Urbasa - hora baskickych duchu, demonu a skritku

Na radu pamplonskych odborniku jsme se vydali na nas prvni opravdovy horsky vylet na stolovou horu zvanou Urbasa, lezici pobliz reky Urederra. Mistni nazvy jsou kouzelne, pri vysloveni kazdeho z nich mate opravdu pocit, ze carujete. Tridenni trek po teto kouzelne stolove hore byl opravdu povznasejici, objevny, mokry a suchy zaroven - a s dobrym koncem, presne tak jak to pohadkove hory umi.

Povznasejici - vapencova kra je vyzdvihnuta asi 800 m nad reku, super!, jasate, kdyz jedete kolem autobusem. Super, povzdechnete, kdyz vidite to prevyseni na par metrech, vsechny cesty nahoru vedou zig-zagar (to je opravdu spanelske sloveso :)) a takrka kolmo. S jidlem na tri-ctyri dny opravdu lezete skoro po ctyrech, ale vylezete. A pak uz jste tam - na 200 km ctverecnich, kde krome bukovych lesu plnych kamenu porostlych od hlavy k pate mechem, dolmenu, skritku, ovci, krav a koni cinkajicich do mlhy zvonecky nikdo neni. Jenom cesty, cesticky a pesinky, vedouci od jednoho kolmeho srazu ke druhemu.

A znovu povznasejici, skoro letajici - to kvuli desitkam orlu a supu (jak tvrdim ja), kteri se vam letaji nad hlavou, obcas tak blizko, jen se jich dotknout.

Mokry i suchy zaroven. To mate tak - tady kdyz prsi, a prselo tu poradne (az se nam kroupy odrazely od hlav a na chvili promenily krajinou v zasnezenou), tak se vlastne nic moc nedeje. Hora vsechnu vodu vsakne a jen tak nevyda, coz je dobre pro putovani - nejsou tu moc kaluze :), je to dobre i pro kempovani - nemusite hloubit kolem stanu kanaly. Ale na prechod to az tak super neni, proste tu neni voda, i kdyz je vsude kolem zeleno. Jeste ze tu aspon pro pasouci dobytek jsou vyhloubene sem tam studny na destovou vodu, ktere abys pohledal s mapou a buzolou.

Objevny - to kdyz hned prvni vecer pri ukladani do spanku zjistite, ze do tropika proste kape a venku leje a leje, chata na dohled zadna, mokre ovce vam rano stoji takrka u tropika s jasnym vyrazem "vezmete nas dovnitr?". To se ve vas pak projevi cesky smysl pro improvizaci, vytahnete lekarnicku a z ni onu bajecnou izolacni folii na baleni smrtelne ranenych, do ni zamotate oba spacaky a hura slava - uz vam do postele neprsi. Pravda ma to mouchy, nekdo musi obcas vodu z folie vylit, ale v zasade, dobre! Takze nepodcenujte lekarnicku a folii uz vubec!!

Hora bajecna, kouzelna a tajuplna, se skvelymi vyhledy a takrka bez lidi. No nejedte tam!

Jana

La Coruña a sbohem, Galicie

Po dokonceni Camina Vía de la Plata jsme se par dni aklimatizovali na severu v hlavnim meste Galicie - La Coruña. Mestecko stoji na morskem vybezku - z jedne strany Atlantik, z druhe prijemne zatoky s plazemi hned uprostred mesta. Mistni pracovni doba by se nam moc zamlouvala - proste si misto obidku vybehnout zasurfovat do vln, pak na plazi zkontrolovat notebook, ohrat se na slunicku, dat si trochu skveleho mistniho bileho vinka a hupky supky do kancelare kolem ctvrte - no kdo by to nebral. Na plaz je to ze zdejsich kancelari pul minuty pesky. A mimochodem - to mistni bile je opravdu dobre. Aby mu v galskych rannich mlhach nebyla rano zima od zeme, pestuji ho na takovych vysokych plutcich asi 2 metry vysoko.

