Semuc Champey

Z Flores jsme se vypravili na jeden z prirodnich divu Guatemaly - Semuc Champey. Cesta byla dlouha asi 9 hodin, nastesti pri kazde zastavce naseho mikrobusu nas rychle obklopili mistnaci nabizejici vodu, mango, susenky, placky, bananovou buchtu atd., takze nebyl cas na ceste stradat.

V pozdnim odpoledni jsme dorazili do oblasti Alta Verapaz, kde zacina guatemalska vysocina. No nesmite si to predstavit jako nasi Vysocinu - ta je oproti te zdejsi placata. Tady to vypada tak, ze tu jsou jen kopce... rovina neexistuje... a ty kopce jsou hodne prudke a nekolik set metru vysoke. Vsechno je porostle pralesem, takze silnice se zprudka vlni pravo-vlevo a nahoru-dolu a vy projizdite mezi policky kukurice a fazoli na svazich, ktere snad ani nejdou obdelat, protoze se vsechno skutali dolu, mezi banany a dalsimi podivnymi rostlinami. Pak asfalt skonci a vsechno zase zacne skakat a prasit a rikate si, ze tohle ten mikrobus vazne nemuze projet. A pak uz jste zas v mayske vesnicce, jak ma byt, mistni mluvi spanelsky jen lamane, ale vsichni jsou v pohode. V hospode delaji i schnitzel, coz je mezi plackami a fazolemi vitane osvezeni.

Semuc Champey jsou kouzelne travertinove kaskady s pruzracnou vodou v rece protekajici hlubokym kanonem. Da se tu cachat a potapet cely den, jen Janu trochu pokousaly rybicky, protoze ve vode jen sedela a nechtela se pohybovat. (Asi rybam prisla jako vitana jednohubka, no nevim.) Nad souteskou je paradni jeskyne, kde dostanete do ruky svicku a vrhnete se dovnitr. Spousta krapniku, chvilemi musite plavat v podzemni rece, a dokonce tu ve vode ziji krevety.

Vecer jsme u mistniho popularni schnitzlu posedeli s nasimi kamarady z Izraele a uplne nas rozesmali nekterymi slovy v hebrejstine. Tak napriklad dva nazvy jidel: "sak suka" (nejake vegetarianske), a nebo jeste lepsi "ty vole lez" (neco jako bezmasy rizek). Vubec nam nechteli verit, co to znamena v cestine, a uz se tesi, jak si to v nejake izraelske restauraci v Praze nahlas objednaji.