevanu jsme bydleli u starsiho paru, tezko rict jak se jmenovali, ale my je prezdivali babuska a deduska. Pronajmem posteli a vlastne i mistnosti vydelavali vnucce na studia na konzervatori. Deduska, jak uz je tu obvykle, byl v Ceskoslovensku (v 45. tentokrate), pri uvitaci kave nam vypravel jak osvobodil Prahu, jak tam vjeli prvni, jak u nas krasne devciny a tak vubec. Rikal, ze kdyby tam u nas zustal, tak by mu jeho rodinu poslali na Sibir a to nechtel. Deduska mel vubec dobre historky, vzdycky u snidane nam je vypravel... o mladi, o tom jak mu prarodice odvezli na Sibir, jak za nimi utikal, jak jim vzali majetky... no zabava. Vzdycky v nejlepsim ho prisla vyrusit babuska, aby nas nechal na jist a on se pak tajne vratil nam to dovypravet :)

No a Jerevan byl pro nas jedno velke prekvapeni, nove postavene a opravene centrum se spoustou obchodu, kavaren, restauraci, velkych parku, kde se dalo sedet, no proste po Tbilisi prijemna zmena. Z velkych kaskad jsme koukali na Ararat a na cele mesto postavene pod nim. V noci se chodili na hodiny koukat na zpivajici fontanu na hlavni namesti, ktera byla a je asi ta nejlepsi jako jsme kdy videli a slyseli. Mesto jako takove je sovetskeho strihu, s velkymi prostornymi ulicemi a velkymi palaci s ruzoveho nebo sediveho tuffu, mistniho kamene, ze ktereho se tu stavi skoro vsechno. Pote, co jsme donasyta vyprochazeli mestem, najedli pizz, salatu a ovoce, propili armenskym vinem a okusili mistni konak, jsme si dali ochutnavku i mistniho blesiho trhu... super, pokud chcete kolecko do hodin, stary rusky vojensky budik, peknou vyrezanou sosku Araratu nebo kchackar ci zrovna shanite porodni kleste... vse je vam tu k dispozici. Ja si "netradicne" nejdele prohlizela sperkarskou cast, Martin cast
fotaku a mikroskopu, dale ho zaujala tesneni a mistni hudebni nastroj "dudak" neboli "tutuk" - takova fletna.

No a k Jerevanu krome vsech veci uvedenych nahore patri i pamatnik genocidy armenskeho naroda v letech 1915 az 1918, kam vas posle se podivat kazdy Armenec. Tyci se nahore nad mestem a fotky a vypraveni tech, kdo prezili ale i tech kdo to zpusobili jsou opravdu otresna. Behem tri let bylo zavrazdeno kolem 1 800 000 Armencu a ti co prezili vytvorili diaspory ve Francii, Rusku a Americe. Dneska zije trikrat tolik Armencu v diasporach po svete a v samotne Armenii jen neco kolem tri milionu lidi. Na teto strance clanek o armenske genocide - myslim, ze je to preklad z Pamatniku genocidy http://vera-tydlitatova.eblog.cz/armenska-genocida/.

Jana