19. dubna 2008

Antigua - a vubec jak se zije sopkam v Guatemale

No a po puvabne a osvezujicim Semuc Champey, hura do viru mesta - stare Antiguy. Podle pruvodce to vypadalo lakave, ale realita byla tak trochu odlisna. Misto stareho puvabneho mesta prikrceneho pod dvema sopkami, nas privitalo stare meste plne prachu a cmoudu, kde sopky videt nebyly ... zkratka na prvni pohled nic moc. Zato jak to tak byva, sotva se narovnate po ceste minibusem, uz vas nekdo lovi a dotira, odkud jste, jestli jste prijeli studovat a vubec neda vam pokoj a tvari se jako ten nejlepsi pruvodce po Antigue. Tezko se vysvetluje, ze je nechceme a nepotrebujeme, a tak po chvili jakekoliv odmitani vzdavame a zaryte mlcime, koneckoncu vypada to jako nejlepsi reseni nez neustale slusne nekoho odmitat.

Prvni vecer v Antigue, tak to je jak vratit se do doby pred vynalezem elektriny, svetla tu jsou ale prakticky nesviti, takze na ulicim mame spis strach nez chut se prochazet. Ale za dne ma Antigua i nekolik lakadel, jednak bajecne trhy indianskych veci - musim uznat, ze jako tkalci jsou fakt sikovni a jejich vyrobky hyri neuveritelnyma barvama, po ste si rikame, ze nic kupovat nemuzeme, protoze jeste mame dva mesice pred sebou a ty batohy nosime prece jenom na zadech my. A tak kvapne opoustime trh nez si to rozmyslime.

Dalsim lakadlem jsou sopky - Antigua byla ve sve historii mockrat znicena zemetreseni mi nebo lavou. Neco malo kilometru za ni lezi sopka Pacaya, kam si muzete za levny peniz jet skotacit na tekouci lavove pole. Ani my jsme neodolali, zdolali cca 1 hodinovy vystup a pak si sli trochu pripalit podrazky na lavu. Nikdy jsem nebyla ve vysokych pecich na exkurzi, ale takhle bych si to predstavovala. Tmavosede az cerne pole, kde se pred vami line vali zhava lava, pod nohama vam mezi kamenama prosvita jasne cervene skuliny. Staci tam dat klacek...a hori, okamzite v mziku. Pod nohama mate teplo no spis horko a po 10 minutach putovani po ostre lave, mate strach o podrazky. A pak jste asi metr od tekouci lavy, horko k zblazneni a tak delame rychlofotku, Martin slavnostne zapichne svoji hul do tekouci lavy a behem sekundy se odvraci a prcha z horka pryc. Nekteri z nasi vypravy to pojali jako male barbecue a pecou si marshmallows - behem sekundy opeceno.

Guatemala ma na svem uzemi neco kolem 30 sopek, pricemz tri ma aktivni - Pacaya, Fuego a Santiaguito. Tak tu posledne jmenovanou jsme meli tu cest take navstivit. Nachazi se pobliz mesta Xela (Quetzaltenango). Sopti priblizne kazdou hodinu a je to monumentalni. Kopecek vypada chvili jakoby nic - az na to, ze je cely sedivy a zapraseny oproti okolnim zelenym kopcum. A pak nahle, uplne potichu, se z nej do vysky pres kilometr vyrine oblak prachu a dymu... o chvili pozdeji zaslechnete i vzdalene buraceni... oblak se stale zvetsuje, az vypada jako hrib od atomove bomby. A pak je zase klid... oblacek se pomalu rozplyne (aspon vime, proc je tu vsude tak prasno).

Erupci s nami dnes v horach sledovala i kravka s telatkem - prisli za nami na vyhlidku a krava se zasnene zahledela smerem k sopce. Asi sem chodi pravidelne, protoze cekala az do druhe erupce. Uvelebila se na bok a koukala. Po druhem vybuchu naznala, ze to pro dnesek stacilo, a s telatkem odesla nekam do lesa na pastvu.

