Antigua - a vubec jak se zije sopkam v Guatemale

No a po puvabne a osvezujicim Semuc Champey, hura do viru mesta - stare Antiguy. Podle pruvodce to vypadalo lakave, ale realita byla tak trochu odlisna. Misto stareho puvabneho mesta prikrceneho pod dvema sopkami, nas privitalo stare meste plne prachu a cmoudu, kde sopky videt nebyly ... zkratka na prvni pohled nic moc. Zato jak to tak byva, sotva se narovnate po ceste minibusem, uz vas nekdo lovi a dotira, odkud jste, jestli jste prijeli studovat a vubec neda vam pokoj a tvari se jako ten nejlepsi pruvodce po Antigue. Tezko se vysvetluje, ze je nechceme a nepotrebujeme, a tak po chvili jakekoliv odmitani vzdavame a zaryte mlcime, koneckoncu vypada to jako nejlepsi reseni nez neustale slusne nekoho odmitat.

Prvni vecer v Antigue, tak to je jak vratit se do doby pred vynalezem elektriny, svetla tu jsou ale prakticky nesviti, takze na ulicim mame spis strach nez chut se prochazet. Ale za dne ma Antigua i nekolik lakadel, jednak bajecne trhy indianskych veci - musim uznat, ze jako tkalci jsou fakt sikovni a jejich vyrobky hyri neuveritelnyma barvama, po ste si rikame, ze nic kupovat nemuzeme, protoze jeste mame dva mesice pred sebou a ty batohy nosime prece jenom na zadech my. A tak kvapne opoustime trh nez si to rozmyslime.

Dalsim lakadlem jsou sopky - Antigua byla ve sve historii mockrat znicena zemetreseni mi nebo lavou. Neco malo kilometru za ni lezi sopka Pacaya, kam si muzete za levny peniz jet skotacit na tekouci lavove pole. Ani my jsme neodolali, zdolali cca 1 hodinovy vystup a pak si sli trochu pripalit podrazky na lavu. Nikdy jsem nebyla ve vysokych pecich na exkurzi, ale takhle bych si to predstavovala. Tmavosede az cerne pole, kde se pred vami line vali zhava lava, pod nohama vam mezi kamenama prosvita jasne cervene skuliny. Staci tam dat klacek...a hori, okamzite v mziku. Pod nohama mate teplo no spis horko a po 10 minutach putovani po ostre lave, mate strach o podrazky. A pak jste asi metr od tekouci lavy, horko k zblazneni a tak delame rychlofotku, Martin slavnostne zapichne svoji hul do tekouci lavy a behem sekundy se odvraci a prcha z horka pryc. Nekteri z nasi vypravy to pojali jako male barbecue a pecou si marshmallows - behem sekundy opeceno.

Guatemala ma na svem uzemi neco kolem 30 sopek, pricemz tri ma aktivni - Pacaya, Fuego a Santiaguito. Tak tu posledne jmenovanou jsme meli tu cest take navstivit. Nachazi se pobliz mesta Xela (Quetzaltenango). Sopti priblizne kazdou hodinu a je to monumentalni. Kopecek vypada chvili jakoby nic - az na to, ze je cely sedivy a zapraseny oproti okolnim zelenym kopcum. A pak nahle, uplne potichu, se z nej do vysky pres kilometr vyrine oblak prachu a dymu... o chvili pozdeji zaslechnete i vzdalene buraceni... oblak se stale zvetsuje, az vypada jako hrib od atomove bomby. A pak je zase klid... oblacek se pomalu rozplyne (aspon vime, proc je tu vsude tak prasno).

Erupci s nami dnes v horach sledovala i kravka s telatkem - prisli za nami na vyhlidku a krava se zasnene zahledela smerem k sopce. Asi sem chodi pravidelne, protoze cekala az do druhe erupce. Uvelebila se na bok a koukala. Po druhem vybuchu naznala, ze to pro dnesek stacilo, a s telatkem odesla nekam do lesa na pastvu.

Dalsi sopkou - a zda se ze to uz stacilo - byl San Pedro nad jezerem Atitlan. Ma asi 3100 m, prevyseni nahoru je asi 1500 m, ale vubec to tak zezdola nevypada. Koukate na ni a rikate si, to vypada jak nase Milesovka. Jen vam pri odhadovani vysky nedojde, ze ty stramky, co na sopce rostou, nemaji 25 metru jako u nas, ale asi tak 50. Nahore na sopce je tradicni mayske misto pro ritualy a pry tam zije i puma. Cesta na sopku je opravdu jenom strmy vystup, zacinajici na kavovych plantazich a koncici v mlznem pralese. Neni tu rovinka, proste nahoru a stejne jako prudce se slo nahoru, stejne prudce se jde dolu...ach ta nase kolena.