tag:blogger.com,1999:blog-151085902011-07-08T03:06:14.984+02:00Martinova a Janina dobrodruzstvi | aneb co noveho na cesteMartin Hanzaleknoreply@blogger.comBlogger1261100tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-55840548368878568932009-09-28T12:05:00.004+02:002009-09-28T17:15:56.878+02:00

Dnesni den byl v Armenii posledni, v noci vyrazime vlakem zpet do Gruzie (dojede-li; jeden den jede vzdycky do Jerevanu a druhy den zpatky do Tbilisi). Rano jsme se vydali do Stepanvanu - mestecka prosluleho mistnim komunistickym vudcem Stepanem (Leninuv a Stalinuv kamarad, zel v Armenii revoluce nesla tak lehko a zastrelili ho i s jeho revolucnimi kamarady). Chladne podzimni rano travime v

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-20318598488325646372009-09-28T12:00:00.003+02:002009-09-28T12:05:26.956+02:00

Cestu zpet do Tbilisi si zpestrujeme zastavkou v Debet kanonu, ktery je prosluly peknym panorametem tovarny na med v Alaverdi, a dale pak Unesco kostely postavenymi v 10. a 12. stoleti v horach nad dnesni tovarnou. Jednim z nich je Hagpat a druhy se jmenuje Sanahin.No ale vezmete to od zacatku, po ranni rozvicce pri hledani mista s kavou a necim malym k snidani ve Vanadzoru - nutno poznamenat, ze

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-10643748230070900852009-09-28T11:57:00.002+02:002009-09-28T12:00:12.996+02:00

A na zaver celeho pobytu v Jerevanu jsme si nechali vystup na bajny Ararat. Radne jsme se na nej pripravili, do batuzku zabalili fotak, obleceni, vzali si potrebne veci a vyrazili jsme... do tovarny Ararat - jerevanskeho konakoveho zavodu :)Prohlidka to byla kratka, spolu s nami sla skupinka Spanelu, jeden Venezuelan a jeden American. Po prohlidce vyroby jsme se prosli Aznavouerovou aleji -

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-183952701563997632009-09-28T11:51:00.005+02:002009-09-28T11:57:03.434+02:00

Vylet k jezeru Sevan a nekolika dalsim monastyrum a armenskym kostelum byl obohacujici zejmena diky osobe Georgiho, naseho mladeho pruvodce. Nejlepe situaci popise nekolik z vtipu, co jsme si stihli zapamatovat.Jeden o vzajemnych gruzinsko-armensko-azerbajdzanskych vztazich vypreveny pri prujezdu kolem mesta Gagari: "Tatinku, a proc jsme do kosmu neposlali prvniho cloveka my Armenci, ale Rusove?

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-14660538569887260332009-09-28T11:48:00.003+02:002009-09-28T11:51:29.938+02:00

Po bloumani Jerevanem je na case zase vyrazit nekam do prirody na vylet... nechavame si doporucit vylet k ruinam monastyru Havuc Tar v rezervaci kousek od Jerevanu (kam take jinam v tehle zemi plne kostely, monastyru a pevnosti). Sotva se dostaneme na startovni misto a dojdeme udolim plnym cedicovych varhan (nektere tu maji i 100 m na vysku) k baracku strazcu narodniho parku, zjistujeme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-30927302961638304922009-09-28T11:47:00.002+02:002009-09-28T11:48:12.287+02:00

Uplne mimo plan jsme dojeli do Armenie a cestou z Gruzie v armenskem Gyumri vysadili z taxiku nase dva belgicke kamarady a zanechali je jejich destivemu osudu. Sami pak s panem s taxikarem vyjeli vstric armenskym zazitkum. Cestou nas zastavili policiste, v Armenii plati zjevne nove dopravni pravidlo o povinnosti poutat se bezpecnostnim pasem behem jizdy a policiste to striktne kontroluji, no a

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-23707899913145964022009-09-28T11:39:00.001+02:002009-09-28T11:43:59.922+02:00

A prisel cas dat vale Gruzii a vydat se dale na jih do hor Jizniho Kavkazu - do Armenie. Zpravy, co jsme na cestach slyseli, byly velmi rozporuplne (od tam nejezdete, Gruzie je mnohem lepsi az po uplny opak), takze nezbyva, nez se na to podivat, ohmatat, ochutnat a procestovat sami. Jak jinak :)Jelikoz vsechny marsrutky jsou jiz po ranu pryc, obsadime i s kluky z Belgie jednoho mistniho taxika a

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-40740538413924145602009-09-28T11:34:00.003+02:002009-09-28T11:39:13.713+02:00

Po navsteve rozborenych mest jsme zamirili smerem na jih – do Jizniho / Nizkeho Kavkazu na hranici s Armenii. Krajina se stava zase hornatejsi (slava, ta placata nizina uprostred Gruzie uz mi lezla na nervy) a po dni cestovani rozhrkanymi marsrutkami po deravych cestach a nekolika kavach na zastavkach dojizdime do udoli reky Mtkvari. Je tu mala vesnice a pod vesnici lodge, ktery tu loni postavila

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-32177596503008492532009-09-28T11:27:00.003+02:002009-09-28T11:34:28.288+02:00

Po horach mirime do gruzinske niziny, do jednoho z nejstarsich mest sveta - do Kutaisi. Kdo zna recke baje a povesti, tak zna Jasona a jeho bandicku Argonautu, co jeli pro zlate rouno sem do Kolchidy, no a hlavni mesto Kolchidy je prave Kutaisi, teda aspon se to rika. Mestecko - male gruzinske, provincni, s velkym parkem, hradem, kostely, zidovskou ctvrti, zbesilou dopravou, nezbytnymi "chacapuri

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-2120907835385179322009-09-28T11:20:00.004+02:002009-09-28T11:26:49.119+02:00

Dalsi den vyrazime s batohy na vandr do hor. Pote, co opustime vesnici a vyprasime jeden obzvlaste prudky kopec, uz je to nadhera. Slunce sviti, nad nami siroke udoli, trava, kvetou tu horce, buci kravy a nad udolim tak ruzne vykukuji ledovce. Kazdy den vecer dochazime do nejake horske vesnicky, kde prespime u nekoho doma a nakrmi nas. No proste idylka. Nekteri mistni jsou vtipni - Cechy vetsinou

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-20813846540447820172009-09-28T11:17:00.002+02:002009-09-28T11:19:52.653+02:00

Mesta tu nejsou zas tak zajimava, takze vyrazime na nadrazi a hrajeme hru najdi si svoji pokladnu. Po chvili behani nahoru a dolu nadchody a podchody nalezame tu, u ktere se tisni mensi dav lidi a snazi se procpat k zamrizovanemu okenku se slecnou, co tu prodava listky. Po chvili vzrusenych konzultaci se slecnou, okolostojicimi atd. jsme sehnali listkly na nocni vlak do Zugdidi - smer Kavkaz.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-40841993776307790852009-09-28T11:06:00.000+02:002009-09-28T11:11:59.150+02:00

Nas prvni vylet s Honzama vedl do Gori, celi rozespali z letiste, po ranni kave od babusky, jsme se vydali na "autobusove nadrazi" alias "rozjezd marsrutek". Na cedulich v autech napsana gruzinsky konecna mista a tak se nakonec rusky prohadame k te spravne marsrutce (minivan pro vicero osob upraveny pro pojezd po gruzinskych silnicich). Nalozime se a po peti minutach spime, jenom ve spanku

