Vzhuru do hor - trojuhelnik Ixil

V Nebaju jsme se potkali s moc sympatickou dvojici Iru, kteri tu byli na sve rocni svatebni ceste (tedy nejen tady). A protoze jsme vsichni meli chut se trochu projit po horach, zvolili jsme dvoudenni vychazku po indianskych vesnicich. S predstavou vandrovani od vesnice k vesnici jsme druhy den vyrazili camionetou do hor.

Krajina v Guatemale nikde neni rovna, ale tady dosahuje extremu. Hory pripominaji zmuchlanou deku - a prevyseni mezi kazdym kopeckem a udolim je mezi 800-1000 m. Takze prvni den jsme slezli z jednoho kopce a vylezli na protejsi. Dalsi den nejinak :-)

Vesnicky byly ale zajimave - kolem prasne cesty nekolik chatrci stlucenych z prken a vlniteho plechu. Na dvorku jedno holka tka mistni latku, kolem se honi slepice, kocka, krocan a deti. Mam dojem, ze od svych 13-14 let tu holky nedelaji nic jineho, nez rodi. V domku udusana prasna podlaha, otevreny ohen, dym (komin neznaji), pani placa tortilly a pece je na ohni. Kolem se placati mimino a dalsi drubez. Jo, uz chapu proc nevladni organizace tady zacinaji s takovymi prevratnymi vecmi jako je myti rukou, pitna voda, nebo uzavrena pec s kominem. Deti jsou plache a cizincu se boji, ale nakonec se spolecne vsichni smejeme.

Dalsi vesnice je velmi podobna, az na to, ze sem uz vede i cesta (takze lze dovest zasoby autem a nemusite je nest na zadech 7 hodin) a ma elektrinu. Nicmene domacnosti vypadaji uplne stejne a mam pocit, ze osveta zatim zustava u tech letacku "Myjte si ruce", "Desinfikujte vodu chlorem" nebo "Uklizejte dvorek", ktere tu vsude visi. Vzhledem k tomu, ze nase nenavykle evropske zaludky dostavaji mistni dobroty od vesnicanu, travim polovinu noci premitanim o tom, zda je lepsi zvracet nebo zkusit radej WC. Rano snidani zdvorile odmitame a nasi irsti kolegove (na ktere choroba dopadne teprve pri stoupani do dalsiho kilometroveho kopce) nam barvite lici jejich snidani - studenou ryzi, studene fazole a studenou kavu. Tak nejak mi prijde, ze jsme se vratili o 200 let zpet - ale davaji nam to, co jedi sami, takze si tezko muzeme na neco stezovat.

Vesnicane jsou jinak krasni - zenske nosi tradicni barevne odevy. Muzi je zahodili uz pred valkou, protoze diskriminace Mayu byla takova, ze chteli byt co nejmene napadni. Ale musim rict, ze zivot techto zapadlych vesnic je drsny, a zit bych tu opravdu nechtel.

Guatemalo, drzim ti palce.