Stepanavan a limit kostelu dosazen, ahoj Hayastane!

Dnesni den byl v Armenii posledni, v noci vyrazime vlakem zpet do Gruzie (dojede-li; jeden den jede vzdycky do Jerevanu a druhy den zpatky do Tbilisi). Rano jsme se vydali do Stepanvanu - mestecka prosluleho mistnim komunistickym vudcem Stepanem (Leninuv a Stalinuv kamarad, zel v Armenii revoluce nesla tak lehko a zastrelili ho i s jeho revolucnimi kamarady). Chladne podzimni rano travime v trafice u babusky prodavajici kavu a pirohy - opet si pripadam tak trochu jak ve vecernicku Jen pockej :) Za chvili se objevi i ridic marsrutky a vzhuru do hor!

Krajina se po prujedu do sousedniho udoli opet jak mavnutim kouzelneho proutku promenuje - vsude siroka zelena udoli, hory porostle barevnymi podzimnimi lesy, kone a kravy... idealni na vandr na koni. Od Stepavanu vede hluboka souteska s rekou a nad ni je jedno z byvalych hlavnich mest/hradu Armenii - pevnost Lori Berd. Na to, ze to staveli v 9. stoleti, slusne vybavene - meli tam i ustredni topeni, dodnes o tom svedci zachovale keramicke trubky ve zdech. Pevnost sama z dalky nepusobi nijak monumentalne - reka je totiz zarizla v soutesce, ktera na prvni pohled neni mezi loukami videt, dokud k ni neprijdete. Takze az tesne u pevnosti postavene v placce zjistite, ze se k ni ze tri stran neda dostat jinak nez pres 60 m hlubokou prurvu. Pekne si to vymysleli. Take je pry Tamerlan dobyl jen diky tomu, ze se obranci jednoho vecera strasne opili (aspon tak pravi povest, cemuz se tu da uverit docela snadno).

Dneskem zda se mi muj osobni limit kostelu (a ze jsou tu vsechny chramy a tak velmi krasne a prastare) na nejblizsi dobu vycerpan... ale na priste se sem urcite vratime - na vandr, na motorce nebo tak nejak. A Nahorni Karabach jsme nestihli - a tam se da teprve skvele vandrovat!

Takze merci Hayastane (Armenie)!

Martin

Alaverdi

Cestu zpet do Tbilisi si zpestrujeme zastavkou v Debet kanonu, ktery je prosluly peknym panorametem tovarny na med v Alaverdi, a dale pak Unesco kostely postavenymi v 10. a 12. stoleti v horach nad dnesni tovarnou. Jednim z nich je Hagpat a druhy se jmenuje Sanahin.

No ale vezmete to od zacatku, po ranni rozvicce pri hledani mista s kavou a necim malym k snidani ve Vanadzoru - nutno poznamenat, ze neuspesne, jsme se s chlebem a vodou v naruci procvicili v malem armenskem smlouvani s taxikari (tj. Martin smlouva, taxikar prikyvuje a rika cislice, Martin nadhazuje jinou castku a taxikar s ni souhlasi, nacez Martin rika, ze tady stoji smlouvani za nic a neni to zadna zabava) a tak nasedame a jedeme hlubokym udolim reky Debet vstric novym zazitkum.

Taxikar jede opravdu pomalu, opravdu jsme to usmlouvali a tak je cesta takrikajic vyhlidkova :) dojizdime pomalu ale jiste do Alaverdi, u kourici tovarny mijime stary Tamarin most (10. stoleti), kde ctyri lvi (dnes uz znacne omseli) cekaji na svoji zivotni prilezitost, aby obzivli az kolem nich pujde opravdovy muz. Martin to zkusi odpoledne spolu se svedskym atase United Nations a take se nic nestalo, takze stale cekaji :)

Nase cesta ale dale pokracuje do Sanahinu a tak po cca hodine jizdy jsme u mechem zarostleho kostelika, u ktereho konecne posnidame chleb a vodu a loupacek, ukoristeny cestou. Posnida s nami i mistni stene, ktere nas pak cca 30 minut doprovazi, my ho slavnostne adoptujeme akorat nevime jak ho provest pres hranice, tak ho nakonec ve vesnici nechavame svemu osudu a radime mu, kudy k nam, kdyby se mu chtelo pryc z Armenie. Po dostatecne obhlidce kostela a castecne obhlidce kraje a hrbitova, vyrazime hledat opet ranni kavu, ted jiz skoro poledni, a opet ji nenachazime, misto ni vsak nachazime doprovod mistniho ucitele v lidusce, ktery nas doprovodi, az ke kabinkove lanovce, ktera nas sveze zpet do hlubokeho udoli mestecka Alaverdi.