Dalsi sopkou - a zda se ze to uz stacilo - byl San Pedro nad jezerem Atitlan. Ma asi 3100 m, prevyseni nahoru je asi 1500 m, ale vubec to tak zezdola nevypada. Koukate na ni a rikate si, to vypada jak nase Milesovka. Jen vam pri odhadovani vysky nedojde, ze ty stramky, co na sopce rostou, nemaji 25 metru jako u nas, ale asi tak 50. Nahore na sopce je tradicni mayske misto pro ritualy a pry tam zije i puma. Cesta na sopku je opravdu jenom strmy vystup, zacinajici na kavovych plantazich a koncici v mlznem pralese. Neni tu rovinka, proste nahoru a stejne jako prudce se slo nahoru, stejne prudce se jde dolu...ach ta nase kolena.

Semuc Champey

Z Flores jsme se vypravili na jeden z prirodnich divu Guatemaly - Semuc Champey. Cesta byla dlouha asi 9 hodin, nastesti pri kazde zastavce naseho mikrobusu nas rychle obklopili mistnaci nabizejici vodu, mango, susenky, placky, bananovou buchtu atd., takze nebyl cas na ceste stradat.

V pozdnim odpoledni jsme dorazili do oblasti Alta Verapaz, kde zacina guatemalska vysocina. No nesmite si to predstavit jako nasi Vysocinu - ta je oproti te zdejsi placata. Tady to vypada tak, ze tu jsou jen kopce... rovina neexistuje... a ty kopce jsou hodne prudke a nekolik set metru vysoke. Vsechno je porostle pralesem, takze silnice se zprudka vlni pravo-vlevo a nahoru-dolu a vy projizdite mezi policky kukurice a fazoli na svazich, ktere snad ani nejdou obdelat, protoze se vsechno skutali dolu, mezi banany a dalsimi podivnymi rostlinami. Pak asfalt skonci a vsechno zase zacne skakat a prasit a rikate si, ze tohle ten mikrobus vazne nemuze projet. A pak uz jste zas v mayske vesnicce, jak ma byt, mistni mluvi spanelsky jen lamane, ale vsichni jsou v pohode. V hospode delaji i schnitzel, coz je mezi plackami a fazolemi vitane osvezeni.

Semuc Champey jsou kouzelne travertinove kaskady s pruzracnou vodou v rece protekajici hlubokym kanonem. Da se tu cachat a potapet cely den, jen Janu trochu pokousaly rybicky, protoze ve vode jen sedela a nechtela se pohybovat. (Asi rybam prisla jako vitana jednohubka, no nevim.) Nad souteskou je paradni jeskyne, kde dostanete do ruky svicku a vrhnete se dovnitr. Spousta krapniku, chvilemi musite plavat v podzemni rece, a dokonce tu ve vode ziji krevety.

Vecer jsme u mistniho popularni schnitzlu posedeli s nasimi kamarady z Izraele a uplne nas rozesmali nekterymi slovy v hebrejstine. Tak napriklad dva nazvy jidel: "sak suka" (nejake vegetarianske), a nebo jeste lepsi "ty vole lez" (neco jako bezmasy rizek). Vubec nam nechteli verit, co to znamena v cestine, a uz se tesi, jak si to v nejake izraelske restauraci v Praze nahlas objednaji.

Flores a Tikal

Mestecko Flores se nachazi uprostred petenske dzungle a je tam vedro k padnuti. Opet se potime, i kdyz se vubec nehybeme. Nastesti je tu to krasne jezero, ktere pri koupeli teplotu tela asi tak na 5 minut upravi.

Ve Flores jsme zazili zatim nejrannejsi vstavani nasi cesty - ve tri rano se budime a vzapeti vyrazime do dzungle projit se do prastareho mayskeho mesta Tikal. Vsichni mlci a tapkaji rozednivajici se dzungli, lezeme na pyramidu a cekame az vyjde slunce. Je mlha, ze by se dala krajet, jako u Rakosnickova rybniku. Slunce se neukazuje, zato z dzungle se ozyvaji nejruznejsi zvuky opic, papousku a dalsi haveti. Kolem letaji tukani a na strome skacou opice.