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-49654744956056612922009-09-28T11:03:00.002+02:002009-09-28T11:05:32.154+02:00

Nekolikeri kamaradi se nam v posledni dobe vratili z Gruzie a vsichni si pochvalovali, ze je to mila zeme. Tak se nam zachtelo podivat se na to vlastnima ocima. Poridili jsme tedy letenky a hura do Tbilisi... Let s tureckymi aeroliniemi probehl velmi prijemne, vsichni se smali, nikdo nikomu nerozumel, ale pristani se vydarilo a Istanbul nas privital i pres probihajici ramadan privetive.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-34148949890521280002009-04-09T14:20:00.001+02:002009-04-09T14:20:19.424+02:00

Po navratu zjistuji, ze nam tady v Cechach zacalo jaro... a take nektere veci, na ktere jsem si za tu chvilku v Orientu zvykl a ted mi chybi. Kavarny arabskeho stylu. Smlouvani o cokoli. Divky zahalene od hlavy az k pate do krasnych satu, ktere skryji par kilo navic a kde zpod satku vykukuje pouze kouzelna tvar a krasne tajuplne oci. Preci jen mi to prijde lepsi, nez nektere kreace nasich slecen

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-10213521549760568662009-04-09T14:19:00.004+02:002009-04-09T14:20:06.610+02:00

"To uz zase jinde jsme, je to jina vesnice," jak se rika. Sinai, to uz neni tak uplne Egypt - na pobrezi Rudeho more vyrostla spousta turistickych oblasti. Nektere jsou straslive - plne hotelu a turistu, co hotel opusti tak maximalne na plaz - jine mene...My jsme zamirili do hippickeho mestecka Dahab - prijemne smesice egyptskeho a zapadniho. Mestecko je stale jeste male a zamerene hlavne na

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-35017102025562288442009-04-09T14:19:00.003+02:002009-04-09T14:19:50.528+02:00

Z Asuanu se vracime kousek zpatky na sever do Luxoru (nebo tez starovekych Theb) - nabozenskeho centra faraonskeho Egypta. Mesto je dost turisticke, ale daji se tu najit i klidna mista - napriklad jako kdekoli po Egypte skvele kavarny.Kavarna je proste mistnost s jednoduchymi stolky a zidlemi otevrena do ulice, kde si kdykoli pri chuzi po ulici proste sednete a date caj nebo tureckou kavu a sisu

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-5006314642664828312009-04-09T14:19:00.001+02:002009-04-09T14:19:32.496+02:00

Dale na jih od Asuanu byval v udoli Nilu velky chram Abu Simbel (krom jinych). Kdyz zacali v padesatych letech napoustet jezero, zjistili, ze by o nej prisli, a tak ho rozrezali na kosticky (o vaze 10-40 tun) a znovu ho poskladali o nejakych 60 metru vyse na kopecku. Takovych chramu tam bylo vic, takze jeden dnes uvidite treba v Berline v Nemecku, kam se dostal jako dar Nemecku za pomoc pri

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-14222448753116985682009-04-09T14:18:00.002+02:002009-04-09T14:19:16.045+02:00

Vecer na nadrazi ceka na vlak do Asuanu hromada lidi. Jeden sympatak se tvari lehce zmatene, tak se ho ptam, zda nechce nejak pomoct - a tak jsem se seznamil s Ricardem z Costa Ricy. Zbytek vecera uz stravime kecanim o cestach, Kostarice, Cechach atd. Ricardo je rad, ze zas muze pouzit svoji materstinu, protoze je v Egypte uz dva mesice a spanelsky se tu moc nemluvi. Ve vlaku se k nam pripoji

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-83518356237707873512009-04-09T14:18:00.001+02:002009-04-09T14:18:54.372+02:00

Kahira je necekane rusne mesto. Puvodne jsem sem ani nechtel, ale kdyz uz to tak dopadlo, je ji potreba trochu prozkoumat. Zije tu asi 24 milionu Egyptanu a je to mesto plne kontrastu. Na jednom miste stoji luxusni hotely a o dve ulice dal uz se prochazim blativymi ulickami s domky slepenymi z veprovic, kde se tisni povozy tazene osliky a decka si hraji v blate. Po ulicich Kahiry jezdi divoka

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-46635708201727170282009-04-08T23:01:00.000+02:002009-04-08T23:03:22.911+02:00

Neni nic lepsiho, nez si pred nastupem do nove prace vyrazit jeste na kratky vylet. Po chvili zkoumani letu, pocasi a mych casovych moznosti nakonec rusim volbu Nepal a vitezi volba Blizkeho Vychodu - Egypt. Nevim tedy presne, jak funguji ty slavne low-cost lety, ale do Kahiry nakonec priletam s prestupem v Parizi po asi 12 hodinach.Ma to dve stranky. Jedna je lepsi - dva obedy v letadle (

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-49607562063201794952008-07-04T10:41:00.003+02:002008-07-09T14:05:02.290+02:00

Jak jste jiste pochopili z predchozich zapisu, uz jsme zase doma v Cechach. Snazime se srovnat s podivnou ceskou realitou, vrtime hlavou nad mistnimi zpravami a tak. Ale kdyz nas budete chtit navstivit - radi vas uvidime!Tesime se na setkani, Martin a Jana.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-47905715773754889742008-07-04T10:37:00.004+02:002008-07-09T14:03:00.853+02:00

Let probehl v klidu, jen me pobavilo, ze jihoamericane si na zachodku v letadle zridili vlastni igelitovy pytlik na pouzity papir, jak jsou zvykli z domova, protoze se bali, aby se letadlo papirem hozenym do misy neucpalo (jojo, leteckou katastrofu muze zpusobit leccos). Zvyk je zelezna kosile - ja ted take na WC marne hledam, kam ten papir hodit... pak si vzdy vzpomenu, ze jsem doma, a sup s

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-29825251486426966272008-07-04T10:37:00.003+02:002008-07-09T14:00:32.229+02:00

Po vyletu do Cordillery Apolobamby jsme se jiz chte nechte museli presunout zpet do Peru... ne, ze by se nam nejak chtelo. Ale odlet se blizil a ja si smutne uvedomoval, jak se mi do turistickeho Peru nechce, a navic, jak si ani nedokazu predstavit, ze se vratim do te uspechane a straslive moderni Evropy, kde se lide spise zabyvaji tim, co si vezmou za mobil, nez tim, zda se ten den vubec naji...

