Xela - Lago de Atitlan

Nasledujicich par dni jsme stravili putovanim z mestecka Xela (Quetzaltenango) k jezeru Lago de Atitlan.

Xela sama o sobe je puvabne mesto. Na rozdil od turisticke Antigui vam tu nikdo nic porad nenabizi a zivot plyne poklidne sam o sobe - a zaroven neni problem najit kavarnu s opravdovou kavou nebo kino na pohodovy vecerni film. Podnikli jsme vystup na mistni sopky Santiaguito (viz predchozi prispevek) a pote vyrazili s mistni turistickou agenturou zvanou Quetzaltrekkers na tridenni vylet pres malebne vesnicky k jezeru Atitlan.

Agentura, ktera porada vylety je docela zabavna - tvori ji povetsionou mladi americti dobrovolnici - a vsechny zisky jdou na deti z ulice. V Xela je vubec asi 100 ruznych neziskovek, ktere se snazi trochu pomci mistnim lidem.

Nabalili jsme batuzky a rozbehli se do mistnich kopcu... krajina je malebna, ale diky koncicimu obdobi sucha take velmi prasna - chvilemi jsme na sebe pro prach zvedajici se od bot ani nevideli. Vesnicky jsou chude - standartni domek je z betonovych tvarnic a vlniteho plechu, jedna mistnost, otevrene ohniste a tim to konci. Proto take jine osvetove projekty po Guatemale pomahaji ucit mistni, jak postavit aspon normalni kaminka, aby deti nepadaly do ohniste, dym necmoudil po chalupe a utikal spravne kominem a hlavne - kamna spotrebuji jen tretinu dreva, takze se tak straslive neodlesnuje krajina.

Prvni noc jsme stravili v jedne z vesnicek v byvale skole - vybydleny dum s dvorkem, na kterem ale prekvapive stale tryska voda s kasny. Scena jako ze Stalkera od Tarkovskeho - opustena vesnice, vetsina obyvatel odesla z duvodu neurody, vybydlene domky a uprostred toho si tise sumi voda v kasne. V jednou domku se nam podarilo domluvit si tradicni mayskou saunu - krasny ocistny zazitek. Lide se napechuji do maleho chlivku pripominajiciho psi boudu, akorat je postaveny z veprovic. Uvnitr je spousta kamenu rozpalenych na ohni, ty se poleji vodou a uz je teplo :-) Napoprve jsme to s vodou trochu prehnali a tim padem se do vzduchu zvedlo i mracno popela, no ale pak uz to slo...

Posledni den jsme pred svitanim dorazili nad hranu krateru, ktery ukryva puvabne jezero Atitlan. Jedno z nejkrasnejsich mist na svete... pomalu se rozednilo, hvezdny nad hlavou zmizely, nad jezerem vyslo slunce a my se sesli vykoupat a odpocivat.

Atitlanske jezero je puvabne misto, odkud se nam vybec nechtelo - kazdy den vypada jinak, kazdy den je voda jinak barevna, rano je klidne, v odpoledni se zvedne vitr a kazda jizda clunem po jezere je dosti mokra... nad jezerem cni 3 sopky a na terase hotylku na brehu jezera letaji od stromu ke stromu kolibrici. Co si prat vic...