Chorvatske obrazky 4.

Konecne more!

"Kdyz ti vitr napne plachtu, kdyz ti plachta popozene jachtu, kdyz ti jizda jachtou doda klid... pak snadne je zit..."

Chorvatsko, to nastesti neni jen pevnina, ale take tisice malych a velkych ostrovu ztracenych a rozesetych v Jadranskem mori. A prave z more uvidite to prave krasne Chorvatsko, o kterem se vam na pobrezi bude jen marne zdat.

Nalodili jsme se na tyden na malou plachetnici, prozkoumali vsechny jeji utroby a vypluli. Tak uklidnujici pocit, jako na plachteni na mori, jsem jeste nezazil. More se vlni, vitr je citit ve tvarich a lod s vetrem o zavod v ostrem naklonu plachti ostre proti vetru. Posadka na palube ma radost jak krasne to svisti a jak skvele je lod naklonena, dole v podpalubi hlasite nadava kuchar, protoze hrnce jiz zase pochoduji po obratu na opacny konec kuchynky a vsechno se presypa... navic okenky vidi primo do more, coz je pohled sice krasny nicmene zaludku stredozemce to prilis dobre nedela.

Nebo nocni tiche plachteni po vetru s plachtami rozevrenymi jako vejir do siroka, nad hlavou se toci hvezdy a more kolem se zda byt nehybne jako jezero... jen pohled na pristroje ukazuje stale slusnou rychlost peti uzlu. Na ostrovech v dalce blikaji majaky, a protoze zrovna zase vypadl signal GPSky, vytahujete stare namorni mapy a hledate v nich podle barev majaku okolo, kudy proplout melcinami a kde ciha ktery ostrov. Kolem klid a lod svisti tise do dalky. Rano vas probudi na palube slunce, ktere vyjde z more, skocite do pruzracne vody u nejakeho ostrova, tise se podivite, kde se tu ten ostrov vlastne vzal, kdyz v noci prece vase zkusene namornicke oko nic nevidelo. Z lodi pozorujete barevne rybicky, odpoledne se kolem vas provlni hejno delfinu a na palube se podava vino, obed a vsechny stredomorske dobroty. Treti den je more hladke jako sklo - ukazat mi to nekdo na obrazku, myslim, ze je to montaz. Tak velky rybnik jsem nikdy nevidel a konecne chapu zoufalstvi obsazene ve slove bezvetri.

Stredomorske narody jsou jine. More je vytvarovalo jinak nez Stredoevropany jejich zemedelska krajina. Namornik vam slibi, co budete chtit, a v tom okamziku tomu bude verit. Ale more je nevyzpytatelne a lidska sila nic nezmuze... Slib znamena spis tu nejlepsi snahu. Ale obzory jsou siroke, oko nic nebrzdi a duse jsou otevrene.

Po navratu nam more zbylo v dusich. Cesta po pevne zemi se stala obtiznou, tela zvykla vyrovnavat kymaceni lodi na ceste zakopavala a v noci upadla okamzite do spanku plneho vln a tisicu mori jeste nekolik dni po navratu. Uz asi nikdy neprojdeme kolem mariny, aniz bychom se nezasnili a s radosti se nezadivali na krasu kotvicich lodi a hrde vztycenych lodnich stozaru.

Vivat more! Martin a Jana