Prakticky se asi 10 minut vznasite vysoko nad tovarnou, takze mate dostatek casu se pokochat krasnym industrialnim krajem. A pak marsrutkou do druheho kostelu Hagpat. Ten je na kopci nad tovarnou a z nej krasne videt do udoli, ktere je cele pokryto sedou mlhou a nahore je krasne slunce.

Kostel a klaster Hagpat - je dalsi z Unesco pamatek Armenie, a ten stoji opravdu za to, na krasnem miste, komplex starych staveb, ambitu, cirkevni skoly, kostela a hrobek, vsechno oznaceno starymi khachkpary - krizi krasne vyrezavanymi z mistniho ruzoveho tufu, nejstarsi je zde z 12. stoleti. Prohlizime, kochame a fotime, a pak uz jenom cekame hodinu a pul v mistni restauraci na marshrutku zpatky do mesta. Konecne mistni vyborna kava, hned je na svete lip, cigarkem privolame odvoz a za chvili uz dalsim taxikem vyficime zpatky do Vanadzoru. Kde po celoodpolednim objevovani kras kamennych krizu nas ceka popijeni s mistnimi kamenickymi mistry.

Jana

Ararat nas udolal

A na zaver celeho pobytu v Jerevanu jsme si nechali vystup na bajny Ararat. Radne jsme se na nej pripravili, do batuzku zabalili fotak, obleceni, vzali si potrebne veci a vyrazili jsme... do tovarny Ararat - jerevanskeho konakoveho zavodu :)

Prohlidka to byla kratka, spolu s nami sla skupinka Spanelu, jeden Venezuelan a jeden American. Po prohlidce vyroby jsme se prosli Aznavouerovou aleji - aleji slozenych ze zrajicich sudu plnych bajneho konaku. Vsechny vyznamne osobnosti zde maji svuj soudek, ktery ceka jenom na to, kdy si pro nej poslou, aby ho slavnostne vypily. Jako jedineho zastupce nasi republiky jsme tam nasli pana Schwarzenberga, tak doufejme, ze se podeli, az ho bude otvirat :) Jinak mistni brandy se tu vyrabi od roku 1887, vino pro jeho destilaci je pestovane v jiznich castech Armenie - tyto jsme bohuzel pro ochutnavku jeste nestihli navstivit, tak snad priste. Armensky konak si oblibili i velci statnici jako Stalin a Churchill, takze je to potvrzeno znalci... je vyborny.

Ochutnavka je tradicni a uz po prvni sklence petileteho rozvazeme a vsichni mluvime dohromady spanelsky, jednotlive sklenky konaku prokladame kousky cokolady, ktera ladi jak s barvou napoje, s vuni, ale hlavne s chuti...

No proste parada, vypotacime do poledniho horkeho Jerevanu a je nam neskutecne bajecne, pak uz jenom jdeme si domu nakoupit zasoby bajecneho temne zlataveho napoje - prece jenom zima bude dlouha :)

Jana

Jezero Sevan

Vylet k jezeru Sevan a nekolika dalsim monastyrum a armenskym kostelum byl obohacujici zejmena diky osobe Georgiho, naseho mladeho pruvodce. Nejlepe situaci popise nekolik z vtipu, co jsme si stihli zapamatovat.

Jeden o vzajemnych gruzinsko-armensko-azerbajdzanskych vztazich vypreveny pri prujezdu kolem mesta Gagari: "Tatinku, a proc jsme do kosmu neposlali prvniho cloveka my Armenci, ale Rusove? To vis synku, my jsme to mohli udelat, ale kdybychom byli prvni, tak by pak vsichni Gruzinci umreli zavisti. A kdyby Gruzinci umreli zavisti, pak bychom my Armenci umreli radosti. No a pak by cela Armenie pripadla Azerum, a tak bylo lepsi, kdyz tam Gagarina poslali Rusove."

Kolem jezera Sevan se ve vesnicich pry desne chlasta, o cemz vypovida dalsi historka: "Synek se pta taty pri cetbe Bible, za jak dlouho by clovek vylezl na Babylonskou vez... no synku, to bys lezl nahoru tak 5 nebo 6 dni... A co kdyby pak spadl dolu, prezil by to? To vis, ze ne, ty hlupaku! Copak by nekdo prezil tech 6 dni bez vodky?"

Na brehu jezera jsme videli krasne pohrebiste - na nahrobni kameny ve stredoveku nepsali zadna jmena, ale pomoci obrazku tam ztvarnili cely zivot a smrt daneho cloveka... takze jsme spatrili pribeh alkoholika a jeho zeny; pribeh rybare, co ho misto ryby ulovil had a mnohe dalsi. To by me zajimalo, co by tam tesali dnesnim lidem...