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-41309485608506725892008-07-04T10:35:00.001+02:002008-07-09T13:53:26.917+02:00

Jeden z poslednich tydnu cesty jsme stravili chozenim po nadhernych a vzdalenych horach Cordillera Apolobamba, ktere lezi na hranicich Bolivie a Peru. Zasnezene sestitisicove vrcholky na obzoru nas lakaly od prvni chvile, co jsme je zahledli z ostrovu na jezere Titicaca.Kontaktovali jsme Sam, ktera zajistuje navstevy mistniho regionu, dohledali s ni uprostred El Alta jediny mistni autobus, ktery

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-78639147355896228392008-07-04T10:33:00.003+02:002008-07-09T12:48:19.070+02:00

V Sucre se nam podarilo shlednout nektera skvela filmova dila pojednavajici o Bolivii, takze doporucujeme:Quien mato la llamita blanca (Kdo zabil bilou lamu) - nadherny, zivy film plny hudby, fiest, bolivijcu atd. Kdyz se na nej budete divat, pripomene vam Kusturicovy filmy a budete si rikat - tohle prece neni mozne. Ale po ctyrech tydnech v Bolivii uz budete rikat jen - aaa, tohle jsme videli,

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-56651281869785343452008-06-12T19:47:00.001+02:002008-07-09T12:44:14.630+02:00

Z Potosi jsme se chteli dalsi den presunout do nedalekeho mestecka Sucre. Je to krasne kolonialni mesto, same vystavni bile vilky s patiem, kostely, konventy atd., mimochodem take hlavni mesto Bolivie, ackoli podle pruzkumu vzdelanosti to vi asi jen polovina obyvatelstva. Tesili jsme se po delsi dobe na kratkou jizdu po asfaltove silnici, je to asi jen 2 hodiny, cca 150 km...Jenze jsme zapomneli

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-10898154171580816142008-06-12T19:46:00.001+02:002008-07-09T12:36:08.834+02:00

Po neslavne ochutnavce vin v Tarise jsme se vydali opet do kopcu - konkretne pod kopec Cerro Rico (Bohaty kopec). Povest pravi, ze za jednoho z poslednich Inku si sem pan Inka zasel na vandr, a kdyz si na upati kopce rozdelal ohynek, tak se mu zacala puda pod nohama tavit. Kopec je totiz zcela prolezly zilami stribra, olova, cinu a dalsich kovu... za par let ale prisli Spanele a zacali tezit ve

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-78152732623145642292008-06-12T19:43:00.006+02:002008-07-09T12:17:54.607+02:00

No a tak jsme se ocitli na jihu Bolivie - ve meste vina - Tarije. Martin se celou dobu tesil na ochutnavku vin, protoze vsechna bolivijska vina, ktera jsme mezitim ochutnali, byla dobra, a tak to vypadalo nadejne... ale turista mini a Bolivijci meni, ze :) Tarija, na to ze je to jedno z velkych mest Bolivie, je mestecko, kde se zastavil cas, doslova a do pismene. Dodrzuji siestu, takze mezi 13-

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-46291705041358327352008-06-12T19:29:00.003+02:002008-06-12T19:39:36.992+02:00

A jak to tak byva, i Tupizu, ve ktere jsme meli skoro 8 dni utociste a ve finale v mistnim hotelu vybojovali vetsi pokoj s vyhledem na hory a horkou sprchou, tak i Tupizu nadesel cas opustit. Pracne jsme nasli nadrazi, za tou zdi ho opravdu nikdo necekal, a na doporuceni mistnich jsme u jedne z mistnich flotil (ano tak hrde se to tu nazyva - flota) zakoupili listky a vecer vyrazili. Kolem osme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-65281607830109238042008-05-31T00:16:00.004+02:002008-07-09T12:12:20.882+02:00

Nastesti uz sedim na mekke zidli, takze necitim, jak me boli vsechny kosti na zadku :-) Po navratu do Tupizy jsme se rozhodli projet se mistni krajinou, kde se pred sto lety prohaneli lupici Sundance Kid a Butch Cassidy na konich. Jak jinak nez take na konich - kolem tohoto mesta je pres den horko, vypada to tu jako poust a mezi kaktusy se spatne chodi pesky. Zato ze sedla kone je to jiny

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-87374995284461763402008-05-31T00:09:00.005+02:002008-07-09T12:05:26.296+02:00

A tak jsme vyrazili na bolivijske safari. Teda samozrejme, ze to safari neni jako v Africe, ale mne nas 4 denni vylet ve 4x4 Nissanu, prasnou cestou necestou, safari opravdu pripominal. Jenom misto lvu a tygru prohanejicich se savanou jsme mijeli stada llam, vikuñi, guanaco - a vubec vsech lamich potvor, ktere tu ziji. Ale pekne od zacatku. V Tupize jsme nalozili nas Nissan dzip vsim moznym -

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-334478581443729072008-05-30T23:43:00.004+02:002008-07-09T11:39:43.127+02:00

Z NP Sajama jsme onou zmrzlou camionetou dorazili do mestecka Oruro, odkud jezdi mistni zazrak - vlak. Vyrazi z Orura smerem na jih, pres Uyuni, Tupizu dale na hranice s Argentinou. Jizdni rad neni nijak slozity - dvakrat tydne na jih a dvakrat tydne zpet (vlak se musi vratit), ale jiz samotne vypraveni vlaku je mala mistni udalost. Stejne jako v Evrope si nejdrive zakoupite jizdenku, mistnimu

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1279214229260618352008-05-24T20:39:00.005+02:002008-07-09T11:35:27.757+02:00

A tak se nam prejedl La Paz, moc lidi, moc dobreho jidla, moc dobreho piti a po prostudovani pruvodce jsme prst zabodli na jihozapad Bolivie, skoro na hranici s Chile, do narodniho parku Sajama. Pruvodce mluvi jasnou reci, nejvyssi hora Bolivie - Sajama - vulkan, v parku dale termalni koupele, dalsi sopky na hranicich s Chile. Pruvodce ale moc nemluvil o tom, ze jinak je to kamenita poust, kterou

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-52179664218801083342008-05-24T20:18:00.004+02:002008-07-09T11:16:45.933+02:00

Tak tedy par faktu z bolivijskeho kazdodenniho zivota, hlavne pro vas, co ted mate doma jaro a stezujete si, ze obcas prsi a vubec... 1. Bolivie je na jizni polokouli a nynejsi kveten odpovida nasemu listopadu. Navic je ale v mistni zime zemekoule dal od slunce nez v lete, takze je tu zima o to vetsi. 2. Vyska vetsiny uzemi, kde se zrovna courame, je pres 4000 mnm. Teplotni posun na kazdych 1000

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-8161585695182911792008-05-24T20:14:00.004+02:002008-07-09T11:13:31.421+02:00

Protoze se downhilu bojim a obzvlast tohoto, ktery predchazi takova pekna povest, rozhodla jsem se, ze pojedu s doprovodnou camionetou. Puvodni uvaha - pohudka, budu fotit a je to vlastne o dost bezpecnejsi nez cesta na kole, se brzy obratila v pravou realitu. Nase kamioneta mela bajecneho ridice, ale jako doprovodne vozidlo tymu, jsme museli jet za tim nejpomalejsim. Coz byla slecna z Australie,

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-46005637550629825792008-05-24T19:57:00.001+02:002008-07-09T11:09:00.120+02:00

Rikaji ji Cesta smrti a je to asi 3 metry siroka silnice vedouci z vysky 4700 mnm do udoli v hloubce 1200 mnm. To vsechno asi na 60 km delky. Vrsek je alfaltovy, ale pak prijde ta prava zabava 3 metry sirky, povrch sterkova cesta a hned za krajnici srazy do hloubky 300 az 600 m. Jeste pred rokem a pul tu jezdily auta nahoru a dolu a v udolich se hromadily vraky... dnes uz je v dolni casti

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-6341979029485219762008-05-24T19:53:00.003+02:002008-07-09T11:01:18.997+02:00