Jako typicti suchozemci jsme nekolik hodin prosedeli koukanim na more. (Jeste, ze to delali i mistnaci. Pravda, oni u toho hulili travku a my jsme jen jedli svacinu, ale v zasade to pro nas mohl byt podobny zazitek.) Tyyyy jo - vlny! A jaky! A uuuutesy! Juuuu! Nototo!

V Coruñi se prijemne zije, beha, cvici a tak, ale jinak tu vlastne nic moc neni. Tedy az na Muzeum cloveka (Casa del Hombre), kde si muzete vyzkouset takrka vsechno, co vase telo umi. Treba uvidite, jak vysoko vysplichne vase krev, kdyby vam usekli arterii hned u srdce, a jak tezce musi srdce pracovat. Taky si zmerite vsechny okoncetiny, zkusite, jak daleko dosahnete a vyskocite, uvidite, jak vypada vase kostra, kdyz jedete na kole... spousta zajimavosti.

Z Coruñi jsme zamirili daleko na vychod do dalekeho Baskicka. Prestupni mestecko Bilbao nas privitalo mrznoucim autobusovym nadrazim, kde jsme si par hodin zahrali na bezdomovce a ocenili teplo jejich metra pri cekani na dalsi autobus... Dalsi mesto - Pamplona - nas jiz privitala optimisticteji a odtud se chystame na hory! Zatim jim nerozumime, mluvi tu baskicky... coz neni ani indoevropsky jazyk :)

Jana a Martin.

Velikonoce po spanelsku

Mozna jste to videli v televizi. My na vlastni oci. Velikonoce se tu slavi jinak. Kluci tu nehoni holky s pomlazkou. Holky nedavaji klukum malovana vajicka. I kdyz tenhle zvyk se jednomu hospitalerovi z Valencie moc libil, kdyz jsem mu to popisoval. S usmevem pritakaval a rikal sí, sí, retorno (odplata).

Misto toho ulicemi chodi pruvody lidi v zelenych, cervenych a bilych kapuckach, jen s otvory pro oci. Ty bile jsou strasidelne, protoze vypadaji jako ku-klux-klan. Nosi velke krize a vlecou alegoricke vozy se sochami Jeziska, panenky Marie a dalsich oblibenych patronu. Vozy dustojne projizdeji s pruvodem krivolakymi ulickami mesta a straznici zastavuji dopravu. Obcas se nejaky vuz napoprve do ulicky nevejde a musi se couvat, ovsem vse se deje stale velmi obradne. Za vozy jde mistni kapela plna bubeniku, trubacu a dudaku... a hraji smutne i vesele. Nejveseleji hrali, kdyz se vuz nevesel a muselo se couvat. A bubnuje se a bubnuje. Ucastni se vsichni. Jen detem obcas palicky zaleti do davu.

Jen nevim, jak budu v pondeli vysvetlovat, proc Janu honim s pomlazkou. Pochopi to straznici? Tak vinsuju vesele Velikonoce vsem do Cech a na Moravu - a nezapomente si zopakovat velikonocni rikacky!

Martin.

Camino po portugalsku

Prekroceni galicijskych hranic bylo opravdu vstoupenim do zeme jine reality. Jednak tu zacalo paradne prset, tak jak se na Galicii slusi a patri, jednak je tu vsechno na "x" jak pise Martin a jednak jsme prestali ale totalne rozumet mistnim o cem si bezne povidaji... protoze gallego je nasi nastudovane kastilstine na hony vzdalene. No a druhak mistni bile je proste vyborne a to i na portugalske strane hranice, kde z nej vyrabeji i mistni skvele sampanske. Nase prvni setkani s bandou (opravdu bandou) portugalskych poutniku se tedy neslo v tomto duchu. A udalo se asi nasledujicim zpusobem:

cca v 16 hod dorazime do albergue my, budova prazdna nikdo nikde, pereme, susime, hledame neco k jidlu, osetrujeme nohy a premysleme, co je v tech batozich tak tezkeho - oblibena cinnost poutniku

v 17:30 - dorazi predvoj portugalskych poutniku - prvni dva - PR manager cele bandy a jeho kumpan - halasi a vypadaji dost v pohode, jasne nas rozeznavaji jako svoji obet pro dnesni vecirek, nic netuse si s nimi povidame, Portugalci narozdil od mistich maji kastilstinu v maliku

v 18 hod dorazi - dorazi El prezident skupiny (nejmensi, nejstarsi, vazena osoba a vyborny zpevak)

do 18:30 uz je tu vsech sest Portugalcu a jak se pozdeji dozvidame, chodi Camino casto, radi a uz jich prosli... proste moc. Zaroven dostavame jasny rozkaz, ze vecerime s nimi, v teto chvili si jeste naivne myslime, ze se jde nekam do hospody a ze se to tady zjevne oni znaji.

do 19:30 Portugalci provadeji vsechny cinnosti bezne a obvykle poutnikum, susi mokre ponozky u susicu na ruce na WC (vyborne a funkcni), okukuji albergue, popijeji svoji palenku, hraji karty a tak vubec

20:00 prijizdi jejich rodinni prislusnici a privazeji naprosto neskutecne hory jidla, piti a vubec vseho. V tuto chvili my s Martinem nevericne zirame, dostavame prvni dvojky portugalskeho sampanskeho, pod zadek je nam pristrcena zidle, jsme posazeni takrka do cela stolu, naproti nam sedi El prezident, prvni pripitek, prvni vyborna krme z ryb, neustale odpovidame na vsechny mozne otazky.

20:30 druhe sampanske, druha dvojka a treti dvojka, zjevne musime ochutnat vsechno co se dovezlo a stale se vybaluji zasoby jidla, prakticky, kdyby nas tu bylo tricet tak se vsichni najime do sytosti. Je to jasne chteji nas ujist a upit k smrti, tajne si v cestine s Martinem slibujeme, ze jeden druheho kdyztak doprovodime do postylek, kdyby bylo nejhur a ulozime ke spanku.

22:00 Vsude same ryby a vsude same vino, mame pocit, ze jsme jiz ochutnali vsechno co slo ochutnat, ale zjevne to neni vsechno. Martin uz takrka po litru vina a pote co hrdlem prolil i jejich cervene ze specialniho mechu, tise pritakava Mariovi ohledne vyroby vsech vin, uz rika jenom "si", "si". A ja nestiham zdvihat palec na znameni OK, protoze co chvili se me mistni PR manager pta, zda je vsechno v poradku a zaroven musim ochutnat opravdu vsechno, jenom hore vsech krevet jsem se ubranila, s tim, ze opravdu tohle nemusim, tak jsem dostala zase dvojku vina a byl klid.

22:10 Dostava slovo El Prezident jako nejlepsi zpevak skupiny a zacina mistni lidovou, tezko rict o cem, ale pekna lidova, pak nasleduje mnoho dalsich, obcas se banda prida a zapeje refren, samozrejme musime s nimi. Nenechame se zahanbit a take pridame - Huslicky, a dalsi...

22:20 Prichazi postre... a toho jsme se oba bali, uz do sebe nedokazeme dostat ani ñ, no ale jahody s portskym... ty se opravdu tezko odmitaji. Takze znovu palec nahoru jako ze OK, Martin dodava "si" a nasleduje prednaska o portskem pro nej. A pak jeste zakusek, kaficko s portskym a hura jdou se hrat karty o penizky. Rodinni prislusnici odjizdeji domu, bali nadobicko a my zustavame s poutnickou bandou a zbytky portskeho, vino a buchetek sami.

24:00 je vymalovano, vsichni radne podrouseni odchazime spat. Soutez skoncila, vydrzeli jsme :) a diky dostatku alkoholu prezili i nocni kvintet muzskeho chrapani, vzbudilo nas to az v 6.

