Kuzelky po Aragonsku

"Horolezci, horolezkyne, horolezcata nelezte na skalu co je hodne vysoka..." tak presne to jsme si zapeli, kdyz jsme po hodinovem pachteni se vypachtili nahoru na nejvyssi z kuzelek. Po mnoha mrazivych nocich jsme se totiz rozhodli prozkoumat dalsi cast severniho Spanelska... Jak pravil pruvodce - Pyreneje jsou plne zelenych udoli, oblast pod nimi je pro zmenu sucha jako troud... takze jsme zamirili do sucha a horka.

Jeden by nerekl, jak se krajina rapidne zmeni behem necelych sto kilometru. Nicmene zpet ke kuzelkam - spanelsky Los Mallos de Riglos je skupinka zvlastnich skal v pomerne dost vyprahle krajine. Kdyz jsme se o nich nekde zminili, tak se mistni zasnili se slovy "hmmm, bonitos, superbonitos"... no a taky to tak bylo.

Jasny strucny popis: z krajiny kde nic tu nic, se najednou objevi nekolik skal kuzeloviteho typu. Jsou cervene a maji asi tak 300 m (na vysku). Kdyz se k nim tak blizite z vlakove zastavky na znameni, tak mate docela dlouho pocit, ze se vam to jen zda a ze to proste neni... jak poznamenal Martas "tohle mozek proste nebere". A kdyz dojdete pod ne, tak zjistite ze za a) Martin ma pravdu :) b) to male bile - jsou obrovska hnizda mistnich supu lvich (buitres leonidas - to pro ornitology :)) a za c) to uplne malickate na slabounkych provazkach jako nitky - to jsou lezci vseho pohlavi a vseho typu a vsech narodnosti.

Rano si to ke skalam prihrkala bandicka spanelskych lezcu, zjevne zacatecnici neb sebou meli instruktora - ten se jasne poznal - mel helmickou cervenou, bandicka zacatecniku pak helmicku bilou, dost na sebe hulakali po tech skalach a my jsme je asi tak hodinu pozorovali. Ja ciste ze zajmu, zda bude nejaka akce, abych mohla zazpivat tu pisnicku do konce, "ze spadnou do pisku" - nestalo se, vsichni lezli nahoru, potvory. A Martin tise hledel a litoval instruktora, ktery vzdycky neco vylez a pak dalsich pulhodiny cekal nez se k nemu dosrsa bandicka zacatecniku a tak furt dokolecka az nahoru....proste pruda. A vedle nich - balet na skalach. Dvojice zelene a zlute tricko, v pohudce dosli pod skalku (tu 300 metrovou), nazuli lezeci backurky a linymi pohyby hodnymi baletnich mistru se vydali vzhuru. Co noha ruku mine byli za chvili v pulce, radost pohledet. A instruktor v cervene helmicce mohl jen tise zavidet. My tez...

Jana a Martin

PS. Ja teda ne, pod Los Mallos budu tak leda varit jidla a ne se srsat nahoru na nejakych provazkach. Jana.