Nad La Paz zari do jasne modre oblohy bile stity okolnich kopcu (vetsina ma pres 6000 metru). Dalsi den jsme se v ramci aklimatizace vydali na kopec jmenem Chacaltaya. Je to kousek za mestem, autem to na nastupni misto zabere asi 2 hodiny po kamenite ceste a v zasade zavisi jen na odvaze ridice, do jake vysky s autem vyjede... cesta je misty pod snehem a to vite, zimni pneumatiky tu nikdy

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-65104357879160250292008-05-24T19:51:00.003+02:002008-07-09T10:52:36.320+02:00

La Paz - nejvetsi Bolivijske mesto... nachazi se v peknem udoli ve vysce asi 3600 mnm, letiste je na altiplanu jeste o nejakych par set metru vys... Nad mestem se nachazi dalsi mesto - El Alto - mesto tech, co se do La Paz uz nevesli cili mesto chudych... je o neco vetsi, asi 900 tisic obyvatel a stale roste. Do La Paz jsme prijeli v patecni odpoledne-vecerni dopravni spicce - na ulicich bylo tak

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-4023601144124503682008-05-24T19:48:00.003+02:002008-07-08T23:46:20.039+02:00

No a kdyz uz jsme byli v Punu, kde nas zrovna nevitalo pekne pocasi, rozhodli jsme se zkusit stesti na druhe strane jezera a navstivit Copacabanu, Isla del Sol a tim padem i Bolivii. Po vsech formalitach na peruanske i bolivijske strane se ocitame v krasnem malem mestecku Copacabana, kde nas nastesti otravuje jenom jeden nabizec ubytovani, jinak nikdo. To je proti Peru docela rozdil, protoze tam

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-80851920840547909952008-05-19T01:35:00.005+02:002008-07-08T18:23:31.114+02:00

!Viva Bolivia!Oproti Peru zeme, kde opravdu umeji varit. Na altiplanu (mistni vysocina ve vysce kolem 4000 mnm) vam budou servirovat polevky a lecjake laskominy - napriklad saltenas, coz je mistni obdoba pirohu plnena zeleninou a dobrym masem... Cele to potom zapijete vybornym cervenym vinem z regionu Tarija...Jedina skoda je, ze v mistnich nadmorskych vyskach toho moc nesnite - a to jsme po

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-24486256635785715182008-05-13T18:49:00.003+02:002008-07-08T18:15:25.518+02:00

Dalsi kroky miri z pomerne teple Arequipy vzhuru na nahorni plosinu And - altiplano. Po ceste prekonavame opet sedla ve vysce 4900 mnm a zacina nam dochazet, ze na jizni polokouli prichazi podzim... za oknem autobusu probiha prasna boure, videt je na 20 metru, pozdeji ji vystrida drobny snih. Ani nechci vedet, kolik je venku stupnu, mam jen jednu flisku a to asi stacit nebude. Stejne tak ty

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-63849007654896048752008-05-13T18:42:00.004+02:002008-07-08T11:19:16.336+02:00

Po preletu nad Nazcou jsem se bajecnym luxusnim autobusem (dvoupatrovy s filmem a rano se snidani, pravda s hodinovym zpozdenim... ale nemuzeme chtit uplne vsechno, ze :)) vydali smerem na sever do druheho nejvetsiho mesta Peru - Arequipy. Prijemne mesto vystavene z bileho kamene, s prijemnym pocasim a na dohled dalsi sopka - El Misti (cca 5800 m.n.m. - tak na tu jsme nelezli). Arequipa je

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-31932690072779927902008-05-13T18:18:00.004+02:002008-07-08T11:00:41.257+02:00

Peru nas prijemne prekvapilo kvalitou sveho jidla i v levnych comedorech. Vsichni nas varovali, ze kvalita je nevalna... ale po treninku ctyr tydny v Guatemale na kombinaci vejce, tortilla, frijoles nam to tu prijde jako kulinarsky raj. Samozrejme ze zakladem vseho je stale kure a brambory, ale brambor tu maji v horach celkem 5000 druhu, tak to snad ani nestihneme vsechno ochutnat.Mistni

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-91864253918547959632008-05-13T03:45:00.007+02:002008-07-08T10:54:45.663+02:00

Z Pisca nase cesta vedla dale na jih (opet jen kousek autobusem, nejakych 5 hodin) do mesta Nazca. Mestecko lezi uprostred stejnojmene pouste, prsi tu tak 2 hodiny rocne a cela krajina ma pri odpolednim slunci krasnou cervenou barvu - tak nejak si predstavuji krajinu na Marsu. Jen prach a ruzne velke zrzave kameni, nad tim modra obloha (no ta na Marsu neni, pravda) a v dali se rysuji vysoke hory.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-91597552557921434642008-05-13T03:26:00.003+02:002008-05-19T01:29:42.827+02:00

Lima je velke mesto, ma neco pres osm milionu obyvatel... a vubec. Hodne mi pripomnela mesta v Rumunsku nebo Bulharsku, zkratka zadny velky zazrak. Takze jsme zabalili batuzky a rychle tento velky blazinec opustili do mestecka Pisco, ktere lezi na pobrezi na jih od Limy.Po ceste nam bylo divne, ze spousta domu v mestech, kterymi projizdime, je rozestavena, nebo proste zborena. V Piscu se vse

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-45283210445425757102008-05-13T03:23:00.001+02:002008-05-13T03:25:35.578+02:00

Z Guatemaly jsme se vydali na jizni polokouli - do Peru. Vylet zacal kratkym letem do Kostariky, kde jsme prestupovali... letiste jsme si uzili bajecne, zejmena jsme objevili krasna prkenka na krajeni veci do kuchyne - vyrobena ze spousty pestrobarevnych tropickych drev. No nakonec jsme je nekoupili, protoze predstava cestovani s kilovym prkynkem v batohu po dalsi dva mesice se nam uplne nehodila

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-78690715229075190632008-05-01T21:44:00.003+02:002008-05-01T21:47:05.319+02:00

Videoklip s cervenou repou, co nas pobavil: http://www.youtube.com/watch?v=ie3mbivU7QQA pisnicka s pekne ironickym textem a bajecnym kubanskym zpevakem Silvio Rodriguezem - Ojala: http://www.youtube.com/watch?v=qmboJCgturg

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-78301009807423637792008-05-01T20:39:00.003+02:002008-05-01T21:41:57.612+02:00

V Nebaju jsme se potkali s moc sympatickou dvojici Iru, kteri tu byli na sve rocni svatebni ceste (tedy nejen tady). A protoze jsme vsichni meli chut se trochu projit po horach, zvolili jsme dvoudenni vychazku po indianskych vesnicich. S predstavou vandrovani od vesnice k vesnici jsme druhy den vyrazili camionetou do hor.Krajina v Guatemale nikde neni rovna, ale tady dosahuje extremu. Hory

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-26983704272388620622008-05-01T20:07:00.004+02:002008-05-01T22:07:21.568+02:00

Nebaj - hlavni mesto mistni vysociny, jako nejvetsi mesto oblasti opravdu nevypada, trh, namesti par roztrousenych domku. Nad tim vsim se vznasi oder paleneho dreva a do toho zni rycna muzika... To vypada na party, po ubytovani se, jdeme hledat zdroj te bajecne muziky a ejhle, neni party jako party a tohle je prava indianska evangelicka mse. Jsou ctyri hodiny odpoledne a mse je v plnem proudu,

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-50137210578662218752008-05-01T19:40:00.005+02:002008-05-01T21:38:41.095+02:00