Nejvic nas pobavil let papousku - mavaji zbesile kridly, hrnou se vzduchem a u toho varovne krici "jedu jedu jedu" - a vubec pripominaji prastare dvouplosniky. Let je lehce nekoordinovany a vypadaji, ze kazdou chvili nekam spadnou :) Ale zato zari barvami. Tukani oproti nim leti dustojne, pomalu, a diky svemu barevnemu zobaku, ktery je skoro vetsi nez jejich telicko, pripominaji letajici banan.

Tikal je jinak naleziste pokryvajici nekolik set kilometru ctverecnich, zrekonstruovano je jen jadro mesta, ale pyramidy stoji za to.

V noci se nad Tikalem zbesile blyskalo a zanedlouho prisla nad jezero smrst jako blazen - nasi kamaradi skoncili v jejich pokojiku vyplaveni, teklo dvermi i okny.

Prvni dojmy z Guatemaly

Jak je videt z predchoziho prispevku, presunuli jsme se do dalsi zeme - do Guatemaly. Prechod hranice z Mexika nebyl pro nas az tak uplne tradicni, bus, neco malo prekladatelske a tlumocnicke prace na hranici pro nase spolusouputniky (prece jenom anglicky se na mexicke hranici moc nedorozumite). Pak nasleduje cesta lodi po rece Usumacintana - rece lacandonskych indianu. A ten prudky piscity breh - tak to je Guatemala.....a prvni vekslaci, meni se tu mexicka pesa za guatemalske quetzaly.

Quetzal je tu vubec dulezity - v prve rade je to posvatny ptak zijici v dzungli, v dalsi rade je to guatemalska mena v podobe desive pomackanych papirku, dale muzete za zasluhy obdrzet rad quetzala a tak dale. Je vsude - na obrazcich, znamkach, na zdech, na autech...

No a pak uz hranicni formality na guatemalske hranici, uplatek panu celnikovi - 40Q za osobu, tak to si docela vydela. Jenom pro porovnani - normalni obed poridite za 20Q. Panu celnikovi tam den co den dorazi kolem 50 turistu, tak to je na mistni pomery docela slusne. Hranice se od me minule navstevy trochu zmenila, uz to neni proutena budova, kde se davaji velka razitka, nybrz je to moderni betonova krychle, ve ktere hraje televize a venku pred budovou je stanek, kde se recykluji plechovky od Coca-Coly pomoci parniho valce na silnici. To se dela tak - nejdriv deti naplni pytel, pak se za velke slavy nastartuje valec a 2x pres pytel prejede ...a je zrecyklovano. Zbytek se vyhodi vedle do pole.

Co se nezmenilo od minula, je bajecna prasna silnice a mistni autobusy. Sbohem klimatizovane shuttle a busy Mexika, tady zacina "Chicken bus" reality show. Behem prvnich deseti minut jste cely obaleni prachem, protoze okna jsou otevrena a jako na potvoru nejde ani jedno zavrit. Ale nevadi, chteli jsme jet do Guatemaly a ta o prasnych silnicich je, stejne jako o barevnych Chicken busech, kde se mackate s mistnima po trech nebo ctyrech, jak to zrovna vyjde. Konec koncu je to po mexicke preciznosti v cestovani trochu zmena.

Po trech hodinach jizdy, konecne prijizdime na asfaltovou silnici, vsude kolem jsou obdelana policka - a to je proti Mexiku opravdu velka zmena, tam jsme o pole takrka okem nezavadili. A tady je obdelano kde co. Po ctyrech hodinach cesty jsme ve Flores, meste na jezere uprostred petenske dzungle, vsichni z nas se vrhnou na prvni bankomat, ale ten je vybiravy a bere jenom nejake karty. Nasi izraelsti pratele musi obehnout nekolik bankomatu, nez se jeden rozhodne jim vydat sumu 2000 Q, coz je maximum, ktere si muzete vybrat najednou. Je vecer, ospalo a u jezera se dobre popiji mistni drinky.

¡Bienvenidos a Guatemala!

