Copacabana a Isla del Sol

No a kdyz uz jsme byli v Punu, kde nas zrovna nevitalo pekne pocasi, rozhodli jsme se zkusit stesti na druhe strane jezera a navstivit Copacabanu, Isla del Sol a tim padem i Bolivii. Po vsech formalitach na peruanske i bolivijske strane se ocitame v krasnem malem mestecku Copacabana, kde nas nastesti otravuje jenom jeden nabizec ubytovani, jinak nikdo. To je proti Peru docela rozdil, protoze tam byl bezny prumer 6-8 nabizecu na jednoho z nas, asi jsme se jim libili nebo jsme jim prisli solventni, tezko rict, po nekolika mesicich si rozhodne neprijdu jako atraktivni turista pro tyto nabizece.

Copacabana - je zakladna pro vylet na bajne ostrovy Isla del Sol (Ostrov slunce) a Isla de la Luna (Ostrov Mesice). A tak nevahame a druhy den mistni lodni dopravou, pokud se to tak da nazvat, vyrazime na 3 hodinovou cestu na Isla del Sol. S malym asi pulhodinovym zpozdenim vyrazime a tak v pulce nasi mistni spolucestujici zjistuji, ze nam do lodi tece a asi radne. Chvili se aymarsky (nebo quechuansky, rozhodne ne spanelsky) domlouvaji s kapitanem na strategii. Ale i z pouhe konverzace, kterou pozorujeme, je jasne, ze kapitana tenhle problem vlastne nezajima. Zvyka koku a je v pohode. Nicmene mistnaci se nedaji odradit, pilne odhazi mokre veci z podlahy, vylovi z pridi lodi nadoby (sice s dirama), vyrvou z podlahy prkna, kteryma prosakuje voda, a zacnou vylevat vodu. Cini tak zhruba asi pul hodiny az hodinu, ze zacatku to vypada dramaticky, ale po chvili se mistni zeny zase upokoji, zacnou plest svetry, ponozky a nebo se zhrouti na pytle s vecma ke spanku. Jenom my ctyri cizinci merime okny vzdalenost ke brehu, zda to doplaveme, zkoumave hledame unikove cesty a premyslime nad teplotou vody v jezere Titicaca. Chlapici na pridi se zatim cini, ani se mi nechtelo odhadovat kolik vody tam asi bylo, ale ve finale jsme zdarne dopluli do pristavu na Isla del Sol, lod se nepotopila a kapitan zustal stejne apaticky. Bud byl mirne opily, coz je tady normalni, a nebo jenom pod vlivem koky, coz je jeste normalnejsi. Cesta zpatky nas cekala az za dva dny, tak pro tentokrat byl od mistni dopravy pokoj, po ostrove se da chodit jenom pesky.

Vubec se nedivim, ze Isla del Sol byla a je povazovana za bajny ostrov, prejdete ho tak za 4 hodiny po mistni hrebenovce a na jedne strane vas provazi panorama zasnezene Cordillery Real, Apolobamby a mistnich velikanu Illampu (cca 6000 mnm) a dalsich kopcu. Viditelnost je bajecna, od rana do vecera tu prazi slunicko a sotva zajde, teplota klesne na 10 stupnu. A rano se probudite a zachumlani do spacaku a perin koukate zase na ty krasne hory, no proste parada. Mistnaci na ostrove pro cizince nejradeji pecou pizzu, k tomu si date bajecne bolivijske vino (ktere tak trochu pripomina portske), sednete si ke svickam (ne vzdy je elektrina) a cely zpitomeli koukate na zapad slunce nad jezerem. A druhy den znova, super :)

Poptavali jsme se mistnich pruvodcu, jak je to s temi potopenymi mesty na dne jezera Titicaca (jezero je totiz misty hluboke cca 300 m a krome Isla del Sol, Isla del Luna z nej vystupuje rada mensich ridce obydlenych ostrovku). A ma se to asi takto: kdysi davno na miste jezera Titicaca nebyla voda, ale jenom dve laguny, jedna na strane Peru a jedna na strane dnesni Bolivie. A v te dobe - mistni tvrdi cca 1500 pr. n.l. byla vystavena vsechna ta mesta na dne. Pak ale prislo nekolik velkych zemetreseni, ktere zmenily tok rek a profil krajiny, a tak zacalo postupne vznikat jezero Titicaca. Zaplavilo vsechna udoli a prakticky se ustalilo na dnesni vysce hladiny, ale i ta se obcas meni vzhledem k zaplavam v obdobi destu.