Posledni tyden pobytu v Guatemale smerovaly nase kroky do guatemalske vysociny, zvane Cuchumantes v oblasti Ixil. Cesta nijak strastiplna nebyla, jenom neco malo kolem sedmi hodin cesty, ctvero zmen chicken-busu - jeden lepsi a barevnejsi nez druhy a ve finale jsme jeli Toyotou, premenenou na camionetu (normalni dodavka). V evropskych podminkach by se do ni pohodlne veslo 9 stredne velkych

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-81705737435955656572008-05-01T18:54:00.004+02:002008-05-04T14:05:45.309+02:00

Co se tyce kuchyne, je Guatemala o hodne smutnejsim mistem, nez Mexico. Ne, ze by tu nemeli ty same suroviny. Ale bude chybi kreativita, nebo chut z nich udelat neco poradneho... Takze skoncite u fazolove pasty (frijoles), placek, placek, placek a zase placek.Nejzajimavejsi veci bylo asi cafe natural - napoj udelany z mlete kavy, ktera ale nebyla prazena. Je to lehce hneda sladka brca (Guatemalci

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-51692562085355428422008-05-01T18:15:00.004+02:002008-05-01T18:52:16.579+02:00

Nasledujicich par dni jsme stravili putovanim z mestecka Xela (Quetzaltenango) k jezeru Lago de Atitlan.Xela sama o sobe je puvabne mesto. Na rozdil od turisticke Antigui vam tu nikdo nic porad nenabizi a zivot plyne poklidne sam o sobe - a zaroven neni problem najit kavarnu s opravdovou kavou nebo kino na pohodovy vecerni film. Podnikli jsme vystup na mistni sopky Santiaguito (viz predchozi

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-22375141747372536992008-04-19T02:50:00.006+02:002008-07-09T18:48:48.027+02:00

No a po puvabne a osvezujicim Semuc Champey, hura do viru mesta - stare Antiguy. Podle pruvodce to vypadalo lakave, ale realita byla tak trochu odlisna. Misto stareho puvabneho mesta prikrceneho pod dvema sopkami, nas privitalo stare meste plne prachu a cmoudu, kde sopky videt nebyly ... zkratka na prvni pohled nic moc. Zato jak to tak byva, sotva se narovnate po ceste minibusem, uz vas nekdo

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-81093165374047498712008-04-19T02:39:00.002+02:002008-04-19T02:50:01.782+02:00

Z Flores jsme se vypravili na jeden z prirodnich divu Guatemaly - Semuc Champey. Cesta byla dlouha asi 9 hodin, nastesti pri kazde zastavce naseho mikrobusu nas rychle obklopili mistnaci nabizejici vodu, mango, susenky, placky, bananovou buchtu atd., takze nebyl cas na ceste stradat.V pozdnim odpoledni jsme dorazili do oblasti Alta Verapaz, kde zacina guatemalska vysocina. No nesmite si to

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-31687992349029285622008-04-19T02:27:00.004+02:002008-04-25T22:33:55.069+02:00

Mestecko Flores se nachazi uprostred petenske dzungle a je tam vedro k padnuti. Opet se potime, i kdyz se vubec nehybeme. Nastesti je tu to krasne jezero, ktere pri koupeli teplotu tela asi tak na 5 minut upravi.Ve Flores jsme zazili zatim nejrannejsi vstavani nasi cesty - ve tri rano se budime a vzapeti vyrazime do dzungle projit se do prastareho mayskeho mesta Tikal. Vsichni mlci a tapkaji

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-76450215459189202012008-04-19T02:11:00.005+02:002008-04-19T02:38:28.744+02:00

Jak je videt z predchoziho prispevku, presunuli jsme se do dalsi zeme - do Guatemaly. Prechod hranice z Mexika nebyl pro nas az tak uplne tradicni, bus, neco malo prekladatelske a tlumocnicke prace na hranici pro nase spolusouputniky (prece jenom anglicky se na mexicke hranici moc nedorozumite). Pak nasleduje cesta lodi po rece Usumacintana - rece lacandonskych indianu. A ten prudky piscity breh

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-40100616775138887652008-04-11T17:44:00.002+02:002008-04-11T17:52:52.551+02:00

V Guatemale na rozdil od Mexica jsou podel silnic velke billboardy, ktere krome reklam plni take osvetovou funkci. Toho vas nemuzeme usetrit, protoze oni nas take nesetri.Par standartnich:"Nenechavejte kameny na vozovce.""Nepredjizdejte pres plnou caru" - tenhle je opravdu jen teoreticky, protoze na silnicich je plna cara neustale a vsichni pres ni jezdi.Pri jizde z kopce tu mame: "Pokud ti

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-48561430087772048602008-04-06T03:36:00.004+02:002008-07-09T18:43:33.727+02:00

Bylo nebylo. V jedne mayske vesnicce v Chiapasu se roku 1940 narodil chlapecek. Porod probehl jako obvykle - v domku byla maminka a pomahaly vsechny zeny z vesnice. Muzi mezitim venku palili magicke byliny a vytvorili z nich kolem domku kruh z popela. A pak cekali jako vzdy cekavali, ktere zvire jako prvni otiskne do popela svou packu, aby se tak stalo ochrancem noveho clena vesnice a darcem jeho

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-36656900353228623132008-04-06T03:09:00.005+02:002008-07-09T18:41:14.400+02:00

Do statu Chiapas se jede pres hory a doly, celkem asi 12 hodin autobusem, z toho 6 hodin v prudkych zatackach. Vycumlali jsme vsechny boñbony, co byly po ruce, a diky tomu jsme neblinkali jako ten pan za nami. Nad ranem jsme pristali v puvabnem mestecku San Cristobal de las Casas (Svaty Krystof z domku). Konecne prijemne pocasi - mesto je asi ve 2200 mnm, takze jsme poprve vyuzili po vecerech i

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-45706524047484620422008-04-06T03:02:00.005+02:002008-04-06T03:09:02.431+02:00

Je to tady, je jaro a na ceste se samozrejme zamilovavame... Takze:Janina nova laska - houpacka. Nechtela se od ni odtrhnout a nejradeji by v ni v San Cristobalu i spala.Martinova nova laska - wocho aneb VW Beetle z nejruznejsich roku a nejruznejsich barev. Vsechny jsou tu nadherne, skvele, chci se v nich projet, ale nenasel jsem pujcovnu, maji nejruznejsi vylepseni, majitele se s nimi vylozene

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-6487071374494047902008-04-06T02:43:00.003+02:002008-07-09T18:32:04.780+02:00

Zakladem nasi stravy a stravy vsech okolnich jsou: ryze, frijoles (pasta z fazoli), tortily (kukuricne placky), salsa (majda z papricek), chili (papricky, stupne palivosti se ruzni, ale my to jako Evropane stejne nerozlisime)... a zase ryze, tortily, frijoles, salsa, chili papricky a tak furt dokola. Tuhle kombinaci bezpecne dostanete ke vsem hlavnim chodum v Mexiku a to ve vsech regionech :) Co

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-33734587603975339232008-04-06T02:34:00.002+02:002008-04-06T02:42:55.235+02:00

