Puno a Lago Titicaca

Dalsi kroky miri z pomerne teple Arequipy vzhuru na nahorni plosinu And - altiplano. Po ceste prekonavame opet sedla ve vysce 4900 mnm a zacina nam dochazet, ze na jizni polokouli prichazi podzim... za oknem autobusu probiha prasna boure, videt je na 20 metru, pozdeji ji vystrida drobny snih. Ani nechci vedet, kolik je venku stupnu, mam jen jednu flisku a to asi stacit nebude. Stejne tak ty sandaly, co mame na nohach.

Do mestecka Puno na brehu jezera Titicaca prijizdime se soumrakem, kosa jako blazen. Nastesti jsou vsude v horach llamy a alpaky, ktere maji teple kozisky... a ve meste je diky nim spousta obchodu s cepicemi, svetry a rukavicemi. Takze o chvili pozdeji jsme uz radne vybaveni pro pobyt na altiplanu a zacinajici podzim.

Kdo by chtel vedet, jaky je rozdil mezi alpakou a llamou, tak to najdete tady: llama, alpaca. Llamy jsou vetsi a slouzi krome vlny i na stejky, alpaky jsou mensi a maji jemnejsi vlnu... na stejky oficialne neslouzi, nicmene jsou tez servirovany. Krome techto tu maji jeste dalsi dve zvirata: guanaco, coz je pribuzna alpaky a vicuñu, coz je divoky pribuzny vsech predchozich.

Hlavni atrakci v Punu je samozrejme jezero Titicaca a plovouci ostrovy Uros postavene z mistniho rakosu. Samozrejme dnes uz je to vse plne turistu a puvodni zivot tu moc neuvidite... ale i tak to stoji za navstevu. Minimalne se muzete povozit indianskou lodi postavenou z rakosu, a zjistit, jak se na ostrovech resi rodinne spory. Kdyz se spolu hodne pohadaji, ostrov se proste rozpuli a kazdy si odveze svuj kousek dal od toho druheho a zase zakotvi.

O hodne zajimavejsi byl odpoledni vylet na pre-Incke a Incke pohrebiste Sillustani. Krajina je na altiplanu nadherna, vyhledy do daleka a kdyz prestalo prset a vyslo slunce... nadhera. Nad tim vsim se tyci pohrebni veze postavene z presne licujicich kamenu, kam pohrbivali svoji slechtu. Kazdy si samozrejme musel svoji vez objednat jeste zaziva, protoze stavba byla narocna a trvala dlouho - tak by me zajimalo, zda na to meli nejake stavebni sporeni.

Na altiplanu jsme take nahledli do mistni zemedelske usedlosti, pohrali si s llamami, alpakami a mladetem guanaca, podivali se, jak se tu pestuji brambory a nejake mistni obili... zivot nelehky, zejmena mi v domcich chybel jakykoli krb... ohniste meli jen venku, topi se samozrejme llamimi bobky, protoze stromy tu moc nerostou. Obyvatele altiplana se zjevne rozhodli resit nedostatek tepla oblekanim mnoha vrstev svetru spis nez vynalezem topeni. Ale i my si uz na chlad pomalu zvykame a dnes uz nam to ani neprijde (v nekolika svetrech :)).

Pokud do Puna zavitate pristi rok, mozna se uz budete moci povozit starou parni lodi Yavari, kterou sem privezli z Britanie na konci 19. stoleti. Postavili ji behem pul roku v docich v Anglii, pote po castech prevezli lodi kolem mysu Horn na pobrezi Peru a odtud ji po kouscich po 6 let dopravovali pres Andy na hrbetech mul k jezeru Titicaca. Tady ji opet poskladali a do nejakych 60. let tu jezdila po jezere a dopravovala lidi a naklad. Pote ji zrusili, protoze se nepodarilo opravit motor a nejake casti se pri oprave ztratily. Nakonec ji koupila nejaka anglicka lady a rozhodla se ji znovu spustit do provozu... ted ji muzete navstivit jako muzeum, ale za rok ci dva by uz mela zase jezdit :)