Las Alpujarras

Las Alpujarras - kraj propastnych udoli a malebnych mikromestecek s horskou drahou na zaver

Mame za sebou prvni vylet... zajeli jsme si do hor Las Alpujarras v jizni casti pohori Sierra Nevada. Hory nas privitaly prekvapivym chladem - v noci mrzlo, a tak z planovaneho spani venku nakonec seslo a jeste radi jsme vyhledali utulne hostely. Ne, ze by tam bylo nejak tepleji, ale alespon se na zemi netvoril led a dal se tam ohrat caj. Spolu s nami hory navstivila i mensi chripka, ktera s nami nejprve putovala dva dny po hrebenech, aby nas pak treti den zalehla v posteli a donutila si trochu odpocinout. Takze mame velke pokroky ve spanelstine: lekce "Nakupujeme v lekarne" a "Jsme nemocni".

Hory jsou ale nadherne - doba ledova je nezastihla, a tak udoli nejsou uhlazena jako v Alpach, ale jsou hluboka a ostre zariznuta... proste jinak nez prudce nahoru ci dolu se tu chodit neda. Do toho vseho na prudkych svazich rostou kvetouci mandlone a cyprise, zemedelci tu maji terasovita policka jako nekde v Asii a nad tim vsim zasnezene vrcholky. Vsechno je pospojovano spoustou vodnich kanalu, ktere zajistuji zavlazovani. Iluzi Asie dotvari budhisticky klaster Osel Ling na nejvyssim kopecku. Takze takovy malebny mix prirody jizni Ameriky, policek z Asie a kultury ze Spanelska a severni Afriky...

Na zaver nas cekal bonus - jizda zpet do Granady. Pri jizde s ostrilenym zavodnim ridicem naseho autobusu jsem si musel vzpomenout na navstevu videnskeho Pratru a jejich horske drahy. Tak tahle horska draha byla dlouha asi 40 km, prevyseni bylo nekolik kilometru, zatacek, zhoupnuti, mostu nepocitane, k tomu vyhledy do kilometrovych hlubin. Jizda trvala asi 3 hodiny a to vsechno mate za 7 Euro na osobu. Kam se hrabe Viden :) Jana, ktera si do te doby myslela, ze se ji v autobuse spatne nedela, si to uz nemysli. Vycumlala vsechny bonbony, co jsme meli, a jeji pekna spalena barva od slunicka se zmenila na zelenou.

MaJa