V okoli Oaxacy se samozrejme nachazi spousta dalsich indianskych vykopavek - po tech, co tu zili, nez prisli Spanele. Vetsina z nich je samozrejme rozebrana do domku mistnich obyvatel, ale par se jich podarilo zachranit, tak posilame jeden z obrazku zbylych ruin. Kostel v pozadi je samozrejme postaveny ze zbytku :)Take jsme si prohledli vyrobu tradicnich kobercu z vlny, dokazi ji tady obarvit na

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1070306938559051422008-04-06T02:22:00.003+02:002008-04-06T02:43:30.059+02:00

Tak veta "A z ceho delate tuhle palenku?" z filmu Zivot a neobycejna dobrodruzstvi vojaka Ivana Conkina se mi ozvala v hlave pote, co jsme zajeli na navstevu do mistni mezcalerie - tj. palirny mezcalu. Mezcal, stejne jako jeho sestricka tequila, se vyrabi z nekterych druhu agave (maguelle). To jsme vedeli. Ale podrobnosti, jsme snad ani vedet nechteli :)Na dvorku domecku je hnojiste. Uprostred

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-25767628852717396752008-04-06T02:11:00.006+02:002008-04-06T02:22:13.229+02:00

Par novinek z kouzelneho mesta Oaxaca:1. Naucili jsme se pouzivat subjuntiv - specialni slovesny vid, ktery v cestine neni, ale v zasade to znamena, ze se neco mozna stane a mozna taky ne. Nebo by se mozna stalo a nebo taky ne. Proste si vyberte :-) Takze ted uz umime hrde pronaset takove skvosty, jako: "Kdybych si byval nedal k snidani tolik tortil, nebolelo by me ted za jizdy tolik brisko".2.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-18168417353205072552008-03-27T01:13:00.002+01:002008-03-27T01:15:34.945+01:00

A jak moudre kouka! Schvalne - co je to za zvire - soutezni otazka. (Oslik to neni.)

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-70826180618194434552008-03-27T00:38:00.003+01:002008-03-27T01:12:55.647+01:00

Po trinedelnim lenoseni v mestech, mestackach a u more, jsme se rozhodli potrapit sva tela v horach a dat si tak trochu do tela. Oaxaca lezi v udoli hor, ktere maji zhruba vysku od 2000 mnm vys a v casti zvane Sierra del Norte existuje ekoturisticky projekt zvany Pueblos Mancomunados - a presne tam jsme se vydali. Vse zacalo rannim hledanim autobusoveho nadrazi druhe klasy ve Oaxace, mapu jsme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-62510874379910785312008-03-27T00:01:00.003+01:002008-03-27T00:38:21.712+01:00

Nad ranem jsme dorazili do Oaxacy, mesta cokolady a mezcalu. Konecne neni vedro. Nepotim se, ani kdyz se hybu. Neletaji moskyti. Vsechno tu kvete. Na ulicich je prostor i pro lidi.Indiani prodavaji umelecke predmety, vsude jsou barevne koberce a specialni vyrezavana zviratka fantastickych tvaru a barev - neco jako krizenci dnesnich zviratek a dinosauru.Mestecko nas stale prekvapuje, na kazdem

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-85815174460546318352008-03-26T23:52:00.002+01:002008-03-27T00:00:40.102+01:00

Po navsteve Campeche jsme se chteli uz co nejrychleji presunout do nejakych chladnejsich kraju - do statu Oaxaca (cte se wuachaka). Ale co cert nechtel, nejen my jsme tam chteli, ale i spousta Mexicanu se rozhodla vyrazit na prazdniny... takze autobusy byly lehce vyprodane a my jeden den stravili trochu neplanovane v Krasne Vesnici (Villahermosa).No krasna tedy moc neni... nachazi se uprostred

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-5694561798480710092008-03-16T23:56:00.004+01:002008-03-19T02:58:41.154+01:00

Posledni dny na severu Yucatanu jsme stravili u kamaradky Mel v mestecku Campeche. Mestecko je nejlepe prirovnat k nasemu Telci - spousta pestre pomalovanych malych domku v ulicich, pohodovi lide, pamatka Unesco.Mel je puvabna mexicanka tak, jak ma byt - vlni se zesiroka po ulici (me by smetla), smeje se sirokym smichem a rada si povida. Ted uci nekde v komunite v dzungli 5 hodin busem a 3 hodiny

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-86802204820642989032008-03-16T23:41:00.003+01:002008-03-19T02:57:08.706+01:00

Na yucatanske venkove jsme projeli par zastaveni na tzv. Rute Puuc, ktera se rozklada v mistni jedine vysocine, cca 150 m.n.m.. Ja vim, asi se smejete, ale po tydenni placce uvitate jakekoliv zvlneni krajiny a nemusi to byt kolem se zrovna vlnici leguan, kterych je tu plno. Nasi pout po rute jsme zahajili na ruinach Uxmalu (cti usmal), ktere je opravdu impozantnim vytvorem se spoustou chramu a

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-39248292297413258052008-03-16T23:30:00.005+01:002008-03-19T02:55:35.540+01:00

Po Chitchen Itza jsme se vypravili do yucatanskeho velkomestecka Merida. Od mile pani, ktera znala Prahu, jsme si v jejim rodinnem podniku "Mexico Rent a car" pujcili auto na cestu po venkove.Pravidla provozu jsou jednoducha - ve svislych ulicich se jede, ve vodorovnych se dava prednost. Silnejsi ma prednost, ale vetsinou se gestikulaci z okenka do okenka v pohode domluvite a nekdo vas pusti.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-39428226672995075472008-03-16T23:18:00.003+01:002008-03-19T02:53:46.174+01:00

Tak tohle byla asi nase nejdiskutovanejsi pamatka - nejdriv jsme rikali, ze do nejturistictejsiho mista nepojedeme, pak jsme si rikali, ze pojedeme, pak zase ze ne a pak zvitezilo staovisko - kdyz uz jsme tady - treba nas Chitzen Itza prekvapi. Chitzen Itza cti cicen itsa. Chitzen Itza = nejznamejsi mayske ruiny, na kterych beha v dobe jarni i podzimni rovnodennosti onen prosluly had po

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-3720956444571983712008-03-16T23:07:00.004+01:002008-03-19T02:59:44.941+01:00

Neco pro nase kamarady, co radi ji a radi vari:Yucatanska kuchyne je jednoducha a velice dobra. Zakladem je dobre masicko (kure, prasatko nebo cerstva ryba z more), k tomu trocha ryze a pasty z frijoles (rozmixovane cerne fazole), nekolik misek s ruzne palivou omackou z chilli a omackou z avokada (guacamole) a samozrejme tortily. Tortily se delaji z kukurice, necekejte tedy ty, co u nas prodavaji

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-12637053318183557762008-03-16T22:54:00.005+01:002008-03-19T02:51:56.234+01:00

A znovu ostrov a znovu azurove modre more a..... Martinova nove objevena laska - potapeni. Neslo to jinak, proste jsme museli na ostrov a Martin do skoly na potapeni, vetsinou uz clovek do skoly nerad chodi, ne tak Martin, vyfasoval knihu, zacal si cist a ja jsem ho od ucebnice dokazala odtrhnout jenom na chvili na jidlo nebo kdyz jsem se jako spravna zena v domacnosti dovalila domu z trhu a v

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-25587852706446853902008-03-16T22:40:00.006+01:002008-07-09T18:27:59.212+02:00

