Navsteva u Mel v Campeche a magicky realismus

Posledni dny na severu Yucatanu jsme stravili u kamaradky Mel v mestecku Campeche. Mestecko je nejlepe prirovnat k nasemu Telci - spousta pestre pomalovanych malych domku v ulicich, pohodovi lide, pamatka Unesco.

Mel je puvabna mexicanka tak, jak ma byt - vlni se zesiroka po ulici (me by smetla), smeje se sirokym smichem a rada si povida. Ted uci nekde v komunite v dzungli 5 hodin busem a 3 hodiny lodi po rece - vse od spanelstiny, pres anglictinu, matematiku az po nevimco; za to ji komunita zivi. Na to, ze je ji 22, odvazna holka.

Ze svych zazitku v komunite nam vysvetlila, ze magicky realismus, se kterym se setkate v knihach Gabriela Marqueze, neni jen zpusob, jak psat napul pohadkove pribehy. Ona je to tam totiz normalni realita... pro priklad uvedeme tradicni zpusob vyhaneni zleho ducha z domu:

Potrebujete: zidli, zrcadlo, hreben, flasku chlastu a tyc. V noci nastrazite v dome zidli a pred ni zrcadlo. Vedle date hreben a lahev s chlastem. Duch prijde a sedne si na zidli. V zrcadle spatri, ze je fakt osklivy a zacne se cesat. To mu ale nepomuze a tak zacne byt smutny. A tak zacne pit... a v tu chvili prijdete a prastite ho tyci. A je to.

Receptu je samozrejme vic, ale ty jsou tajne, tak se nebudeme rozepisovat.

My jsme na druhou stranu Mel straslive pobavili (a prislo ji to uplne stejne neuveritelne), ze v ceskych kancelarich si ve firmach lide, kteri sedi 10 metru od sebe, pisi e-maily jako "pujdeme na obed?", nez aby si to rekli ustne. Mozna, ze kdyby o tom nekdo napsal knihu, tak by to byl zase evropsky magicky realismus pro Mexicany.