Rumunsky Fagaras

Rumunsko puvodne nebylo na seznamu na planovanych zemi, kam jsme chteli behem pulrocniho putovani zavitat, ale ctvrtrocni pobyt s jarem a letnimi teplotami v zadech a na zatylku, nas donutil k radikalni zmene planu... misto slunneho az poustniho Turecka pojedeme do hornateho Rumunska... Uvaha stojici za touto zmenou byla zcela logicka... v horach v cervenci nebude takove vedro, budeme se pohybovat vetsinou na hrebeni a do udoli Transylvanie si slezeme pro jidlo a pak supky hupky zase zpatky. No a jak se rika, reci se vedou a voda tece...

Takze prvni hory, ktere jsme zkusenym pohledem do mapy Rumunska vybrali, byl Fagaras. Nase zkusene oko jiz bohuzel nezaznamenalo, ze prave tyto kopce skryvaji tri nejvyssi hory Rumunska, kterym se prakticky neda az tak moc po hrebenove ture vyhnout. Vybaveni mapou s meritkem 1:70 000 jsme s opet plne nalozenymi batohy zamirili vstric kopcum. A stalo to za to... Jiz pri ceste vlakem Personale - mistni courak od vesnice k vesnici - nas revizor upozornil, ze mame zakoupenou druhou tridu a ne prvni ve ktere jsme si lebedili. Nebyli jsme nevychovani a slusne jsme se zvedli a presli si do nizsi kategorie, nicmene rozdil nebyl poznat... a tak jsme drandili dal. Pak se nam diky mensimu nedostatku v nasi mape podarilo ztratit jiz v zemedelskem podhuri. Leckoho by to odradilo, ale nas ne... rozhodli jsme se vytrvat. Nase skvela orientacni mapa (ne ta horska) jaksi vynechala cast krizovatek, takze jsme se zahy ocitli jinde, jenom ne na transfagaraske magistrale, kam jsme se zbesile touzili dostat. Po chvili cestovani a ceste takrka v mrazicim boxu, jsme se opet ocitli "in the middle of nowhere", nicmene blizko hotylku, kde probihala deratizace a diky nasi nevinne otazce "zda odtud neco jezdi do blizkych hor" probehla ziva diskuze snad vsech deratizeru a vetsiny prihlizejich. Z zive rumunske konverzace jsme jasne usoudili, ze nic nejede, nejezdilo a nepojede. Vesnicane hory nenavidi, a proto nas tam ani za mrzky peniz nedovezou a navic jsou vsichni mirne pod vlivem mistniho alkoholu, takze cesta by byla opravdu nebezpecna. Nicmene celou situaci vyresil nahodne projizdejici vesnican, ktery sebral odvahu, odvezl nas k sobe domu, ubytoval, ukazal budouci zarizeni pro agroturistiku a rano nas s modlitbou odvezl ke kabinove lanovce do Biala Cascada, kterou jsme si vybrali jako nase nastupni misto. Nicmene lanovka jezdi jen, kdyz se sejde deset lidi, a at jsme pocitali, jak jsme pocitali - byli jsme dva a nekolik psu, kteri nahoru zjevne nechteli.

No a tak jsme zvolili variantu jdeme pesky, tady je pobliz znacka. Vsechno zacalo vypadat nadejne, a nas uz cekala jenom dobroduzstvi jako napr. tri hodiny cinnosti zvane "praseni nevymycenym karpatskym lesem"- to jsme marne hledali znacku a ja za kazdym vetsim sutrem videla jasne utoci rozzurenou medvedici. Po trech hodinach cesty nahoru do kopce, kdy jsme dospeli az do pasma kosodreviny a tam uz cesta fakt nevedla, jsme se neuspesne vratili zpet na silnici, jako pravi hrdinove jsme si stopli nejblizsi rumunske auto a nechali se odvezt az nahoru do sedla, cestou nekolik fotek s Rumuny do alba, bajecne. Nahore v sedle snih, jak prekvapive, je to takovy refren naseho putovani :) Zacinam se trochu obavat, ze snih potkame i v zari, az se vratime do Prahy. Nicmene jsme se nevzdali, nahodili na zada batohy, nedbali vyjadreni prochazejich Slovaku, ze nahore moc snehu, a vyrazili, jak jinak nez nahoru. Miluju ctyrsetmetrova prevyseni, kdy se splhate jako kamzik a prave sestupujici turiste se vas takrka v pulce ptaji, jak se mate a odkud jste... to na tom vyslapech do hor opravdu miluju, cerveni, upoceni a s jedinou myslenkou "proc proboha zase lezu do hor a neflakam se nekde dole" se prihlouple usmejete a zamumlate neco jako "pekny den, no, jdeme nahoru, ze, jak je snadno videt".

No a pak uz mam z petidenniho putovani po Fagarasi jenom takove reminiscence:

Prvni - sestupujeme prvni vecer do udoli a pote co projdeme prvni udoli, vystoupame opet nahoru a zase sestoupame, zjistujeme, ze vrstevnice nasi skvele mapy jsou po 200 metrech a je potreba je zacit tak trochu citliveji vnimat pri planovani trasy.

Druha - moje natekla kolena a Martinova taky - to jsem jeste nevidela, to uz toho maji nase organismy asi opravdu plne kecky, nicmene obinadlo je jenom jedno a tak to vazeme tim co se hodi a moxujeme a moxujeme vsechny mozne body, snad to povoli.

Treti - nekdo nam blahopreje k dobiti treti nejvyssi hory Rumunska - mile prekvapive, ale hlavne kdyz nemusim na tu o par metru vzdalenejsi nejvyssi horu, poprejeme si s Rumuny navzajem Drum bun - stastnou cestu.

Ctvrty - setrice obrazovek Microsoft - takovy ten kopec s jasne modrou oblohou - tak to je nejvychodnejsi cast Fagarase, obcas doplnena o hrde stojiciho bacu ci ovce v cele s oslem, zavisi na situaci.

Pata - nadherna rana v horach, pocit, kdyz se rano probudite sami v horach a kolem vas siroko daleko nikdo ani ta ovce nebeci, se proste neda popsat.

Sesta - hod kamenem na cil - neuspesny - pri prvnim pokusu o zasazeni utociciho pasteveckeho psa, jsem malem uspesne zasahla sebe. Nicmene pes se natolik vydesil, ze odesel. A tot vsjo.

Jana