Abyste si to predstavili: poloostrov Yucatan je velka vapencova placka, ktera je polozena do azuroveho more a vycniva nad nej o nejakych 5-10 metru. Na ni roste z velke casti polosucha dzungle, do ktere se da zajit mimo cestu tak 20 metru a hura, uz nevite, kde jste. Samozrejme je tu horko a protoze vapenec je prozrany jeskynemi, nejsou tu ani zadne poradne reky. Zato tu maji spoustu podzemnich

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-17989492229665875142008-03-16T22:32:00.003+01:002008-07-09T18:19:27.103+02:00

Jak rikal nas kamarad Eduardo, u ktereho jsme v Cancunu bydleli - Cancun je stejny jako Florida v USA s tim rozdilem, ze v Cancunu aspon vsichni mluvi anglicky. No je to vtip, ale samozrejme, Cancun je mexickym predmestim USA a mladi Americane sem jezdi na sve prazdniny pit drinky a valet se po plazich. Zrovna ted meli jarni prazdniny, takze jsme o ne zakopavali na kazdem kroku.Pro aklimatizaci

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-87970944397210763822008-03-16T22:24:00.002+01:002008-03-16T22:31:59.352+01:00

Sest hodin rano na frankfurtskem letisti... pred nami je zatim nepredstavitelne dlouhy let (12 hodin... to jeste nevime, ze v Mexicu to znamena "blizko") a letadlo od spolecnosti Thomas Cook. Plne bodrych nemeckych turistu :)Start... prvni svacina... prvni kava... prvni spanek... prvni film... obed... stale skvele... hura, jsme v puli atlantiku... nejak to trva... Jana uz precetla vsechny palubni

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-41670043252770513362008-03-16T22:13:00.007+01:002008-07-09T18:16:18.497+02:00

Ahoj pratele, jak jste mozna zaregistrovali, opet jsme nazuli toulave boty a vydali se na cesty.Prvni kroky nas zavedly do Frankfurtu nad Mainem, odkud nam melo dalsi den letet letadlo... par vyraznych zazitku z cesty: prvni a zasadni problem - jak se nejlepe uvelebit na sedadle nocniho autobusu... vzali jsme si takove ty nafukovaci polstarky, no Jana usnula skoro hned jako drevo, ale jak na tom

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-23263257415751898222007-11-20T19:28:00.000+01:002007-11-20T19:35:07.101+01:00

Tak jsme tu meli zase dalsi Tmou... tentokrat ve velkem stylu - na zacatku na Namesti Svobody se krome tisicovky lustenichtivych ucastniku sesli i demonstranti a spousta dalsich zajimavych typku :) Tak jsme si to foceni s Tashim krasne uzili...Fotky jsou na zde.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1158170136486930582006-09-13T19:53:00.000+02:002006-09-13T20:21:23.010+02:00

Po rumunskem plahoceni jsme vyrazili poprve smerem do Cech. Je to jeste nas domov? A chteli bychom tu jeste zit? Polozili jsme si tyto kacirske otazky velmi brzy po prijezdu do Cech, hned po prijezdu do Brna. Po peti mesicich mimo Cechy sok. Projizdime prumyslovymi spinavymi predmestimi s posprejovanymi domy, lide na ulicich se neusmivaji, po zemi se vali bordylek... nejcastejsi napisy svitici na

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153223752923687452006-07-18T13:55:00.000+02:002006-09-11T08:49:24.626+02:00

Druhe hory, ktere jsme navstivili v ramci odlehceni kolenum, byly jiz nizsi. Trascau, coz jsou hory zelene, plne luk a kviti (ach ty alergie), bilych vapencovych soutesek (ach ty sestupy a vystupy) a kouzelnych chaloupek, co maji na sobe misto strechy veliky stoh slamy, dvakrat vyssi nez chaloupka sama.Musim rict, ze Rumunsko se meni. Kdyz jsem tu byl poprve pred 9 lety, chodili jsme po Trascau

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153223343580627812006-07-18T13:47:00.000+02:002006-09-11T09:06:04.770+02:00

Rumunsko puvodne nebylo na seznamu na planovanych zemi, kam jsme chteli behem pulrocniho putovani zavitat, ale ctvrtrocni pobyt s jarem a letnimi teplotami v zadech a na zatylku, nas donutil k radikalni zmene planu... misto slunneho az poustniho Turecka pojedeme do hornateho Rumunska... Uvaha stojici za touto zmenou byla zcela logicka... v horach v cervenci nebude takove vedro, budeme se

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153157224918446262006-07-17T19:26:00.000+02:002006-09-11T09:22:47.813+02:00

Konecne more!"Kdyz ti vitr napne plachtu, kdyz ti plachta popozene jachtu, kdyz ti jizda jachtou doda klid... pak snadne je zit..."Chorvatsko, to nastesti neni jen pevnina, ale take tisice malych a velkych ostrovu ztracenych a rozesetych v Jadranskem mori. A prave z more uvidite to prave krasne Chorvatsko, o kterem se vam na pobrezi bude jen marne zdat. Nalodili jsme se na tyden na malou

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153157162537412712006-07-17T19:25:00.000+02:002006-09-11T09:26:08.703+02:00

Narodni hrdost a o Slovanske natureNadorni hrdosti - te maji Chorvate opravdu dost. Nyni se hraje fotbal, takze vsichni Chorvate chodi s cervenobilymi sachovnicemi na hlavach, cepkach, oblicejich, trickach a satek. Narodni barvy hybou ulicemi. Kdyz se hraje fotbal, vsichni povzbuzuji. Vsichni jsou hrdi na to, jak to ve valce natreli zlym Srbum a na mnoha zdech visi plakat s fotkou jejich generala

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153157098012659552006-07-17T19:23:00.000+02:002006-09-11T09:35:35.066+02:00

Narodni parkyPaklenica - dve velke strze ve vapencovych skalach. Po ctyrech mesicich prvni setkani s Cechy, narazili jsme na zajezd ceskych turistu po narodnich parcich. Dlouho jsem se tak nestydel... jdete tise horami a kolem slysite to: "Franto, tady je to blby, nemaji tu parky." "A pivo je v autobuse? Ach jo, to jsme si meli vzit sebou." "To je desne do kopce, tady je to hruza." Sli jsme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1153156994727730132006-07-17T19:22:00.000+02:002006-07-17T19:23:14.740+02:00

Taje a zaludnosti ChorvatstinyA tak jsme z Nemecka nakonec "Dobrodosli na Jadran!" Slava - konecne jazyk, kteremu Slovan rozumi :) Jen nektera slova jsou opravdu vyznamove posunuta oproti cestine, no uznejte sami: hladna pica = studene piti, bar kokot = bar kohout... a podobne. Chorvati na druhou stranu mluvi vsemi jazyky z okoli, tedy pravda, jen kdyz se jim to hodi, aby vam neco prodali. To

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1150193275041815892006-06-13T12:07:00.000+02:002006-06-13T12:07:55.043+02:00

Bramborovy salat po svabsku: uvarte brambory, pak je oloupejte a jeste horke nakrajejte na tenke asi pulcentimetrove platky (ne kosticky, to by byla velka chyba!). Dejte to do misy a zalejte vyvarem s octem, soli a nadrobno nakrajenou bilou nebo cervenou cibulku. Vyvar se do teplych brambor docela vsakne, takze ho muzete dat hodne. Je to lepsi nez ten s majonezou, protoze vas to tolik nezaplaca.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1150193226393614142006-06-13T12:06:00.000+02:002006-06-13T12:07:06.406+02:00