V jezere ziji i nejake ryby, ale je jich malo, a tak vlada zakazala rybolov. Protoze lov ryb a jejich prodej ale jedinou obzivou mistnich, nasli si zajimavou cestu, jak ryby dopravit nepozorovane na trhy v Jerevanu - koupili si pohrebni vuz a zacali ryby vozit v rakvich. Nekolik let to prochazelo, ale pak zacalo byt nekomu divne, proc v okoli jezera umira tolik lidi. Jak je pasuji dnes nikdo nevi, ale na trhu v Jerevanu mistni pstruhy objevite porad.

Nasledujici chram po ceste byl asi nejkrasnejsim zazitkem - Gerhard temple. Zde bylo po staleti ulozeno kopi, kterym probodli Krista, a aby bylo dobre schovane, tak ty kostely vydlabali do skaly, misto toho, aby je staveli. Vysledkem jsou chramy uprostred skaly s nadhernou akustikou... ozvena se tu drzi vic jak 8 sekund, takze jsme si pekne zazpivali. Tady se nauci zpivat a poslouchat kazdy :)

Spolecnou reci vsech se nakonec pri ceste stalo vypraveni vecernicku - ty totiz znaji vsichni ze zemi byvaleho socialistickeho bloku. No pagadi, Bolek a Lolek, Pat a Mat a dalsi nas donutili vsechny v marsrutce vzpominat na stare casy :)

Martin

Nedelni barbecue v starovekych ruinach

Po bloumani Jerevanem je na case zase vyrazit nekam do prirody na vylet... nechavame si doporucit vylet k ruinam monastyru Havuc Tar v rezervaci kousek od Jerevanu (kam take jinam v tehle zemi plne kostely, monastyru a pevnosti). Sotva se dostaneme na startovni misto a dojdeme udolim plnym cedicovych varhan (nektere tu maji i 100 m na vysku) k baracku strazcu narodniho parku, zjistujeme postupne: centrum pro navstevniky je zavrene (je nedele), ale u brany do parku uz na me mava pan vratny nebo co a se slovy "Davaj, davaj" me tahne dovnitr k sobe do kamrliku. Vybaveni je jednoduche - zidle, postel, televize, lednice... a hned take vodka, saslik, vodka, saslik, vodka, saslik... oboji vyborne. Armenci si na dlouhosahle pripitky nepotrpi, takze se spokoji s jednoduchym "Za zdarovje" a "Davaj" a paty panak vodky je tu. Lahev je prazdna, ale za chvili prijizdi nejaka navsteva a magicky se objevuje dalsi lahev... Pan je zjevne rad, ze jsme prisli a s nami i duvod k poradnemu pripitku :)

Po dvaceti minutach se nam dari opustit kamrlik a s o poznani lehcim krokem si to krizujeme do hor smerem k monastyru. Nalada je vyborna a vydrzi nam az nahoru :) Nejsme sami - ruiny kostela (zase nejake to 9. stoleti nebo jeste drive) a monastyru ted slouzi jako oblibene misto pro nedelni sasliky-masliky (neboli barbecue)... kluci u potoka prave skubaji slepici, voda uz se vari, maminy opodal v ruinach klastera delaji kafe a dalsi panove s metrem v ruce a fotakem si premeruji a fotografuji kostel. Pry jsou z nejakeho ministerstva a kostel budou restaurovat. Tak tak to tady chodi...

Martin

Jerevan

Uplne mimo plan jsme dojeli do Armenie a cestou z Gruzie v armenskem Gyumri vysadili z taxiku nase dva belgicke kamarady a zanechali je jejich destivemu osudu. Sami pak s panem s taxikarem vyjeli vstric armenskym zazitkum. Cestou nas zastavili policiste, v Armenii plati zjevne nove dopravni pravidlo o povinnosti poutat se bezpecnostnim pasem behem jizdy a policiste to striktne kontroluji, no a nas pan taxikar se rozhodl, ze na ne vyzraje. Asi 100krat behem cesty si prehazoval pres sebe pas, zkratka tak, aby to vypadalo, ze je pripoutany, a hned jak jsme projeli kolem policistu, tak ho zase opovrzlive sundal, no a pak se mu nevyplatilo. Policiste vypadali ze zacatku neuprosne, vypadalo to na peknou pokutu a my jim s Martinem fandili, protoze by byla zaslouzena, ale taxikar to nakonec ukecal :( No a myslite, ze si ho nakonec zapnul... no nezapnul...