11. dubna 2008

Trocha osvety z Guatemaly

V Guatemale na rozdil od Mexica jsou podel silnic velke billboardy, ktere krome reklam plni take osvetovou funkci. Toho vas nemuzeme usetrit, protoze oni nas take nesetri.

Par standartnich:

"Nenechavejte kameny na vozovce."

"Nepredjizdejte pres plnou caru" - tenhle je opravdu jen teoreticky, protoze na silnicich je plna cara neustale a vsichni pres ni jezdi.

Pri jizde z kopce tu mame: "Pokud ti nefunguji brzdy, nasleduj cervenou caru" - cervena cara po case vzdycky odboci nekam do protisvahu.

A mala reklamni kampan od Boha pro bezpecnost na silnicich:

"Nenut me dnes zasahovat. Buh."

"Dnes se jeste videt nemame. Buh."

"Vzpomen si na 7. prikazani - nepokrades. Buh."

A pak par pro zdravi:

"Snez denne 2 vejce - jsou zdrava."

"Uklid si dvorek, zabranis horecce dengue."

A konecne v Ciudad de la Antigua jsme nasli zatim nejlepsi inzerat:

"Trpite uz dva dny prujmem? Pojdte s nami testovat nove pripravky proti prujmum! Vydelate si!"

Tak uvidime... Ahooooooooj z mesta pod sopkami, M a J.

6. dubna 2008

Pohadka o Pedrovi Bicicletovi

Bylo nebylo. V jedne mayske vesnicce v Chiapasu se roku 1940 narodil chlapecek. Porod probehl jako obvykle - v domku byla maminka a pomahaly vsechny zeny z vesnice. Muzi mezitim venku palili magicke byliny a vytvorili z nich kolem domku kruh z popela. A pak cekali jako vzdy cekavali, ktere zvire jako prvni otiskne do popela svou packu, aby se tak stalo ochrancem noveho clena vesnice a darcem jeho jmena.

Co cert nechtel, v te dobe vesnici projizdela i americka turistka na svem kole - vynalezu tehdy neznamem - a jak tak jela, kruhu se ani nevsimla. Kdyz muzove pozdeji prisli cist stopy v popelu, narazili na stopu neznameho zvirete. Veverka to nebyla, had take ne, tak dlouze hlavami pokyvovali a kroutili. Nikdo nevedel az nakonec jeden z nich prisel se spasnym napadem zeptat se moudreho farare z vesnice. Ten stopu prozkoumal, vzpomnel si na americkou turistku a vesnicanum prozradil jmeno toho zahadneho zvirete - bicicleta (jizdni kolo).

A od te doby se ten kluk jmenoval Pedro Bicicleta.

San Cristobal de las Casas a stat Chiapas

Do statu Chiapas se jede pres hory a doly, celkem asi 12 hodin autobusem, z toho 6 hodin v prudkych zatackach. Vycumlali jsme vsechny boñbony, co byly po ruce, a diky tomu jsme neblinkali jako ten pan za nami. Nad ranem jsme pristali v puvabnem mestecku San Cristobal de las Casas (Svaty Krystof z domku). Konecne prijemne pocasi - mesto je asi ve 2200 mnm, takze jsme poprve vyuzili po vecerech i mikinu a ponozky.

V Chiapasu take zije spousta indianu, je to vlastne nejchudsi mexicky stat. Neni divu, ze se tu pred 14 lety zrodilo mistni zapatisticke hnuti - takovy maly mexicky odboj mistnich chudych komunit. Nakonec se s vladou nejak dohodli, takze ted je tu spousta samospravnych zapatistickych vesnicek a ze zapatismu se stal i turisticky artikl: koupite si fotky s jejich vudcem subcommandantem Marcosem, ksiltovky s rudou hvezdickou a nebo treba hracku - plysaka - Marcos s kuklou pres oblicej na konikovi. Samozrejme je tu od te doby ve meste zase vice armady, ale co, Mexico je policejni stat a je to podle mistnich jen absolutni monarchie prevlecena za demokracii. Indiani stale nemaji moc prav, ani na vlastni pudu, ale zato kdyz jste cizinec, muzete pozemky skupovat ve velkem a dokonce vam stat da mnozstevni slevu. Jednou rano me pobavil nasledujici obrazek: dva po zuby ozbrojeni policiste v neprustrelnych vestach stoji opreni o zed na rohu ulice, na zadech se jim kymaceji ostre nabite pusky a samopaly, u pasu revolvery a v ruce ma kazdy - ruzoveho lednacka. Holt je tu horko :)