No a pak po zimne-letnim prechodu jsme si rikali, ze zustaneme jeste chvili ve Francii a podiveme se vic na sever do Alsaska. My jsme chteli nicmene vsechny nase stopovana auta mirala do Zenevy a nejak si nikdo z Francouzu nedal vymluvit, ze se tam bude o dost hur stopovat a ze bychom radeji zustali na jejich silnicich....no a tak jsme se diky nim ocitli v Zeneve a co cert nechtel behem hodiny

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1150192343333153172006-06-13T11:46:00.000+02:002006-06-13T11:52:23.336+02:00

Po navsteve jednech velehor, zlezeni jedne prevelike hory, jsme s jasnym cilem zamirili do zapomenuteho pohori Haut Jura (Vysoky Jura), ktere na rozhrani Svycarska a Francie. Na prvni pohled to nevypadalo tak vysoke, nicmene podle mapy cca 1 km prevyseni - a mapa prece nelze....takze hura slava a za par hodin jsme byli naprosto udreni nahore, a co cert nechtel, prsi, leje a jak tak lezeme vys a

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1150191965840126842006-06-13T11:40:00.000+02:002006-06-13T11:46:05.840+02:00

Nedaleko Annecy se nachazi nejvyssi hora Evropy (nepocitame-li Elbrus v Rusku) - Mt. Blanc. A protoze je odsud tak hezky viditelna, vylezli jsme si jednoho pekneho podvecera az nahoru.Nejprve priprava na vystup... A uz jsme tam :)Ani to nebylo tak tezke, zato hodne ve francouzskem stylu... moc nam to pak chutnalo.Martin

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1150191644761660022006-06-13T11:35:00.000+02:002006-06-13T11:40:44.790+02:00

Z Provence jsme zamirili stopem na sever navstivit nasi kamaradku v Savojskych Alpach, konkretne v hlavnim meste teto oblasti - v Annecy. Stopovani od peage k peage se vydarilo a behem jednoho odpoledne se nam podarilo prejet takrka pulku Francie... hura, slava, aspon neco tady funguje. Od nasi kamaradky Melanie jsme jako vikendove prekvapeni obdrzeli pozvani na francouzskou veceri, a od te

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1148374268987519942006-05-23T10:45:00.000+02:002006-05-23T11:02:56.696+02:00

Jedno se Francii uprit neda - cyklistika. Cykliste jsou vsude... na silnickach, po kopcich, splhaji se do kopcu a zase je sjizdeji. Rozstrkani po cele sirce silnice, vsak cyklista je zde kralem cest. Nikoli pocestny - ba ani auto. Auta sporadane cekaji ve fronte za cyklisty, az se uvoli jim pujcit kousek silnice. Maly zazrak. Francouzi, kteri jsou jinak dost hrozni ridici, zde pribrzdi a

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1147892588836762592006-05-17T21:00:00.000+02:002006-05-17T21:04:27.560+02:00

Znate hru Carcassonne? Takovou tu, kde se z malych dlazdicek stavi velke tajuplne mesto plne vezi, hradeb, kosteliku a krivolakych ulicek? A mysleli jste si, ze ta hra je trochu moc pohadkova a ve skutecnosti to mestecko nemuze vypadat tak kouzelne? Chyba lavky - kdyz se vam jihofrancouzsky Carcassonne objevi pred ocima, chvili si je protirate a myslite si, ze je to jen nejaka filmova kulisa. Pak

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1147891896498919922006-05-17T20:50:00.000+02:002006-05-23T10:43:46.423+02:00

Po prejezdu Pyreneji jsme se vydali do parku Cevennes - to je obdoba nasi Vysociny. (Ona totiz jinak je Francie docela placka, kde se vsude pestuje vino, jen na hranicich s okolnimi staty maji hory.)Pohoricko je kouzelne, cele z vapence, takove nahorni plosiny vysoke ctyri az sest set metru rozrezane hlubokymi kanony rek. Reky jsou ciste a shora zelene a nad nimi se tyci obovitanske skaly. Zeme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1147891070051248152006-05-17T20:36:00.000+02:002006-05-23T10:45:18.730+02:00

Tak jsme si prozili kulturni sok na miste, kde jsme ho opravdu necekali - na prejezdu ze Spanelska do Francie :) Cekali bychom ho kdekoli na vychode, ale v srdci EU? To nas prekvapilo...Nektere veci clovek oceni, az mu zacnou mu chybet. Je to tak vzdycky a az po prejezdu do Francie jsme si uvedomili, co vsechno pro nas zivot ve Spanelsku znamenal. Rozdily jsou propastne a prvni ctyri dny se nam

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1147543741840276712006-05-13T20:08:00.000+02:002006-05-13T20:10:23.286+02:00

Tahle hudba nam vzdy vlila radost do zil: www.huecco.es.Tak si to uzijte, MaJa.

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1146936945711796342006-05-06T19:29:00.000+02:002006-05-06T19:35:46.370+02:00

"Horolezci, horolezkyne, horolezcata nelezte na skalu co je hodne vysoka..." tak presne to jsme si zapeli, kdyz jsme po hodinovem pachteni se vypachtili nahoru na nejvyssi z kuzelek. Po mnoha mrazivych nocich jsme se totiz rozhodli prozkoumat dalsi cast severniho Spanelska... Jak pravil pruvodce - Pyreneje jsou plne zelenych udoli, oblast pod nimi je pro zmenu sucha jako troud... takze jsme

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1146935278816697462006-05-06T19:04:00.000+02:002006-05-06T19:09:07.250+02:00

A je to tu. Pro ty, kdo si jeste nevsimli. Zacina mesic, kdy:- divkam po filipojakubske noci opet zacnou dorustat ohorele vlasy- se seje konopi- se liba pod tresni- alergikum zacina sezona (tady uz zacala driv)- bude svatek matek, tak nezapomente poprat, holomciMejte se krasne a vsem matkam (jak deti, tak blaznivych napadu) vse nej! Jana a Martin

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1146914550947145762006-05-06T13:14:00.000+02:002006-05-06T18:57:05.373+02:00

Prvomajove dny jsme oslavili ve Valle Aragon v Pyrenejich. Po predchozich mlznych horach to byl balzam na dusi - pres den slunce a vyhledy do daleka, v noci zase kosa jak v psirne a mesic nad hlavou.Jaro tu ma sve kouzlo. V udolich stekaji tisice potucku z tajicich snehu. Vsude to zurci a sumi, vodopadu se nedopocitate. Na zemi se brodite v loukach plnych milionu petrklicu, narcisu a divokych

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-15108590.post-1146912406237755652006-05-06T12:45:00.000+02:002006-05-06T12:59:06.966+02:00

Zajimalo by me, co znamena v puvodnim vyznamu jmeno vesnice Roncesvalles. V ni jsme zacali nas prvni pyrenejsky vylet. Hory jsou tu jeste nizke, plne barevnych luk, malych lesiku rozprostrenych po hrebenech a vapencovych soutesek. Moc z toho jsme ale nevideli.Prijizdime pozde vecer, 10 km pred Roncesvalles se obloha zatahuje, na celnim skle autobusu se objevuji huste kapky a viditelnost kolem se

Martin Hanzaleknoreply@blogger.com0