Arequipa, Cañon Colca a kondori

Po preletu nad Nazcou jsem se bajecnym luxusnim autobusem (dvoupatrovy s filmem a rano se snidani, pravda s hodinovym zpozdenim... ale nemuzeme chtit uplne vsechno, ze :)) vydali smerem na sever do druheho nejvetsiho mesta Peru - Arequipy. Prijemne mesto vystavene z bileho kamene, s prijemnym pocasim a na dohled dalsi sopka - El Misti (cca 5800 m.n.m. - tak na tu jsme nelezli). Arequipa je svebytne mesto, kde jsou arequipeños patricne hrdi na svuj puvod a maji tu dokonce i sve vlastni pasy. Pro vasi predstavu, je to klasicke kolonialni mesto, bila katedrala, podloubi podel celeho namesti - jak jinak nez take bile, na namesti kasna, vsude prodejci vseho mozneho. Od namesti se rozbihaji pravouhle ulicky a v nich smejdi vsechny druhy taxiku - cykloriksy, motoriksy a normalni auta, obcas se ulici snazi prejit i nevinny chodec.

Z Arequipy jsme brzy rano vyrazili smerem do Colca Cañonu - jednoho z nejhlubsich kanonu na svete (pry ma pres 3 km, ale nevim, odkud se to vlastne meri). Zase s pruvodcem ale nastesti nase bandicka 5 evropanu chce mluvit spanelsky a tak nasi pruvodkyni Yolandu poradne trapime nasi spanelstinou a ona nas bez skrupuli opravuje. Vybrali jsme si jeden z nejmin navstevovanych treku a tak po spolecnem obede vsech turistu v mistnim comedoru, my jako jedini vyrazime presne opacnym smerem nez zbytek cca 50 turistu. Hurra. A jak to tak byva, zacneme klesanim, zig-zag klesame asi 4 hodiny smerem dolu k rece, kde je k nasemu prekvapeni gejzir. Zdalky to vypada jako bublave bahno, ale zblizka je citit sira, pod vsemi kameny probublava varici voda a postupne se smichava s ledovou horskou - vsichni premyslime nad tim, za jak dlouho by se tady v gejziru dala uvarit vajicka ci ohrat parky. Nakonec zanechavame gejzir gejzirem a mirime do lodge Llahour, kde nas ma cekat vecere, spanek a hlavne horke termalni prameny ke koupeli. A opravdu, povesti nelhaly, za vecerni tmy dojdeme k barackum na svahu, shodime batohy, obleceme plavky a celovky a spechame dolu pod kopec, kde jsou ony termalni prameny. Tri bazeny s horkou vodou, kde jsme se cachtali asi hodinu a nebyt vecere, tak jsme tam byli jeste dele. No jen si to zkuste predstavit, voda cca 40 stupnu, nad hlavou jasne rozsvicena obloha a jenom 5 lidi v bazenu, za sebou mate 4 hodinovy trek a pred sebou mistni veceri a pak uz jenom spanek :) balada :) Na obloze Orion a Jizni kriz a samozrejme Mlecna draha...

Po bajecnem prvnim dnu nas cekal jako obvykle den stoupani, takze pro zmenu jsme takrka cely den stoupali proti proudu reky kanonem. Nas spolusouputnik Sebastian se rozhodl cestou poznat vsechny druhy kvetin a takrka vsechny zamerne ochutnaval... no a jak to tak byva, tak samozrejmne jedna z nich byla jedovata a dostatecne paliva, asi hodinu spolu s nasi pruvodkyni svorne nadavali a plivali na vsechny strany, nicmene zaludna rostlina palila dal a dal. Pomohly zvykacky, bonbony a tak, vzdycky aspon na chvili. Cestou kanonem jsme mijeli radu krizu, tentokrat jako symbolu ochrany mistnich vesnic proti vsemu zlemu. Vsechny byly krasne ozdobene kvetinami :)


A prisel den treti, tedy respektive treti rano. Vstavame ve tri rano a za svitu celovek stoupame cca 2.5 hodiny nahoru do vesnice. Cestou se nekolikrat potkame s mistnaky a s mistni konskou a mulovou dopravou zbozi. Obdivujeme koniky a muly, co ve 4 rano po tme slapou v mistnim kamenitem terenu. Po 2.5 hodinach svita a my stojime nahore nad kanonem a koukame jak slunicko osvecuje okolni hory. Je zima jako na sibiri, mame na sobe takrka vsechno z batuzku, i nahradni ponozky na rukach :)

A pak uz nas ceka jenom cesta zpatky do Arequipy, luxusnim dvoupatrovym autobusem se zastavkou na Cruz del Condor, kde je na jednoho letajiciho kondora namireno asi 100 objektivu fotoaparatu :( i takove je Peru. Zda se ale, ze v souboji kondori vs. turiste vyhravaji kondori, protoze se ukazou jen na chvili a pak stovce turistu jen mavnou kridly a mizi v nedohlednu.

Arequipa - po te co se dostatecne najime, vyspime z treku jdeme objevit jeste jednu mistni pametihodnost - Monasterio de Santa Catalina - uzavreny komplex pro jeptisky, ktery byl pro verejnost otevren v roce 1970. Pusobive mestecko plne modrych a ruzovych baracku. Prijemne tu bloudime asi dve hodiny a nemuzeme se nasytit mistnich barev a zakouti. Kazdy domecek ma svou kuchyni, mistnost na odpocivani a prijemny dvorek, ulicky jsou uzoucke a misto kouzelne tiche.

Vecer se schazime jeste s kamaradem Sebastianem, ktery se rozhodl ochutnat cuy - mistni specialitu. Vice viz Gastroterapeuticky koutek po Peru.