V Jerevanu jsme bydleli u starsiho paru, tezko rict jak se jmenovali, ale my je prezdivali babuska a deduska. Pronajmem posteli a vlastne i mistnosti vydelavali vnucce na studia na konzervatori. Deduska, jak uz je tu obvykle, byl v Ceskoslovensku (v 45. tentokrate), pri uvitaci kave nam vypravel jak osvobodil Prahu, jak tam vjeli prvni, jak u nas krasne devciny a tak vubec. Rikal, ze kdyby tam u nas zustal, tak by mu jeho rodinu poslali na Sibir a to nechtel. Deduska mel vubec dobre historky, vzdycky u snidane nam je vypravel... o mladi, o tom jak mu prarodice odvezli na Sibir, jak za nimi utikal, jak jim vzali majetky... no zabava. Vzdycky v nejlepsim ho prisla vyrusit babuska, aby nas nechal na jist a on se pak tajne vratil nam to dovypravet :)

No a Jerevan byl pro nas jedno velke prekvapeni, nove postavene a opravene centrum se spoustou obchodu, kavaren, restauraci, velkych parku, kde se dalo sedet, no proste po Tbilisi prijemna zmena. Z velkych kaskad jsme koukali na Ararat a na cele mesto postavene pod nim. V noci se chodili na hodiny koukat na zpivajici fontanu na hlavni namesti, ktera byla a je asi ta nejlepsi jako jsme kdy videli a slyseli. Mesto jako takove je sovetskeho strihu, s velkymi prostornymi ulicemi a velkymi palaci s ruzoveho nebo sediveho tuffu, mistniho kamene, ze ktereho se tu stavi skoro vsechno. Pote, co jsme donasyta vyprochazeli mestem, najedli pizz, salatu a ovoce, propili armenskym vinem a okusili mistni konak, jsme si dali ochutnavku i mistniho blesiho trhu... super, pokud chcete kolecko do hodin, stary rusky vojensky budik, peknou vyrezanou sosku Araratu nebo kchackar ci zrovna shanite porodni kleste... vse je vam tu k dispozici. Ja si "netradicne" nejdele prohlizela sperkarskou cast, Martin cast
fotaku a mikroskopu, dale ho zaujala tesneni a mistni hudebni nastroj "dudak" neboli "tutuk" - takova fletna.

No a k Jerevanu krome vsech veci uvedenych nahore patri i pamatnik genocidy armenskeho naroda v letech 1915 az 1918, kam vas posle se podivat kazdy Armenec. Tyci se nahore nad mestem a fotky a vypraveni tech, kdo prezili ale i tech kdo to zpusobili jsou opravdu otresna. Behem tri let bylo zavrazdeno kolem 1 800 000 Armencu a ti co prezili vytvorili diaspory ve Francii, Rusku a Americe. Dneska zije trikrat tolik Armencu v diasporach po svete a v samotne Armenii jen neco kolem tri milionu lidi. Na teto strance clanek o armenske genocide - myslim, ze je to preklad z Pamatniku genocidy http://vera-tydlitatova.eblog.cz/armenska-genocida/.

Jana

Armenska hranice

A prisel cas dat vale Gruzii a vydat se dale na jih do hor Jizniho Kavkazu - do Armenie. Zpravy, co jsme na cestach slyseli, byly velmi rozporuplne (od tam nejezdete, Gruzie je mnohem lepsi az po uplny opak), takze nezbyva, nez se na to podivat, ohmatat, ochutnat a procestovat sami. Jak jinak :)

Jelikoz vsechny marsrutky jsou jiz po ranu pryc, obsadime i s kluky z Belgie jednoho mistniho taxika a s mistim taxikarskym bossem vyrazime smer Jerevan. Pan je az nejak moc vtipny a furt nam vyklada, jak nas "osvobodil" v 68. a zaroven si stezuje na to, jak je ted "okupuje" Rusko. Nejak nemam chut mu vysvetlovat, ze by ta pojmenovani v obou pripadech mohl klidne prohodit, mam dojem, ze by nas vylozil uprostred te nadherne, ale ponekud puste prirody nahornich planin Armenie.

Hranice je poklidna - vybavuje se mi scena z filmu Tri veterani a celnik s cigaretami s velbloudem. Na hranici postava par kluku s ceskymi samopaly a co deset minutek je odbaveno jedno auto. Prace musi vydrzet na cely den... asi po hodince prichazime na radu a prichazi pan velitel - sympaticky usmevavy pan, co nas hned bere k sobe do budky a jako jeden z mala nezacina diskusi tim, kdy byl v Cechach. Porizujeme viza do Armenie, pan to pak kamsi prepisuje, proste poklidny urednicky den. Nejvetsi radost panu urednikovi udelalo, ze mesic i rok konci na devitku, tak to pri psani do viza radosne komentuje: "vosjemnact - devet - devet". To je hned radosti!

Silnice se razem zlepsuje a uz uhanime po opravene armenske ceste... vsude kolem nadherne hory, louky, vyhledy do daleka a na nekterych kopcich uz ted snih... tady se nam urcite bude libit!

Martin