Ctvrtek - El día de Gaudí

Ctvrtek probehl ve znameni Gaudího pamatek. Zacali jsme pekne od te nejvyssi - Sagrada Familia je obrovsky kostel, ktery Gaudi sam stavel asi 40 let. Pak ho srazila tramvaj a stavba zustala rozestavena. Za revoluce si pak pacholci spalili originalni Gaudiho plany, takze dnes jeho pokracovatele stavi sice v jeho duchu, ale jiz podle sve fantazie. Nicmene i tak dilo pusobi prekvapive dobre.

Gaudi nam posunul hranice toho, jak se divat na gotiku - odpichl se sice od jejich oblouku a kleneb, ale v jeho podani pripominaji spis propletene vetve stromu a mohutne kmeny. Po strechach se povaluji roztodivna zvirata a na vezich roste roztodivne ovoce. Nadhera. Vylezete si na vez asi 100 metru nad zem a koukate, jak se v te vysce pokracuje ve stavbe kostela... mezi horicimi ohni (byla zima - fouka a je jen asi 15 stupnu) dnesni stavitele odlevaji nove dily skladacky z betonu a sazi z toho oblouky.

A dalsi Gaudi... nekolik obytnych domu, same bajecne vychytavky a netradicni mistnosti. Vsechno jakoby prirodni, pravy uhel budete hledat marne. Parc Güel - zase jedno z monumentalnich dilek, na ktere bohuzel nevysly penize. Puvodni rozpocet byl na park s sedesati domy, no nicmene postavily se jen dva... ale zato stoji za to. Pohadka Nekonecny pribeh hadra...

Gaudí je tu zkratka pojem, a jiste pravem. Neco jako nas Santini, ale ten sazel vsude jen ty kostely, kdezto Gaudi se rozmachl stetcem trochu jinak a nahazel sem i ty veci k beznemu uzivani... Ale dovedu si predstavit i nejake to nabozenske procesi. Podobne jako budhisticti mnisi obchazeji sve chramy by tady krestane tapkali nahoru a dolu vsemi temi prolezackami Sagrada Familie, mezi vezickami, priserami, skrytymi chodbami... Obcas by nekdo nekam spadl a byl prohlasen za svateho. Zatim se na tom pracuje.

Jsem zvedavy, kdy to vsechno dostavi...

M.