Sjezd nejnebezpecnejsi silnice na svete

Rikaji ji Cesta smrti a je to asi 3 metry siroka silnice vedouci z vysky 4700 mnm do udoli v hloubce 1200 mnm. To vsechno asi na 60 km delky. Vrsek je alfaltovy, ale pak prijde ta prava zabava 3 metry sirky, povrch sterkova cesta a hned za krajnici srazy do hloubky 300 az 600 m. Jeste pred rokem a pul tu jezdily auta nahoru a dolu a v udolich se hromadily vraky... dnes uz je v dolni casti doprava odklonena na novejsi cestu, a tak pekny terenni usek zbyva pouze cyklistum... ne, ze by se pro ne odklonenim dopravy stala cesta bezpecnejsi - jezdi o to rychleji a skacou do propasti jako divi (aspon dle statistik se ted zabijeji vice).

Nedalo mi to, a rekl jsem si, ze si to na kole sjedu. Jana ma z terennich sjezdu trochu obavu a tak se me rozhodla doprovodit pouze v aute. Tezko rict, myslim, ze to byla ta horsi varianta, protoze z auta cesta vypada jeste horsi, nez je.

Noc pred startem travim lehce v obavach, zda si Jana rychlym vystupem o 2000 m na tu predchozi petitisicovku neuhnala nejakou vyskovou nemoc, ale nakonec zjistuji, ze spi a tak taky usnu...

Rano kolem pul desate vyrazime z vysky 4900 mnm... na kopci je namalovana reklama na mistni nemocnice, asi vedi proc. Cesta vede stale z kopce, tocime filmy ze sjezdu, fotime se a vubec si to uzivame, sem tam se dozvidame, kde kolik cyklistu sejmul ktery ridic. Pak nasleduje asi hodinovy drobny vystup - a uz vidim, ze pokud jsme aklimatizovani na chuzi v 5000 m, tak na jizdu na kole v nejakych 3500 m rozhodne ne... kysliku je malo, funim jako harmonika a mam dojem, ze co chvili z kola upadnu. A pak prichazi ta prava zabava - sjezd terenni casti s temi krasnymi srazy kolem. No nechapu, jak tu jezdila ta auta... Vetsina zatacek se uz nejak jmenuje: tak tu mame Italovu zatacku, Zatacku Francouzky a dalsi... ani se neptam, zda je tu i Ceska zatacka. (Jmena jsou samozrejme po tech, co ji nevybrali a skocili i s kolem dolu.) Nicmene vse dobre dopadlo, vsichni dojeli, a dole jsme se bajecne vykoupali.

Cesta nahoru do La Paz byla nadherna, vsude po obrovskych kopcich se valely mraky prosvicene zapadajicim sluncem, v aute jsme zvykali cerstvou zakoupenou koku a kdyz nad udolim vysel uplnek, nemelo to chybu.