A ted cesta smrti z meho pohledu

Protoze se downhilu bojim a obzvlast tohoto, ktery predchazi takova pekna povest, rozhodla jsem se, ze pojedu s doprovodnou camionetou. Puvodni uvaha - pohudka, budu fotit a je to vlastne o dost bezpecnejsi nez cesta na kole, se brzy obratila v pravou realitu. Nase kamioneta mela bajecneho ridice, ale jako doprovodne vozidlo tymu, jsme museli jet za tim nejpomalejsim. Coz byla slecna z Australie, ktera na horskem kole sedela poprve (ano stejne jako si rikate, ze to jsem mohla jet taky, ale nejela, jela jsem v aute a kochala se krajinou). Prvni cast cesty, ktera vede po asfaltu a klikati se udolim, je v zasade velmi pekna a protoze zbytek tymu si to supal dolu 40 km rychlosti, nase "lentita" (jak jsme ji s ridicem prezdivali) si to sinula asi 20 km rychlosti. Cimz padem jsme za zbytkem tymu znacne opozdivali. Ridic si telefonoval a vypraveni mi zpestroval vsema nehodama, ktere se v danem useku staly a peclivym rozborem toho proc. V teto casti cesty mi to jeste tak strasne neprislo. Je pravda, ze predstava, ze si stojim se skupinou u silnice a sileny bolivijsky ridic zrovna v mem miste nevybere zatacku a vezme sebou asi 10 lidi, mi dobre nedelala, ale tuhle historku jsem znala z vypraveni lidi z cest, ti sice vsichni mluvili o dvou mrtvych turistech, pravda je pak o dalsich 8 mrtvych Bolivijcich.

Parkrat jsme nasi "lentitu" popovezli autem, sice protestovala, ale vzdycky jsme ji rikali, ze bude lepsi kdyz si odpocine a vubec, ze tento usek cesty neni zajimavy a nebo ze je to stoupani.

Druhy usek cesty, kde dneska uz nejezdi bezny provoz (Bolivijci postavili v protejsim kopci novou a bezpecnejsi silnici), jezdi prakticky jenom turiste na kole a doprovodna vozidla. Vzhledem k poctu usmrcenych turistu to aspon podle slov mistnich vypada, ze silnice s drivejsim provozem byla o dost bezpecnejsi pro turisty. No jen si to predstavte: teren ujety kus kopce, zariznuty do svahu - dolu sraz nekolik set metru hluboko, krajnice vseho vsudy zadna. Po tomhle se riti nekolik skupin cyklistu. Rozestupy jsou vetsine cizi a obcas proste nekdo tu zatacku nevybere, diky tomu jsou pak zatacky pojmenovany po jednotlivych cestovnich agenturach a nebo po narodnostech. Nic moc. No a muj nudici se ridic se rozhodl pokracovat v ceste ve stylu "cerna kronika". Co chvili jsme zastavovali v zatackach, tesne u okraje, abych nemusela vylezat z auta, prohlizeli dole vraky kol a aut a ja si vyslechla vsechny pekne historky i s popisem cele dopravni situace. U prvni takove zatacky jsme mela pocit, ze se pozvracim, u tech dalsich jsem si presedla dozadu vozu a bylo to mnohem lepsi. Prece jenom kdyz koukate z prvniho sedadla primo do propasti a pred vozem uz je jenom 20 cm... no nic moc. Kazdopadne cestu i s "lentitou" jsme prezili vsichni, je pravda, ze ona odjela asi polovinu toho co si zaplatila, zato hodne odpocivala :) Pak uz byl jenom obed, bazen a unavna trihodinova cesta zpatky do La Paz. Ale ten vychod mesice nad horama... hmm, to bylo moc pekne.

Jana