6:00 portugalska bandicka se rozhodla vstavat... az na jednoho, ktery odbiha a kupodivu zvraci, ostatni snidaji buchetku, dopijeji alkohol a vari si kaficko

kolem 7:00 vstavame i my, kupodivu s jasnou hlavou a odrazime vsetecne otazky "jestli je nam dobre", "neboli vas hlava" a pod. Neboli, je nam dobre a tak kolem osme vyrazime na cestu a portugalskou bandu zanechave v podivne musketyrskem rozpolozeni. Chteli jsme jim dat ochutnat jeste nasi merunkovici, ale to by bylo nefer. Vsichni zustavaji v albergue, dokud se jejich kamarad nezlepsi, vsichni maji sbalene batuzky a lezi v postelich, peclive majic nohy v pohorkach pres operadla, na sobe i bundy a chrapou o 106.

9:00 El Prezident sedi v kuchyni, pokuruje, popiji portske a zpiva nejakou mistni dumku a jeho sekretar ho hlida, no opravdu scenka, ktera se neda moc popsat. Ostatni clenove vypravy spinkaji. Vyrazime dal :)

Jana

Maratón v zemi Ix-ú

Probehli jsme nas prvni maraton. Zacalo to tim, ze jsme dorazili z nudne placky kastilske do bodre zeme galske. (Kastilie nam k srdci moc neprirostla - povysene chovani mistnich - zajimalo by me, na co jsou tam tak straslive hrdi. Ono krome toho, ze kdysi vladli Spanelsku, tam toho zas tak moc neni.) Ale zato Galicie! Zeme cesticek mezi kamennymi zidkami a hlubokych dubovych lesu. Slunce se normalne schovava, kde muze, chvili prsi a chvili ne (my jsme ale meli stesti a 3 dny ani kapka). Na kazdem kopci mezi vresem dolmeny - no uplne jako z Asterixe a Obelixe. Ono se tu take vsechno musi jmenovat na "x", aby to bylo spravne gallego.

No puvodne jsme chteli jen vystoupat na hory. Ale pak prisel ten dobry obed v puli trasy s mistnim skvelym vinem... a podivny napad, prelezt ten kopec jeste dnes. Vino nas neslo vzhuru az do 3/4 maratonske trate, kde nas cekal bar El rincón del Peregrino (neco jako Na rohu u poutnika). A v baru - dalsi Gal jak poleno. Chlapik 2 m, 120 kg, bodry pohled a fousy az na prsa. Byvaly hippie. Vsude v baru pribite na zdech a na strope male muslicky se jmeny poutniku, kteri tudy uz prosli pred nami. (Taky nam jednu pripichl.) Kdyz zjistil, ze se s nami da mluvit spanelsky, zacala prehlidka mistnich napoju. Vino... jeho vlastni liker z bylinek... mistni palenka. Nedali jsme se zahanbit a predstavili zemi moravskou nasi domaci merunkovici. Pan se ukazal jako znalec a s obdivem v ocich nam zacal nalevat z dalsich tajuplnych lahvi. (Delat vlastni alkohol je tu stejne jako u nas bez povoleni nelegalni - a stejne jako u nas se to vsude deje.) Stejne se to vsechno vypije tady, lahve nesmi opustit Galicii.

Pripadali jsme si trosku jako u druida Panoramixe - a zakoupili jeste 2 male lahvicky jeho kouzelneho bylinkoveho napoje. Jedna dala kridla nasim noham (a myslenkam) a prenesla nas pres posledni ctvrtinu maratonske trati, druha jsme o nekolik dni pozdeji pripili svatemu Jakubovi v Santiagu.

Martin

PS: Uz chapu, proc v kazde dalsi vesnici na ceste od Rincón del Peregrino byla na vesnicke nastence vyveska s tim, ze je otevrena nova lecebna alkoholicka skupina. Ale nas nedostali :)