Z Cristobalu jsme podnikli bajecne vyjizdky na horskych kolech, takze z Jany je ted velka cyklistka. (Ziskala nove modriny a nove zkusenosti. Obzvlast posledni sjezd z hor do Cristobalu byl vyzivny - i nas pruvodce sebou nekolikrat seknul do krovi.)

Jedna z popularnich vesnic v okoli je San Juan de Chamula. Zde je v kostele pekne videt, jak je to vlastne s krestanstvim ve 100% katolickem Mexicu. Vejdete do kostela pred kterym je spousta indianskych maminek v pestrobarevnych satcich a krojich (stat zrovna vyplacel pridavky na deti) a v katolickem svatostanku uvidite: vsude svicky - v radach, ruznych barvach, na zemi po cele plose kostela - pred nimi se v mistnim tzotzilskem jazyce modli mistni chamulane (lide kmene netopyru). Modlitby jsou podporeny ritualnimi predmety a obetinami - vajicky, mrtvou slepici pred oltarem a plechovkami piva a coca-coly. Vsude voni kvetiny a borovicove jehlici, ktere ma take magicky vyznam. Coca-cola jako obetina nyni vitezi, dokonce pomalu vytlaci predchozi magicky napoj posh (neco jako nase slivovice, ale z cukrove trtiny). Na krizich tu Jezise moc neuvidite, zato uvidite spoustu puvodnich mayskych krizu - jsou zelene a symbolizuji posvatny strom ceiba, ktery podpira nebe, aby nespadlo. Pred kostelem jsme ochutnali posh a magickou Colu a odfrceli na kolech dal. Slunicko svitilo, na loukach pobekavaly ovecky a indianky v pestrych krojich spradaly na louce vlnu...

Fotky bohuzel neuvidite, protoze mistni foceni moc radi nemaji - pred kostelem chodi jejich mistni policiste s dlouhym klackem, a kdyz uvidi fotak, tak vas pekne vezmou po zadech :)

A jeste neco malo z mayske magie a lecitelstvi. Vsechna cerna zvirata - kocky, kone, ovce, slepice maji ochrannou moc nad clovekem, obydlim, obchodem. Borovice a ceiba a cela rada dalsich stromu ma take ochranny vyznam a jsou taky na specialnich mistech sazeny. Mistni lecitelstvi je zalozena na bylinkach, zarikavani, svickach, pulsove diagnostice a vysetreni pomoci syroveho vejce, ktere pry rozezna nemocna mista nebo mista se spatne proudici energii. Pokud se ptate, co se dela s vajickem pak, tak se pry opravdu vyhazuje, nikdo si ho k snidani nedela.

Nase nove lasky

Je to tady, je jaro a na ceste se samozrejme zamilovavame... Takze:

Janina nova laska - houpacka. Nechtela se od ni odtrhnout a nejradeji by v ni v San Cristobalu i spala.



Martinova nova laska - wocho aneb VW Beetle z nejruznejsich roku a nejruznejsich barev. Vsechny jsou tu nadherne, skvele, chci se v nich projet, ale nenasel jsem pujcovnu, maji nejruznejsi vylepseni, majitele se s nimi vylozene chlubi, no a ten sportovni zvuk pri jizde mestem, no nadhera. Vejde se sem jen 1 obrazek, ale proste si predstavte vsechny barvy, co jich na svete je:

Gastroterapeuticky koutek - cim se tady na cestach zivime

Zakladem nasi stravy a stravy vsech okolnich jsou: ryze, frijoles (pasta z fazoli), tortily (kukuricne placky), salsa (majda z papricek), chili (papricky, stupne palivosti se ruzni, ale my to jako Evropane stejne nerozlisime)... a zase ryze, tortily, frijoles, salsa, chili papricky a tak furt dokola. Tuhle kombinaci bezpecne dostanete ke vsem hlavnim chodum v Mexiku a to ve vsech regionech :)

Co nam ale tady nejvic chutna a cim se radi zivime:
1) jugo - alias dzusy z cerstveho ovoce, cerstvy pomerancovy je tak trochu nuda, sed, ale v nasem mesicnim testovani se na prvni misto dostala kombinace - cervena repa (betabel) a ananas (piña)- ma bajecnou barvu a vetsinou vam v ni to brcko stoji :)

2) tamales - nevypadaji na prvni pohled vabne, jsou to zahadne balicky z listu bananu nebo kukurice, barvy neprilis vyrazne. Ale kdyz je otevrete... bajecna vune uvnitr peceno-duseneho kureciho masa s tortilou, obcas s frijoles a ke vsem je tam pridana bajecna mexicka bylinka - chepicha. Vsechno se to zabali do listu bananu nebo kukurice, zalezi co mate po ruce a pak se to da varit do pary... mñam.

3) cokolada - tenhle mexicky vynalez, jsme ve Oaxace testovali casto, mistni horka nebo i studena cokolada cerstve pripravena je proste neco eño ñuño. V kramkach s cokoladou vam na miste cokoladu i umelou. Vydrzeli jsme se na to koukat asi hodinu a tak slozity proces to neni. Ale to kouzlo, kdyz vam z rozemletych bobu zacne vytekat ta znama husta hneda tekutina a kramkem zavoni vune kakaovych bobu, kakaoveho masla a rozemlete skorice a mandli... no co vam budu vypravet :)

4) smazene kobylky - chapulines - tak ty jsme ve finale neochutnali, chteli jsme ale nenasli jsme odvahu, i na trhu jsme uz skoro byli... ale ve finale zase zvitezila cokolada... copak budu jist brouky????

5) kava - konecne jsme objevili dobrou kavu - v San Cristobalu de las Casas se konecne kava podobala nam zname kave, vonela i mela stejnou konsistenci. Tady v Mexiku jinak sezenete jako kavu takovou svetle hnedou brcu....nic moc.

6) co nam opravdu nechutnalo, tak to byl mexicky pokus o vegetarianskou kuchyni. Ke smazene brokolici, dostat ryzi a vsechno zalit salsou, frijoles a k tomu tortily... Tak to byla kombinace jak od pejska a kocicky :) Oni to nemysli spatne - ale zakladni presvedceni mexickeho kuchare je, ze do kazdeho jidla patri papricky, fazole a ryze. I kdyby to byly bolonske spagety (taktez se stalo, to byl druhy a posledni pokus o vyboceni z mexicke kuchyne).

No tak tentokrat vam vlastne zadne recepty nenapiseme, protoze ingredience najdete jen v Mexicu. Na mexicke restaurace u nas zapomente, to je neco uplne jineho (asi jako "italske spagety" tady).

Okoli Oaxacy

V okoli Oaxacy se samozrejme nachazi spousta dalsich indianskych vykopavek - po tech, co tu zili, nez prisli Spanele. Vetsina z nich je samozrejme rozebrana do domku mistnich obyvatel, ale par se jich podarilo zachranit, tak posilame jeden z obrazku zbylych ruin. Kostel v pozadi je samozrejme postaveny ze zbytku :)

Take jsme si prohledli vyrobu tradicnich kobercu z vlny, dokazi ji tady obarvit na nejruznejsi barvicky. Od zlute z kyticek, pres zelenou z mechu, modrou z indiga po cervenou z kosinely. Kosinela - to jsou takovi mali parazite, co bydli na kaktusech - sesbiraji se, ususi, rozdrti a pak se tim barvi. Barva nadherna, lepsi nez trenky do telocviku. (Ale vazne!)

V jine vesnici tu maji jak rikaji nejvetsi bonsaj na svete. Stromek v Tule ma asi 2000 let, na sirku kmene asi 15 metru a pry bere vodu z vetsiny udoli Oaxacy (to udoli ma asi 100 km2). Takze mu ted museli pridat specialni roury s vodou, aby dobre prospival. Zvlastni svet sam pro sebe - na stromku bydli spousta ptaku a vubec to tam vypada jinak uprostred normalniho mesta trochu pohadkove.

A z ceho delate tuhle?

Tak veta "A z ceho delate tuhle palenku?" z filmu Zivot a neobycejna dobrodruzstvi vojaka Ivana Conkina se mi ozvala v hlave pote, co jsme zajeli na navstevu do mistni mezcalerie - tj. palirny mezcalu. Mezcal, stejne jako jeho sestricka tequila, se vyrabi z nekterych druhu agave (maguelle). To jsme vedeli. Ale podrobnosti, jsme snad ani vedet nechteli :)

Na dvorku domecku je hnojiste. Uprostred hnojiste hromada posekanych agave (usekaji se listy a zbyde jadro - vypada trochu jako ananas, taky se to tak nazyva - piña). U hnojiste je velka jama, kam se piña nasype a zaleje se horkou vodou. Necha se to takhle asi 4 dny vyhnit a pak se to vyhrabe. Vedle diry je vybeh pro konika s velkym kamenem, ktery za sebou konik taha. Do vybehu se nasype uvarena piña a konik pres to taha kamen az to trochu rozsmelcuje. Turista si muze trochu z teto hromady hnoje ochutnat. Procesem vareni piña trochu zesladla, aby byla pouzitelna pro dalsi krok - kvaseni. Pak se to nacpe do obrovske kade a tam to hnije dalsi 3 tydny. A pak se to vydestiluje - no videl jsem ruzne destilacni aparaty, ale tenhle je ten nejzakladnejsi - z nadoby, kde se to ohriva, vede proste trubka do jine nadoby, kde se to chladi. Lavorovice jako blazen :-) Kolik je v tom metanolu jsem se radeji neptal, protoze pan mezcalerista byl na svuj produkt patricne hrdy.

No proc ne... jen nechapu, proc v zemi, kde ananasy zraji u silnice, manga jsou sladka a pak tu maji i spoustu jeste sladsiho ovoce, proc zrovna tady pali alkohol z neceho tak hrozneho. Zahada. Tak na zdravi!

Odpoved na otazku z filmu na zacatku byla samozrejme: "Tuhle? Z hoven... tri kila hoven a kilo cukru...".

PS: Po vecirku s mexickymi prateli v dalsim meste San Cristobalu, kde jsme ochutnali vsechny mozne dalsi palenky a take sirili slavu nasi merunkovice, jsme k velke uleve zjistili, ze Mexicane samozrejme umi a pali alkohol i s lepsich veci, nez je agave. ¡Adios!

Hola hola Oaxaca vola!

Par novinek z kouzelneho mesta Oaxaca:

1. Naucili jsme se pouzivat subjuntiv - specialni slovesny vid, ktery v cestine neni, ale v zasade to znamena, ze se neco mozna stane a mozna taky ne. Nebo by se mozna stalo a nebo taky ne. Proste si vyberte :-) Takze ted uz umime hrde pronaset takove skvosty, jako: "Kdybych si byval nedal k snidani tolik tortil, nebolelo by me ted za jizdy tolik brisko".

2. Zdrazili rohliky a to je zasadni vec. Z 2.5 Pesos na 3 Pesos. Vsechny noviny o tom psaly na titulnich strankach.

3. Za posledni tyden probehlo v Oaxace asi 25 unosu, vetsinou prislusniku bohatych mexickych rodin a rodin politiku. To je tu bezna praxe politicke sceny, takze o tomhle noviny ani nepisi.

4. V Oaxace dochazi voda, takze ulicemi jezdi velke cisterny a hadicemi pumpuji vodu do domecku. Zjistovali jsme, jak na to, 10000 l vody prijde na 600 Pesos.

5. Mame noveho spolucestovatele - zatim se jmenuje Ferda a je to zelvojaguar. Viz foto. Takovych je tu asi tisice, vsichni umi hezky kyvat hlavickou a je to jeden z hlavnich vyvoznich oaxackych artiklu.